Expendables: Postradatelní

Stalloneho Hanebný pancharti, jimž v první polovině trochu drhne řetěz, aby ve druhé ozubené kolečko zapadlo na své místo a rozjelo mašiny na zabíjení s o to větším důrazem. Sly sice místy stříhá víc, než je nutné (Jet vs. Dolph), některé linie (Stathamova romance) si mohl rovnou odpustit a moralizováním zbytečně řadí filmu zpátečku, ale jakmile jsou karty rozložené na stole, Jet s Jasonem konečně spojí síly, Crews popadne brokovnici a zbytek staronové gardy začne tahat z kapes jednotlivé trumfy, nedá se říct proti Postradatelným ani popel. A kdo se o to pokusí, ten skončí průstřelem o rozloze jisté jihoamerické zemičky. "Co má za problém?" "Chce bejt prezident." (13.08.2010)

Že se mi to líbit nebude, s tím jsem najisto počítal, ale člověk čas od času musí podstoupit duševní muka, aby si pak o to víc vážil filmů, které za zhlédnutí opravdu stojí. Polovinu z členů hereckého týmu mám v kategorii Moje neoblíbené noční filmové můry, přičemž některé, jako je Arnold Schwarzenegger, nepovažuju za herce, ale za typové figurky, jiné, jako je Sylvester Stallone, za podprůměrné herce a příznačné je, že pokud se v téhle záležitosti objeví kvalitní akční herec, jako je Bruce Willis, tak se na plátně vlastně jen mihne. Postradatelní jsou poctou násilným akčním filmům 80. let s ramboidními hrdiny a tahle produkce na mě nedělala ani ten nejmenší dojem ani v 15 letech, natož dnes. Akční produkce, kterou uznávám, je charakterizována tituly jako Indiana Jones, Smrtonosná past nebo borneovská série, tedy obecně filmy, které stojí na kvalitním scénáři a špičkovém herectví. Postradatelní jsou stejně tupí jako jejich žánroví předchůdci a jediná scéna sjednávání kontraktu v kostele, která má vtip, to nezachrání. Pro mě jsou Postradatelní totéž, co pro zapřísáhlého nekuřáka vyšlukování - v rozporu s kuřáckými zvyklostmi - opravdu silného doutníku. Celkový dojem: 15 %. (07.11.2010)

Já chci mít penis! /// Nože lítají, končetiny odpadávají, vazy se lámou, kosti praskají, těla hoří (a mravokárci zuří). A já jsem se jen tetelila blahem z každého pohybu, každé rány a za všech výkonů zúčastněných herců. Statham je standardně sexy a drsný, aniž by v každé druhé větě fuckoval. Jet Li má sice vlastní poměrně dlouhou scénu, ale mezi dvoumetrovými chlapy se trochu ztrácí. Ostatní mají pořádné bicáky, tricáky a já nevím, co ještě, k tomu drsný pohled, hbitost (Stallone má skvělou formu), sílu a navrch ještě hlášku + kostel = skvělý "moderní oldschool" nářez! :) [Kino] (11.08.2010)

Nostalgii po osmdesátkovské akci rozhodně nepociťuji, ale THE EXPENDABLES mi bodlo víc než dost a místo vzpomínání na Stalloneho psí kusy z předcházejících dekád jsem se královsky bavil a nebál bych se proto říct, že je to jeden z jeho vrcholů. Pečlivě vybraný ansábl je v rámci svých možností bezchybný, jen bych si přál trochu víc akce od dobráka Rourkea (který začíná být nápadně podobný monstróznímu vzhledu Kathleen Turner) a dánského atleta Dolpha. Mírným zklamáním je naopak Eric Roberts, který svojí zápornou roli hraje docela vlažně. Stallone se pak jako strojvůdce s ničím moc nemaže, EXPENDABLES jsou 90 minut téměr non stop poctivé akce, režijně dobře zvládnuté. Začne to dřív než skončilo a na konci zůstane nefalšované nadšení. Takhle mě hrubá práce svalů bavila naposledy u 300. (24.08.2010)

Ve světě akčních pohádek nehledí se tolik na zákony fyziky, psychologie, medicíny, ekonomie, geografie, umění válečného a gramatiky. I já zvládnu pochopit, že míra hrdinství roste se svalovou hmotou, počtem zabitých nepřátel, počtem zničených budov a objektů vůbec, počtem výbuchů, objemem plamenů a se zkracující se vzdáleností, na kterou je zabíjení prováděno. Každý ví, že v takovém univerzu je pistole kontaktní zbraň a samopal chrání intimní prostor. Budiž, proč ne... Abych však ocenil zručnost a nadlidskost hlavních hrdinů, rád mám přehled o jejich akcích, vychutnám si plynulost a návaznost pohybů těch bojových organických strojů. Mám však šanci tam, kde záběr "pif-paf-puf-pif-paf" je vystřídán záběrem na několik klátících se chlapíků? Nooo, moc asi ne. Postradatelní jdou mnohdy ještě dál, zdá se, že nabízejí záběr "pif", záběr "paf", záběr "puf" a zase "pif", záběr "levý hák", záběr "pravý hák", záběr "kravata", zaběr "zvedák". Než jsem pochopil, kdeže se to ta akce děje, již jsem se na ni díval odjinud. Nebo v té automobilové honičce... bylo pro mě těžké poznat, v jakém pořadí ta auta vlastně jedou a jestli se náhodou navzájem neztratila. Podobne negativní pocity ve mně budilo, když mi film laškovně sděloval: "Pozór, dělám vtip." Myslím, že to není legrační, že chce být Arnold prezidentem. Spíš bude smutné, až se jím stane. A co je to vlastně za žoldáka, že jde na nějaký pralesní ostrov zachraňovat zbytky svojí duše? To zase jistě byla nějaká odkazová taškařice, která říká milovníkům žánru: "Taky to mám rád, chlape." Nebo tu Rourkovu zpověď mysleli vážně? Nu, jistě se dostane do nebíčka, za takové věrohodné pokání. Ale tak... vybuchovalo to občas pěkně, třebas na tom molu. Svalnáči byli tak mohutní, že se kolikrát ani nevešli do záběru. Jet Li se vešel a občas byl i vtipný. A potěšil mě ten odkaz na film Na samotě u lesa. Ta jeho hláška: "Tebe bych, Dolfiku, vždycky přepral," odjinud jistě nebyla, hotový děda Komárek. Mělo to něco do sebe. (19.08.2010)