Zakletý v čase

Dlouhou dobu jsem přemýšlela a ptala se sama sebe: "Co mi ten film dal?" Příjemný filmový zážitek? Neřekla bych. Mohla jsem si ulevit a vyrotit kýble slz? Ne, nepodařilo se. Pobavila jsem se? Nevzpomínám si, že bych... Byla jsem napjatá? Žrala jsem to? Uchvátilo mě to po vizuální stránce? Ne, ne, ne. Nemůžu tvrdit, že je to špatný film, ale nic jsem si z něj neodnesla - žádný dojem, pocit, ani chuť se o něm bavit s přáteli. Nezaujaly mě ani herecké výkony. Jistě, film má zajímavý námět, ale prostě to provedení je tak suchopádné... nesedlo mi. Nebudu říkat, že je to ztráta času, když vím, že pro někoho to určitě bude silný filmový zážitek a pobyt v slzavém údolí. Pro mě to prostě bylo jen zkrácení čekání a to občas takové, že jsem koukala z okna. Lepší 2*. (29.05.2011)

Těžký hodnotit, na jednu stranu hezký, na druhou stranu místy trochu rozvláčný. Resp. takhle – do děje film uvede během pár sekund, chvíli probíhá romantika, ale pak začnete postrádat cíl, uniká vám pointa, a to je hlavní problém. Jakmile ji chytnete, tak je to ok, ale to mezidobí kazí zážitek. Ale líbilo se mi (kromě Rachel), jak asi ve dvou třech prvcích dokázaly originálně využít cestování v čase. # [monitor, 5.1] # příběh *** | hudba *** | humor – | napětí – | akce – | pustil bych si znovu *** (20.04.2014)

V rámci romantických filmů nadprůměrné dílko. A to hlavně díky fungující chemii mezi Rachel McAdams a Ericem Banou, kterým opravdu věříte, že byli stvořeni jeden pro druhého. Druhým velkým kladem je právě ta zajímavá zápletka s cestováním v čase, díky které například ( ! lehký spoiler ! ) mladá Claire před oltářem řekne ano staršímu vydání Henryho - muži, který ji jako malou holčičku navštěvoval a do kterého se zamilovala. Díky takovým momentům, u kterých musíte zapojit hlavu (nejen si uživat velkou světovou lásku), film získává nový rozměr. Škoda, že finále filmu není tak vygradované jako třeba u Frekvence (s J. Caviezelem a D. Quaidem). A i během sledování mi docházely logické díry u té sci-fi složky filmu. Ta romantická část nicméně funguje na jedničku s hvězdičkou. (24.01.2010)

Vážně jsem nečekal, že si po skončení tak sladkého filmu budu skálopevně stát na svých čtyřech hvězdičkách! Co navíc: ihned po titulcích jsem dokonce přemýšlel nad maximálním hodnocením, jenže... Jenže potom jsem si vzpoměl na hrozný úvod snímku, který je absurdními scénkami a nechtěně trapnými situacemi nabitý k prasknutí. No prostě začátek Zakletého v čase je odpudivou knihovnou červených střevíčků mixnutou hloupými dialogy, a já se prvních třicet minut filmu obával nejhoršího a litoval investovaných peněz do kina. Pak jsem ale (zdánlivě nevysvětlitelně) velmi ochotně přistoupil na režisérovu hru, pochopil jsem, že si ji oblíbili i herci, a začal se bavit také. Ono to celé dost připomíná můj oblíbený Butterfly Effect, a to i celkovými pocity ze snímku. Posledních dvacet minut jsem byl tak dojat, že jsem se na sebe až zlobil, jak se nechávám unášet emocemi -> zmiňovaný snímek s Ashtonem Kutcherem dojme jen jednou, na konci, ale o to drtivěji a důrazněji. Obě varianty konce těchto dvou snímků jsou jednoduše řečeno perfektně podané... V případě nejnovější romance s Ericem Banou tedy tvůrcům milerád odpouštím hrozný začátek filmu, a za celý zbytek 107 minut tleskám vestoje. Líbilo, moc. (02.12.2009)

Originální a zajímavou atmosférou prodchnutá romantika, jejíž hlavní devíza jí zároveň totálně podráží nohy. Ono totiž jakmile se někde začne cestovat časem, přestává veškerá sranda a scénárista musí začít sakra přemýšlet. A to se nestalo, ba ani nemohlo, snímek, kde hlavní hrdina žije ve své době, ale téměř neustále mizí a objevuje se na místech a v dobách různých jiných minulých i budoucích a to vždy v blízkosti svých blízkých, totiž dokonale promyslet z hlediska teorie chaosu opravdu nelze. Jde ale především o přístup k onomu jevu cestování v čase. To, že snímek naprosto ignoruje byť jen minimální vědecká vysvětlení toho, že člověk si jen tak sem tam poskakuje časoprostorem (jediná zmínka o původu onoho „onemocnění“ je, že je to genetické), budiž, je to romantika, nechtěli z toho dělat sci-fi. To, že všechny zúčastněné to nechává chladné a chovají se jako kdyby hlavní hrdina necestoval časem, ale měl střevní potíže a čas od času musel urychleně a bez varování „zmizet“, to už působí docela úsměvně. Ovšem pravá sekyra do zad příchází právě v samotném cestování v čase, nad kterým pokud se jen maličko zamyslíte, najdete v něm víc logických chyb a nedotažeností než ve všech timetraveling filmech co jsem viděl dohromady („zkoušel jsem zabránit smrti matky, ale nejde to, stejně se to stane“ – tím končí veškeré vysvětlování toho, jaké má hlavní hrdina na svých výletech možnosti osudových zásahů) . Čili z romantického hlediska výborné, neotřelé a svěží, mezi Banou a McAdams to funguje (ačkoliv takový vztah by těžko vydržel) . Chraň vás ale Alláh nad tím přemýšlet a hledat nějaké souvislosti a teorie. (10.03.2010)