Duch ve stroji

Prepájanie živého organizmu so strojovými technológiami tu funguje s postupujúcim civilizačným rastom (alebo úpadkom) už stovky rokov. Zhruba rovnako staré je hnutie odporu k technológiám (začiatkom 19. storočia anglickí luddisti, ničiaci novo zavádzané stroje vo fabrikách s odôvodnením, že berú ľuďom prácu). Duch v stroji cez akčnú perspektívu naznačuje, že aj tí najväčší odporcovia sa raz s faktom biotechnohumanoida zmieria. Aby v mene korporácie bojovali s výmyselníkmi, čo majú iné firemné ciele. Lebo myšlienka akéhokoľvek podenkového prežitia zvíťazí vždy nad sebadeštrukciou. Nie je to práve najveselšia perspektíva. A líška v podobe Beat Takešiho, čo vybojuje víťazný súboj so zajacmi, čo sú na ňu poslaní, na tom nič nemení. Konieckoncov túto neveselú perspektívu v  svojich paintbrushových obrazoch zhruba od polovice 70. rokov pomerne jasne ukazoval už geniálny vizionársky švajčiarsky výtvarník Hans Ruedi Giger. O ktorom LSD guru Timothy Leary svojho času povedal: Rudi, Ty vidíš oveľa viac, než my, domestikovaní primáti. (05.09.2021)

To je nějaký trend, že komerční neúspěch svedou exekutivci na liberální společnost? Nejdřív člověk od Marvelu, který vidí důvod špatných prodejů v tom, že nahrazují bílé hetero superhrdiny za etnicky, genderově a co do orientace rozmanité postavy, přičemž důvodem prostě může být otrávenost z neustálého rebootování a znepřehlednění dosavadní kontinuity. Nyní osoba od Paramountu, která spatřuje nesmyslnou kauzu kolem witewashingu za příčinu nízké návštěvnosti. Já bych teda problém viděl spíš v tom, že (1) propagace cílila na fanoušky a fanynky původního snímku (´95), který ale není až tak známý, (2) hraná verze se prezentovala jako remake, tj. jako něco svatokrádežného pro znalé a nedostatečně silná značka pro nezasvěcené, přestože jde o velmi nápaditý prequel, (3) cyberpunk nemá dostatečnou tradici (vrchol v devadesátkách, v novém tisíciletí několik nepovedených zhollywoodizovaných verzí jako AEON FLUX či ULTRAVIOLET)._____ Osobně mě ale komerční neúspěch mrzí, protože GHOST IN THE SHELL (2017) považuji za velmi dobrý film, pokud publikum je: (a) ochotno přistoupit na uzpůsobení americkým tradicím vyprávění (příčinná provázanost dění na místo epizodičnosti a budování atmosféry dané "zastavením" narace jako v japonských anime); (b) znalé franšízy GITS, protože ta je tematicky postavena jednak na střetu proměnlivé identity a společnosti (korporátu, politiků), jednak na stylistických paralelismech vždy ve zcela jiném kontextu (Major skákající do neznáma, rozhovory na lodi, souboj s roboty, utržení robotické ruky...); (c) dostatečně otevřené na to, aby přijalo tento americko-japonský mash-up (americké vyprávění, japonské stylistické "výpůjčky"), který rozhodně nedělá cyberpunku špatné jméno. Failu se nedivím, ale jsem rád, že to vzniklo, protože to není parazit na kultu, ale příspěvek do ságy. (09.04.2017)

Who the fuck is Rupert Sanders a proč takový neumětelský rutinér dostane 150 milionů, solidní herce a dobrého skladatele, přičemž vytvoří nudnou, zoufale nenápaditou, sterilní srágoru plnou potemnělých záběrů, nezáživného děje a logických lapsusů ? Se všemi těmi hejblátky a cingrlátky v podobě načechraného vizuálu velkoměsta se přitom daly dělat takové divy ! Inspirace z Atlasu Mraků a Blade Runnera zcela zřetelná, ale naprosto nevyužitá. Po tomhle zklamání alespoň jistě víme, že tohle vyumělkované prázdno v Blade Runnerovi 2 nechceme ! (01.04.2017)

Vizuálně nejinspirativnější film za posledních několik let, co hollywoodem prošel a není to jen tam, kde kopíruje původní film okénko po okénku (a řekněme si na rovinu, jsem obrovskej fanda původního anime a snad se konečně dostanu k manze). Kamera, výtvarné návrhy města, kostýmů, tady se někdo obrovsky vyřádil a hrozně ho to bavilo, už dlouho jsem neviděl tak zábavně podvratné filmování. Jeden příklad? Víceméně v každém filmu vypadají záběry odpalování dveří výbušninou podobně, záběr na lepení výbušniny na dveře, střih na hrdiny, výbuch... Skoro všude stejně - tady ne, tady se vše řeší jedním záběrem z ptačí perspektivy a to je nebývale osvěžující a takových perliček tam ještě pár je. Kéž by ale někdo věnoval stejnou péči scénáři, první polovině filmu se ještě daří držet atmosféru špinavého cyber-punku v kombinaci s myšlenovým přesahem, jako u prvotního filmu, ale změny, které jsou provedeny především ve druhé polovině a šestákové padoušství stahují druhou půlku kvalitou dolů. A Scarlettka sice nemá charisma animované Majorky Motoko, ale své si uhraje. A není tu žádný robot, co má chapadla. To je škoda, prosím pěkně. (23.08.2017)

Sanders umí opíjet vizuálním rohlíkem, ale jakmile dojde na příběh, je úplně v prdeli. U Sněhurky se to ještě dalo omlouvat přímočarou látkou, ale v případě GitS je jasně patrné, že Sanders je další z řady zručných vizuálních honimírů, kterým jde víc o stylistické machrování a ikonické pózy než o příběh a postavy. Hraná verze GitS je typickou americkou verzí pro debily. Jakékoli myšlenky jsou odsekány, prostor dostává jen přímočará honba za pravdou, která se brodí v léty prověřených klišé a nenabídne jediný nečekaný zvrat. Ba co hůř, vše je předvídatelné na minuty dopředu, což v kombinaci s jalovými postavami, u nichž si člověk ani nezapamatuje jména, vytváří konstantní nudu, kdy je tvůrčí neschopnost podtrhována vyžvaněním asi jediné myšlenky, která filmu zbyla, přímo před závěrečnými titulky. Co kdyby ji náhodou někdo nepochopil, že jo. Subjektivně nejnudnější film od Batman v. Superman. (30.03.2017)