Věc: Počátek

Některé věci by měly zkrátka zůstat u ledu... Holanďan s těžko zapamatovatelným příjmením snad až příliš snaživě prokazuje striktním dodržováním provázanosti úctu Tesařově věci a sám si tak svazuje vlastní ruce. Možná byla i chyba vydat se cestou o něco větší akčnosti (např. naprosto zbytečná scéna u startující mimozemské bárky) a když se tak nad tím zamyslíte, Věc v časové souslednosti natolik ztrácí životní aktivitu, že v případném sequelu by se už nejspíš jen schovala někam do kouta, kde by v klidu pod plechovkou s hruškovým džemem sešla věkem. O původní atmosféře paranoii a herecké osobnosti typu pána Krkonoš Russella si taky autor mohl jenom nechat zdát a tak jediné, čím snímek z roku 1982 předčil, jsou (pochopitelně) triky, kdy replikace chtivý Předmět vypadá jako něco mezi vetřelcem a Adélou, co si ještě nedala poslední chod dne. Mít však Carpenter ve své době podobné možnosti, platila by pro tento prequel první věta mého komentáře.. Jinak co se týká plombového testu, v domově důchodců mezi skleničkami s protézami by byla americká paleontoložka namydlená - pokud by však nezačala na podlaze zakopávat o titanové kloubní náhrady.. (06.01.2012)

Začnu tím, co se mi líbilo: prostředí antarktické stanice má pořád svou specifickou atmosféru a zejména prostřední pasáž, zakončená odhalováním nenakažených, má slušné napětí. Nápad s vyvrhováním neorganických předmětů je sympatický a titulkové naroubování na Carpenterův film rovněž. Někde na pomezí propasti se ocitají triky a celkové pojetí zrádného nepřítele - po roztomilých gore efektech originálu a jejich bizarní přiúchylnělosti není ani stopy, a ačkoliv digitální triky Heijningenova pokusu nejsou z nejhorších, svému předobrazu nestíhají sekundovat. Ani nemohou, jelikož zdejší potvory neustále řvou, hopsají a pobíhají, takže připomínají spíše řadové mrchy z nějaké akční videohry. Původním filmem nepostiženého diváka nová Věc možná relativně uspokojí, protože se dá stále nazvat neotřelou a ne úplně blbou (s vyjímkou úchvatně pitomého konce) podívanou, ale to je asi tak všechno. (28.11.2011)

Když se jde na archeologickou výpravu, například hledat Hammunaptru, a ve výbavě chybí dláta a štětečky, ale zato nechybí kulomet a spousta střelných zbraní, těším se na skvělou komedii. Když čtu knihu, kde si speleolog zcela automaticky balí na cestu do jeskynního systému kromě lan, karabin a baterky taky granátomet a spoustu dalšího střeliva, čekám buď prima legraci, nebo strašnou sračku. Když drsní Norové na antarktické základně porušují mezinárodní smlouvy a mají zbraně... ale ne jen pistolky, taky lovecké pušky, bedny granátů a několik funkčních sad plamenometů... tak si říkám, že je tu někdo debil. Zaprvé já, že na to koukám. Zadruhé autoři, že to je myšleno jako horror a ne parodie na něj. No a v podobně vypointovaném rozboru mohu projít logiku děje (#$%#$%!!!), věrohodnost motivace postav, násilné odfajfknutí si politické korektnosti tím, že do Antarktidy narveme černocha, "elegantní" způsob, jak z toho udělat americký film, i když je kompars norský, wtf digitální pavouky s přilepenou hlavou -- to jako seriozně? .... No fakt jsem si nemyslel, že to nebude mít ani zbla atmosféry (až na ledové pláně), fantazie, vnitřní soudržnosti, napětí... (31.12.2011)

Carpimu to samozřejmě nesahá ani po stín culíku na patách ošoupaných tenisek, ale v rámci současných horrorů jde o vysoký nadprůměr. Autoři dokazují, že mají původní Věc nakoukanou a moc rádi ji citují, aby toto dohnali k vrcholu v naprosto geniálních závěrečných titulcích, za které jim ve stoje tleskám. K samotnému příběhu a jeho zpracování mám samozřejmě haldu připomínek, od zbytečné (ale krásné) ženské v titulní roli, přes stejně zbytečné finále v talíři až po triky, které by v souboji s těmi z osmdesátek dostali KO v prvním kole. Přesto jde o dobrou podívanou, která mimochodem odpoví na nejzásadnější otázku Carpiho originálu. (19.01.2012)

"Odteraz sa na hviezdy budem dívať inak." Odkedy som prvý raz videl Carpenterovu legendárnu Vec, vravel som si, že by som veľmi rád videl "nórsky" prequel. O pár desaťročí neskôr mi Hollywood sen splnil. U mňa spokojnosť. Ku koncu je to síce trochu nuda, vesmírna loď vyzerá umelohmotne a zdalo sa mi, že sa tvorcovia stratili v počte postáv (najskôr sa mi zdalo, že je ich tam nejako málo a ku koncu ich tam bolo priveľa), ale body hore za náušnicu. Mám slabosť pre snežné horory a prequely. Najväčšou prednosťou scenára je, že dokáže prekvapiť. Poviete si, že je to blbosť, lebo veď vieme, ako to dopadne. Ale neviete. Teda, jasné, že viete, ale je tam plno prekvapení, ktoré z "nasledujúcej" jednotky nevyplývali. Joel Edgerton je dôstojný predchodca Kurta Russella a poteší množstvo sympatických nórskych ksichtov vo vedľajších úlohách. Gore je odporné, síce ho v niekoľkých miestach zbytočne kazí slabšie CGI, ale aj napriek tomu zaň dávam zmutovaný palec hore. Celosvetová tržba bola žiaľ nízka: pri rozpočte 38 ich snímka zarobila len biednych 31. (05.02.2017)