Käsky
Tears of April - Die Unbeugsame
Rozkaz
Režie:
Aku LouhimiesScénář:
Jari RantalaKamera:
Rauno RonkainenHudba:
Pessi LevantoHrají:
Samuli Vauramo, Pihla Viitala, Eero Aho, Eemeli Louhimies, Miina Maasola, Riina Maidre, Sulevi Peltola, Oskar Pöysti, Mikko Kouki, Janne Virtanen (více)Obsahy(2)
Evropa je v roce 1918 zničená první světovou válkou. Ve Finsku řádí občanská válka. Sociálně-demokratičtí "Červení" bojují proti "Bílým" silám konzervativního Senátu. Když se voják Aaro Harjula vrací z Německa, připojuje se k vládnímu vojsku, ale záhy je svědkem surových znásilnění a hromadných poprav. Jeho víra je otřesena. Náhodou potkáva jednu revolucionářku a jeho život se obrácí vzhůru nohama. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (72)
Európa je po 1. svetovej vojne a vo Fínsku zúri občianska vojna medzi sociálnymi demokratmi “Červení“ a silami konzervatívneho senátu „Bieli“. Desiatnik Aaro Harjula sa vracia z frontu z Nemecka a pridáva sa ku vládnemu vojsku. Je svedkom surových popráv a znásilňovania a nakoľko je zástancom riadneho zaobchádzania z väzňami, rozhodne sa dopraviť pred poľný súd jedinú ženu, ktorá prežila Miinu Malin. Občianska vojna vo Fínsku trvala iba 4 mesiace a zanechala za sebou tisíce mŕtvych, nenávisť a túžbu po pomste, ktorá fínsky národ dlhé desaťročia rozdeľovala. Mám slabosť na severské filmy a také vojnové skvosty ako Talvisota, Tuntematon Sotilas či novší Tali Lhantala sú pre mňa skvostami z obdobia 2. svetovej vojny. A aj tento film je iný, je to v prvom rade dráma o vojnových zločinoch, odopretí poslušnosti vojenskej mašinérie a o sebaobetovaní. Je na škodu, že nie je historický presný a viac film mohol objasniť získanie nezávislosti Fínska od Ruska. Ten, ktorý očakáva romantickú vložku, tak bude sklamaný. Hollywoodska limonáda sa nekonala. ()
Drsný film s prvky erotiky a jistou dávkou naděje.. ()
Zřejmě tahání finských kostlivců z finských historických skříní, nebo-li i správní vlastenci se mohou chovat jako svině. Drsný film z občanské války v r. 1918, který jen potvrzuje známý poznatek, že prvními obětmi války jsou slušnost a pravda. Mimo to, že je to film drsný, je i velmi podivný, tedy alespoň v dost dekadentní pasáži v domě soudcově, kterou sám soudce stylově zakončí. Jinak i příběh o tom, že je někdy třeba zradit vlastní stranu, aby jeden nezradil sám sebe. Po těch všech zvratech a hrůzách pak našinec vceku uvítal ten malý happy end na konci, byť to možná není moc realistické. Dobrým pandánem k tomuto filmu je pak film Jedenačtyřicátý. ()
Válka je plná silných příběhů a já mám samozřejmě raději ty, které vyprávějí o osudech obyčejných lidí nebo jednotlivcích než o armádách a velkých bitvách. Snímek "Rozkaz" je přesně takovým zaměřený na několik postav, ale popravdě jsem se celou dobu nemohl rozhodnout, jestli je to dobré, nebo je to vše jen na efekt. ()
Už som videl všeličo, ale toto... by žiadny stredoeurópan nielenže nenatočil, ale ani by ho to nenapadlo. ()
JFL ****, i přestože se mu filmový přepis líbí, v podstatě jej považuje ze trailler na knihu. I mně ve filmu něco scházelo, na rozdíl od něj jsem však nevěděl co. A tak z toho byla jen procházka mezi vypjatými osudy několika hrdinů; podobně, jako jsem se kdysi procházel finskou jezerní krajinou severně od Jyväskylä (od osmi večer do půlnoci, jindy nebyl čas - chodil jsem lesem podél břehů, abych věděl, kudy se vrátit - jednou jsem břeh jednoho jezera zaměnil za břeh druhého jezera, a měl jsem namále). Pozn. 1: Možná bychom ty hrdiny mohli zúžit tři - otce, syna a Erlköniga - a tak se snáze dobrat podstaty. ("Ich liebe dich, mich reizt deine schöne Gestalt; Und bist du nicht willig, so brauch' ich Gewalt." – nebo jak se domnívá Otokar Fischer: "„Můj mazlíčku, tvé krásné tílko mám rád – pojď po dobrém, sic budeš litovat!“ — nebo jak bych řekl já: "Mám moc tě rád a tvá postava se mi líbí, nebudeš-li však chtít, použiji násilí." Pozn. 2: Tesně před slednutím filmu byla v televizi reportáž o sexuálním zneužívání opečovávaných charitativními organizace; sotva to může být jinak, za nejušlechtilejšími, stejně tak jako za nejodpornějšími cíly, hledejme vždy ještě cíle jiné. Kdo neví jaké, ať se zeptá Sigmunda Freuda, je to ve všech jeho knihách. ()
Je vidět, že Finové mají koule a ve filmu ukáží toho docela dost. Jinak příběh tak průměr, ale rozhodně to mohlo být lepší. Člověk by měl spíš čekat drama než válečný film. A je taky fajne, že ne všechny filmy mají úplně klasický hollywoodský konec, ačkoliv tady to bylo těsně... ()
Filmu neni temer co vytknout, prestoze se mi libil dost, nedokazal me nijak vice oslovit, proste pekny prumer. ()
Pôsobivá dráma s výborným Eero Ahom. Osobne ma zaujalo vo filme také postupne odkrývanie charakterov či vojaka Harjulu, či ženy Miiny, alebo samotného sudcu. Chvíľa ked sudca recitoval Goetheho Kráľa duchov a vzápätí do toho réžia zakomponovala Beethovenove Alegretto zo 7. Symphonie ma totálne dostala. ()
Po snímku Neznámý voják je Rozkaz druhým filmem, který jsem od Aku Louhimiese viděla a musím se přiznat, že mu začínám přicházet na chuť. Jeho režijní rukopis je dobře rozpoznatelný. Zatímco Neznámý voják mě svou rozvleklostí a bezemočností trochu nudil, Rozkaz mi nedal oddech snad ani na minutku. Drsné scény z doby finské občanské války působily velice realisticky. Hned od začátku jsem si vytvořila pouto k zajatkyni i vojákovi stojícímu na straně spravedlnosti. Kupodivu mi následně ani psychicky rozervaný soudce nebyl lhostejný. Řekla bych, že jeho recitace Goetheho patřila k jednomu z nejsilnějších okamžiků filmu. Výborně se též povedlo zachytit psychologii postav i jejich vzájemných vztahů. Shrnuto a sečteno, Rozkaz je syrové válečné drama, nabité podmanivou atmosférou, které dokáže rozeznít emotivní strunu snad v každém z nás. Alespoň na mě to tedy opravdu zafungovalo. ()
Krasny, seversky, tvrdy, smutny, nenaplnena love story AF z finske obcanske valky za doprovodu krasne hudby... ()
Bohužel, tady z finských historických skříní byla vytažena jen jedna spodnička. ()
"Zdá se, že dokážeme najít zálibu v čemkoliv..." Tak nevím, zdá dokážu mít někdy zálibu v dnes tak moderní snaze vkládat snad do každého druhého filmu homosexuální dějovou linku... Za mě něco, co mi zde rozhodně vadilo (aniž bych, zdůrazňuji, měl něco proti lidem této sexuální orientace, jen prostě mi to zde přišlo násilné). Jinak po opravdu drsných 15 minutách (mnohačetné znásilňování a hromadná "divoká" poprava), které ale do válečného filmu tak nějak žel asi patří, čeká na člověka řada vizuálních překvapení, ať už jde o nádherně nasnímané scenérie severské krajiny či poměrně hezké erotické záběry (zde musím uznat všeho druhu). Dost paradoxně tak vyznívají slova soudcovy manželky, když říká "všude utrpení a tak málo krásy"... Moc zajímavě ale působí i ty vizuální kontrasty dané střídáním prostředí, v němž se film odehrává (vězení versus soukromé sídlo soudce Hallenberga). Z dějového hlediska je už ale můj dojem poněkud rozporuplný. Na jednu stranu skvěle psychologicky vylíčená postava soudce Hellenberga, "spisovatele a humanistu, co učí lidí, aby se chovali jako zvěř". Na druhou stranu třeba poněkud nadbytečná postava jeho manželky, která si tu střihne sexuální scénu podbarvenou (nevím proč zrovna) hudbou z Beethovenovy 7. symfonie (konkrétně z Allegretta). Samotný závěr mi přišel poněkud nepravděpodobný, i když docela chápu, že nějaký maličko optimistický konec to po tom "nářezu" asi i chtělo. Celkově určitě typ filmu, který mi jednou stačil, i když mě určitě obohatil. ()
Pro mě velmi dobrý. Krásná seveřanka. Voják a jeho rudá zajatkyně. Málo známá část evropské historie. Kamera na výbornou, hudba na výbornou. Co už si více lze přát? Vždy v hotelích jižní evropy mám štěstí na Finy. Jsou milí, charakterní a většinou opilí, jako já. Vždy se spřátelíme. že ale tákle divokou historii mají, jsem pochopil až z tohoto filmu. ()
Chladný a surový film jako celé Finsko. Ve válce se na emoce nehraje a kdo začne cítit něco jako lásku, tak na to doplatí. Dost nekompromisní, a svým způsobem i dost úchylné. Takový film umí natočit jen severní země. Zajímalo by mě, kde vzali ty herce, protože hrají úžasně a dost realisticky a při tom jsou ochotni jít s kůží na trh. Škoda těch hluchých míst, kterých je ve středu filmu celkem dost a celý film zpomalují. Ale to je jen malá výtka k jinak bezchybnému a dost kontroverznímu snímku, ve kterém hraje hlavní roli krutost války. Takový konec jsem nečekal a byla to jedna z dalších věcí, která mě dost zchladila. Prostě silný zážitek, ze kterého se budu ještě dlouho probírat. ()
Drsný film z konce finské občanské války, který nemá hlavního padoucha ani hrdinu. Jen dva muže a jednu ženu zajatkyni, která hýbe celým dějem. Krása finských lesů a jako protipól pro někoho šokující, i když většinou vkusně natočeny realistické scény, efektivně dotvářely psychologii intimních vztahů, netradičních sklonů i krvavého rozuzlení. Vnímavější divák si dokáže najít cestu ke všem hlavním postavám a i když se s ohledem na krutost doby nedal čekat št'astný konec, nakonec si paprskem naděje tohle historické drama na pár postav posvítilo. Skvělý film. ()
Další z řady tížívích a patřičně hustých severských dramat,tentokrát na pozadí Finské občanské války.Film je natočen podle románu Leeny Lander a jelikož knihu nečetl,nemohu posoudit,jak dalece se tvůrci předlohy drželi a jak se filmové zpracování knihy drží,takže budu psát čistě a jen o filmu,jako takovém.Ten působí velmi dssně(jak jsme si u severských filmů zvykli)a režisér to ještě podtrhuje sondami do každé postavy,kterou bere jako individuální a jedinečnou.Film se zamýšlí nad smyslem války,chování a počínání lidí v ní i nad motivací jednotlivých lidských činů.Je to velmi syrové,je to erotické a je to osudové.Na filmu mě nejvíc bavilo,jak si k sobě hlavní hrdinové(voják a revolucionářka),stojící na opačné straně barikády,hledají v cestu.Film má skvělou kameru,hudbu a Samuli Vauramo a Pihla Viltala opravdu skvěle hrají.Na druhou stranu je film mírně nevyvážený,chvílemi se tam toho děje až moc a je pro mě příliš naturalistický a chvílemi jsem se nudil a čekal co z toho vyleze,což je zřejmě dáno přepisem na filmové plátno a to,že to vůbec nebylo jednoduché(to ovšem není skoro nikdy).Film vypráví o tíživé době ve Finsku(do teď jsem netušil,že tam byla občanská válka) a důležitostí se tak řadí mezi ostatní historické filmy,předkládající nám nějakou epochu dějin proto,abychom jí pochopili a poučili se z ní.Pro mě je tady příliš mnoho neštěstí,temnoty a zla(to ale samozřejmě být musí).Hodnocení tedy nebylo také jednoduché,nakonec dávám severských 70%,protože filmově a zpracováním je to opravdu slušně odvedený kus práce. ()
Severské dramata mají svojí sílu, to se opět prokázalo. Pro nás téměř neznámá občanská válka ve Finsku dává ději originální háv. Je to složitý a náročný snímek, který graduje v psychologickém závěru, kde se střetává každá individualita se svým neštěstím . Aby pochopil člověk komplexnost tohoto snímku, bylo by asi dobré se na něj podívat minimálně ještě jednou. Největší pozornost zaslouží postava soudce - složitá a pravdivá sonda do duše rozervaného člověka. ()
,,Kdo jede nocí a větrem zlým? To jede otec se synem svým. Hoch v rukou otce spočívá tich, Ten vroucně ho drží v pažích svých. Můj synku, řekni mi, čeho ses bál? A není tu, otče, duchu král? Ten s korunou král, ten s ocasem duch? Jen klid, vždyť to je mlhy pruh. Jen hochu pojď, jdi se mnou tam, kde učit tě budu krásným hrám, kde kvítí pestré, co chceš si přát, a je zlatý matčin každičký šat. Můj otče, můj otče, což neslyšels z tmy, Co hrozný duchů král sliboval mi? Buď tiše, synku, nářku už nech, To v listech suchých větru byl vzdech. „Což nechceš jít se mnou v moji říš? Moje dcerky čekají na tě již, Dcerky v nočních tancích se pohupují A znaví tě, uspí tě, utancují.“ Můj otce, můj otce, a neviděls snad Zas krále dcery kolem nás stát? Můj synku, proč zas zmáhá tě strach? To šedé jsou vrby v černavých tmách. „Ty líbíš se mi, tvá postava dráždí mne též; Já vezmu tě s sebou, ať nechceš ci chceš.“ Můj otče, můj otče, on po mne už sáh´! Teď duchů král na mne ruku vztáh´! Jat hrůzou je otec, víc koně štve, V rukou tíž svírá dětátko své, Když dvoru dosáh´stěží žil, Leč v jeho rukách mrtvý syn byl. Když se zamyslíte nad goetheho básní Král duchů, tak přesně o tom je celý film, tak si to přeberte a hlavně se na něj podívejte. ()
Občianska vojna vo Fínsku v roku 1918 síce trvala len 4 mesiace, zanechala však za sebou tísíce mrtvých, nenávisť a túžbu po pomste, ktorá fínský národ na dlhé desaťročia rozdelila. Fínska kinematografia mňa už viac jak rok veľmi berie. Či už sú to staré dobré vojnové skvosty jak Talvisota, Tuntematon Sotilas či trochu novší film Tali Ihantala 1944, všetky mňa dokonalo bavili. Tento film je však z iných ingrediencií. Je to v prvej rade dráma o vzopretiu sa kolosálnej mašinérii a sebaobetovaní. ()