Valčík s Bašírem

Zajímavý film. Stálo za to ho vidět. Některé scény jsou vážně efektivní a mají co říct, ale dlouhé, nudné a popisné monology mě ale místy iritovaly. Taky je to na můj vkus moc očividné a proplánované... Ale tak proč ne... (12.12.2009)

Trochu mě to mrzí, že nemohu dát plné hodnocení. Od Valčíka s Bašírem jsem po všech čtivých recenzích, které ho vychvalují do nebes čekal i já velmi dobrý snímek. Bohužel mé představy filmové revoluce se nenaplnily. Film je bezpochyby jedinečný a jeho animované ztvárnění je dokonalé a udává úplně jiný rozměr něž na který jsme u takovýchto filmů zvyklý. Nevím ale proč, tak na mě to zas tak nějak vše nepůsobilo. Trochu mi vadilo, že je během vypravování jednotlivých příběhů neustále vytrhován film z děje. Asi nejpůsobivější mi přišla hned úvodní scéna s během 26 psů. To se mi skutečně tajil dech. Jinak je to pro mě ale film, kterému skutečně přeji Oscara ale už se na něj asi podruhé nepodívám. 80% (10.02.2009)

Výrazně slabší než Persepolis. Snové pasáže brilantní, zbytek je ale značně nevyrovnané retrospektivní vzpomínání točící se okolo jednoho masakru. Vlastně docela zklamání... PS Ale nakonec plnej počet. Ten film dozrává a fest... (14.07.2008)

Dodnes jsem nevěřil, že se nějaký film co do síly sdělení dokáže vyrovnat jinému protiválečnému dílu, Idi i smotri. Dnes jsem se přesvědčil, že dokáže. Navíc toho dosahuje působivou animací, kterou je zase možno srovnat s tou z The Wall. Dalších slov myslím netřeba. (11.10.2009)

Na válku Izraelců v Libanonu si ještě pamatuju, byt jsem zdaleka nebyl dospělý. Izraelská armáda chtěla tehdy zničit hlavní stan Organizace pro osvobození Palestiny v Bejrútu a přinutit Palestince odejít z Libanonu. Přes drtivou vojenskou převahu se tohle tažení změnilo v noční můru, protože izraelská armáda do té doby nebyla cvičená k boji proti nepříteli používajícím partyzánskou taktiku a operujícímu ve velkoměstských aglomeracích. Do té doby získávali Izraelci úspěchy v boji s velkými armádami svých arabských sousedů ve velkých válečných střetnutích. Animovaný film dokáže zachytit a vykreslit atmosféru šílené války ještě lépe než hraný film nebo přinejmenším s výrazně nižšími náklady. Je to velmi zajímavá podívaná už z výtvarného hlediska, barevné ladění záběrů, které se odehrávají ve vzpomínkách hrdinů, vytváří stísněnou a přitom velmi působivou atmosféru. Je to silně protiválečný snímek, neobyčejně emotivní a už dnes, byť se jedná o počátek března, je to můj hlavní favorit pro můj osobní žebříček nejlepších filmů letošního roku. Jen se divím, že tenhle kousek nedostal Oscara, opravdu bych chtěl vidět film, který ho pokořil, abych měl srovnání. Celkový dojem: 100 %. (06.03.2009)

Říkám rovnou, že animáky nemám moc rád a většině z nich se záměrně vyhýbám. Neviděl jsem Persepolis a vlastně ani nic jiného s touto tématikou a natočeného podobným stylem. Proto jsem k Valčíku přistupoval asi jinak než většina uživatelů. Tento animák byl pro mě svěžím, neobvyklým, zajímavým, originálním a vcelku silným zážitkem, který jen trochu pokazil konec s neanimovanými scénami; to byl zcela evidentní pokus o citové vydírání a abych řekl pravdu, u mě vůbec nedopadl na úrodnou půdu. Každopádně k animaci nemám výhrady, protože detaily jako pára vycházející lidem zúst, když spolu mluví venku v zimě, kouř z cigaret jemně se vznášející ve vzduchu, či naprosto "živé" klepání kolenem při volání, ty mě jako diváka vcelku neznalého žánru "animovaný", docela dostaly. A taky nesmím zapomenout na chvílemi opravdu fenomenální hudbu, kterou jsem si pouštěl ještě dlouho po zhlédnutí filmu. Co chtěl tímto snímkem režisér říct, je myslím naprosto evidentní. Dlouho jsem přemýšlel mezi 4* a plným počtem, ale po zjištění, že tento film není jen na 1 použití (tu hudbu, animaci a ostatně i dialogy, bych si rád vychutnal ještě aspoň 1x), se přikláním k 5*. (20.08.2009)

Vizuálně perfektní, sdělením velmi dobré, zpracování spíš nadprůměrné. Film příjemně balancuje na hranici dvou pojetí války: Klasickým jak jej známe z ostatních válečných filmů a ironickým, což je znát hlavně v úchvatných střihových sekvencí (snad se nikdo neurazí když napíšu, že mi tímto film mnohem více než Persepolis připomněl Team America), ale skutečné emoce a hrdina, jakého by snímek podobného ražení potřeboval, nemá. Snové sekvence jsou jednoduše dechberoucí, stejně tak hudba, ale scénář až příliš často skáče od jednoho k druhému. V rámci animovaných filmů si nicméně Valčík s Bašírem zaslouží zvláštní pozornost. (43. MFF KV - 9.7.08) (14.07.2008)

Sám režisér se v září 1982 jako voják izraelské armády zúčastnil invaze do západního Bejrútu a byl přítomen u krutých masakrů v táborech. Co tam přesně dělal, jak se s tím po tom vyrovnal a jaké to mělo následky na jeho duši? To se můžeme spíše jen dohadovat, nám divákům nabídl velmi netradiční film, z nějž se dá ale leccos vyčíst a jehož výsledný dojem je ještě posílen autenticitou událostí. (Viz youtube, ale odkaz na něco tak hrozného ode mě nečekejte). I když mě poslední vteřiny filmu překvapily, tak jsem je v tu chvíli nepovažovala za nutné, film měl silnou výpovědní hodnotu i bez nich. Vidím, že většina se necítila citově vydírána, já sice také ne, ale trochu sem cítila, že to do nás Folman ´pere´ trochu nad rámec. Co se týče hudební složky filmu, tak ta byla naprosto perfektní, od disko songu Enola Gay na lodi plavících se vojáků (pojmenováno dle bombardéru, jež shodil atomovou bombu na Hirošimu), který zabodoval na mnoha světových hitparádách počátkem 80. let, až po již zmíněný Haunted ocean, který uslyšíme několikrát v opakující se magické vodní scéně. I když jsem taneční neměla ráda, tak tento waltz bych si s chutí zatancovala znovu. P.S. Vytěsnění nepříjemných zážitků do podvědomí, poté touha po oněch odsunutých vzpomínkách... Válka, utrpení, bezmoc, přátelství a vnitřní síla jedince. Tím vším a nejen tím je pro mě tento originální filmový počin...(43. MFFKV 2008) (13.07.2008)

Mrazení v zádech mám ještě teď - pár hodin po projekci. Sice s Persepolisem mají společného jen Blízký východ, to je ale tak všechno. Pro mě je to zcela odlišný film, jak příběhem, tak svou animací. O událostech v Libanonu a Bejrůtu jsem doposud mnoho nevěděl. Je to taková válka ve Vietnamu přesunutá na blízký východ. Už od první minuty si můžete spolu s animací užívat skvělé zvukové efekty a hlavně hudbu. Ta vás doprovází po celou dobu filmu. Ať už v tichém podání jako podkres nebo na plný pecky jako součást děje. Jediné ticho nastane v závěrečný minutě filmu a vy v sále slyšíte najednou vlastní tlukot srdce. Animace je sice "jednoduchá", ale dokonale zpracovaná a vy si můžete vychutnat každý detail. Příkladem mohou být scény s psychiatrem, kde si vždy v pozadí hraje dítě. Nebo samotné vystupování nahých vojáků z moře, které se ve filmu opakuje a kolem kterého se celý film točí. Teprve až v druhé polovině filmu zjistíte, proč se film jmenuje Valčík s Bašírem a musím uznat, že lepší název se pro tenhle film nedal vymyslet. Ta scéna kdy se opravdu tančí valčík s Bašírem (Libanonský prezident) je nezapomenutelná a pro tenhle film symbolická stejně, jako je symbol poupě pro film Občan Kane. (22.01.2009)

Režisér Ari Folman se vytasil s několika vpravdě geniálními nápady, ať už obsahovými = vypravěčský styl rozpomínání se, kdy si jednotlivé střípky vzpomínek musí společně s hlavním hrdinou poskládat do konečného celku i divák, a nebo formálními = ohromě sugestivní a hravá animace. Závěr pak na mě dolehl naprosto nekompromisně. Neviděla jsem japonské Okuribito, které získalo letošního (2008) Oscara za neanglicky mluvený film... ale dost možná ho "Valčíku" vyfouklo jen velmi těsně. (06.03.2009)

Originální, nezvyklý a velmi podmanivým způsobem natočený snímek. Ačkoliv jsem měla pocit, že pokud by Valčík s Bašírem byl zpracován jako klasický film, odproštěný od animace, těch devadesát minut předloženého tématu by na mě asi příliš nezapůsobilo. Příběh zajímavý, animace perfektní, atmosféra vydatná. Jen mi zde něco chybělo a něco přebývalo. Kupříkladu časté pasáže s rozhovory mezi jednotlivými postavami mi začínaly občas připadat lehce nevýrazné. Střídání mezi vzpomínáním a hovory hlavní postavy s válečnými výjevy a prožitými událostmi bylo až příliš časté, takže jsem se plně nedokázala vžít do jeho osudů. Toto je snad můj jediný nedostatek v jinak skvěle ztvárněném snímku. (10.09.2011)

Môj prvý festivalový film (Barbakan 2009). Klubová atmosféra ideálna pre tento typ filmov. Animovaný film pre vyzrelejšie publikum si pomaly, ale isto nachádza svojich priaznivcom a do budúcna v ňom vidím veľký prínos, pretože priestor na sfilmovanie niečoho podobného konečne dostanú aj skutočné talenty, ktorým nebude treba horibilné sumy peňazí na zaplatenie dabingových hercov a všetkému, čo patrí k dnešnému mainstreamu v animačnom priemysle. Autobiografický príbeh prebil svojho predchodcu 'Persepolis' nielen kvalitou, ale aj mojím prívlastkom najtvrdší animák na trhu. Skutočne, zobrazené udalosti sú naozaj znepokojujúcim komentárom vojny, a jej dôsledkov na krajiny a ľudí. Všetko potvrdzuje záverečný prestrih s realitou, ktorý je naozaj krutou fackou pre diváka. Kreslená animácia je veľmi pôvabná na sledovanie, vybraná paleta farieb dodáva filmu zvláštnu príchuť. 80%. (23.09.2009)

Maximálně působivé jak obsahem tak i formou se závěrem, který vás zarve do sedačky. (22.01.2009)

Film, který u mě lehce utrpěl svou roztříštěností. Soundtrack byl nesmírně zajímavý, vizuální zpracování výborné a některé vzpomínkové scény mě zaujaly natolik, že jsem měla chuť dát si okamžitě filmový maraton složený jen válečných snímků. Jenže kromě této části, které bych bez váhání dala pět hvězdiček, se ve Valčíku s Bašírem vyskytovala ještě část druhá tvořená několika málo bývalými vojáky, kteří vyprávěli své dojmy z války. Nepochopte mě špatně, zpočátku mě to bavilo, ale když ta samá postava opakuje pořád téměř to samé, začínám litovat, že kino nenabízí možnost přetočit film zas trochu dopředu. A k tomu ten závěr. Skutečně bylo nutné do kresleného filmu s perfektní stylizací hodit těsně před titulky realistickou dokumentární scénu? Bylo? Nevím, možná to na někoho emocionálně zapůsobilo a možná jsem divná, ale přišlo mi to úplně mimo. Snad tím jen režisér chtěl dokázat, že se celý film stal, na což by podle mě zcela postačilo pár slov v závěrečných titulcích. A když už jsem u režiséra... Mimořádně by mě zajímalo, do jaké míry se u Valčíku s Bašírem jedná o film autobiografický. (30.01.2009)

Hudební a vizuální zážitek, který nemá příliš silný děj, což je ale zase mnohonásobně umocněno jeho pravdivým základem a obrovskou výpovědní hodnotou. Je pravda, že lépe než celý film působí jednotlivé scény. A pohrávání si s pamětí je také výborný a dobře zpracovaný nápad. Film bych doporučil ke zhlédnutí všem a neni důvod nedat 5*****. (31.01.2009)

Aneb, jak poslední minuta dělá film. (15.01.2010)

Bylo by to pět z pěti, každý "záběr" je skvěle připravený, promyšlený a zpracovaný, funkčně se střídá mnoho sofistikovaných a ad hoc vyvinutých postupů, jak vytvořit scénu, jak docílit nejplnohodnotnějšího záběru - animace tu proti kameře uplatňuje veškeré možné výhody - už to samo o sobě poskytuje napínavý příběh, který se dá sledovat a k potěše diváka se pořád rozvíjí. S tím nutně souvisí dějová a myšlenková náplň - i zde se - v naprostém souznění s formou - nabízí mozaika různých pohledů. Film je introspektivní, zkoumá, jak člověk-jedinec rozumí svému životu, co to znamená chápat svůj život jako srozumitelný celek, a jak se na takovém pohledu podílí selektivní paměť a schopnost myšlení zacelit beze zbytku každou případnou mezeru. Jakou past či ochranu představuje paměť, zapomnění, nevědomí? Materiál k takovému zkoumání je jedinečně zvolený - muž ve středním věku si náhle za určitých okolností začne matně vybavovat, že jako voják musel zažít něco zlého, možná se na něčem krutém dokonce podílel? Ve filmu se formálně i obsahově brousí nástroje zkoumání, zpozornělý muž začne více pozorovat sebe i okolní svět, pod jeho nátlakem se objevují trhliny v původně koherentním tkanivu vědomí o sobě - sledujeme trhání nakašírované reality, dobývání nového smyslu, rozkrývání povahy lidské paměti napjaté mezi strachem a zvědavostí, a jak se to vše navzájem ovlivňuje. Je tu další skvělý film o zkoumání identity, naprosto excelentně a inovativně vytvořený. /JENOMŽE/ Pátou hvězdičku striktně odebírám za samotný závěr, který to celé shodí jako domeček z karet - po té znejisťující a inteligentně rozjeté animované laboratoři o podstatě vytvářené reality každého člověka přijde dokumentární závěr a bez logické i formální návaznosti nám přehraje citově vyděračské, výchovné a opotřebované BBC záběry na válečné utrpení. Mohli tam být klidně svědci Jehovovi, Strážná věž a Probuďte se. Ženská obřízka. Týrání zvířat. Hamburger. Zkrátka zástupně cokoli z tohohle kadlubu. Nejen že tak polopatický závěr nebyl zapotřebí, inteligentního diváka musel urazit, ale celému filmu nevratně uškodil, zazdil všechny alternativní pohledy na skutečnost, s nimiž se film celou dobu tak mazlil, přebil je tím nejkřiklavějším a nejznámějším, co je ve světě k dispozici, a strhl celou výpověď minimálně o jednu rovinu níž, pokud ne až na samo úzkoprsé názorové dno. (07.05.2011)

Valčík s Bašírem má své místo ve světové kinematografii jistojistě zasloužené, i když možná hlavně (paradoxně) kvůli neotřelé formě. Jeho největší síla je v detailu a v jednotlivých scénách, jako celek (či příběh) už to tak moc nefunguje a cestou k závěru (oproti očekávání) ztrácí na síle. Nejsilnější scénou tak zůstává ta úplně první (snová s útokem psů) - při té mě skutečně jímala hrůza. Každopádně i tak mohu Valčík s Bašírem směle doporučit. Navíc válka na Blízkém východě je zatím, co se týče zájmu filmařů, víceméně terrou incognitou a ve spojení s animovaným filmem jde vskutku o událost více než pozoruhodnou. 75%. (15.05.2015)

BAFTA Awards - 2 nominacie: Najlepsi animovany film / Najlepsi cudzojazycny film (24.05.2011)

Ach jo, rád bych k tomuto filmu něco napsal, ale jaký to má smysl, když bych psal přesně to samé, co uživatel jahol? 80 %. (28.09.2011)