Snídaně u Tiffanyho

Knížka Trumana Capota se celá spíš než na příběh soustředí na zajímavou osobnost hrdinky Holly Golightlyové a na prostředí, kde žije. Je moc dobře, že to tak zůstalo i ve filmu, kde Audrey Hepburnová hraje něco, co by do ní jinak nikdo neřekl - suverénní dívku, která se ráda obklopuje výstředními věcmi a lidmi a okouzlujícím způsobem se prezentuje jako dáma velkého světa, třebaže nemá ani vindru. A to všechno v New Yorku, prezentovaném jako ideální místo k životu. Krása. Ale jistý rozdíl tu přece je. Film je film a je třeba přikrmit diváka i romantickou zápletkou. Ta v knize pochopitelně není, protože hlavním hrdinou a vypravěčem byl sám Truman Capote a ten dával přednost mužům. 80% (09.01.2006)

Trochu sentimentální, smutná i úsměvná romantika, která zaujme natolik, nakolik jste schopni se ztotožnit s hlavními postavami. Rozpustilá Audrey Hepburn provádí psí kusy, scény, kdy se spolubydlícím krade v obchůdku či nakupuje v klenotnictví, si divák užije minimálně stejně jako oba protagonisté. Její svůdné oči, styl chůze a nádherná intonace ve mně evokovali něco nepopsatelného. Snídaně u Tiffanyho je nenáročný romantický film – s překrásnou ústřední melodií – pro lidi, kteří v životě už něco okusili (16.05.2006)

George Axelrod knihu ne zploštil (jelikož ta byla tenká až dost), nýbrž roztáhl do podoby celovečerního filmu. Kdyby měla Snídaně třicet minut a tvořila by jednu povídku z mnoha, jednalo by se o opravdový klenot, takhle budí dojem rychlé splácaného produktu vzniknuvšího na základě mimořádného úspěchu úžasné novely Trumana Capoteho. Arogance George Pepparda bije do očí, přitom ne on, ale Andrey měla mít v jejich vztahu hlavní slovo, nemluvě o roli Mickeyho Rooneyho, výborného komika, ne však tak výborného, aby dokázal zamaskovat, že není Japonec. Ale pořád je tu oscarová hudba Henryho Manciniho, který věděl co dělá, stejně jako Audrey, když se postavila zásadně proti vystřihnutí svého krátkého pěveckého vystoupení. Je to jeden ze střípků, které zachraňují tuto „nevěrnou“ adaptaci před úplným zapomněním. Musím podotýkat, že všem těm střípkům dominuje svůdná, rozkošná, neodolatelná, šarmantní, okouzlující, rozpustile naivní Audrey Hepburnová? Prázdiny Římě zasloužily pochvalu především díky ní, Snídaně u Tiffanyho ji zaslouží jenom díky ní. 60% Zajímavé komentáře: Marius, Eddard, dzej dzej, Lavi, Vampireman (08.08.2006)

Audrey Hepburn byla sice velice roztomilá, ten zrzavý kocour taky a pár dobrých scén se tam najde...ale to je tak všechno. Limonády (střezte se tomuto schématu říkat přede mnou romantika) "milují se, ale neumí si to říci a nakonec si šťastně padnou do náručí" až na výjimky nesnáším příliš dobře a tohle rozhodně nijak výjimečný film není - dobrá, herec v hlavní mužské roli je výjimečný kus plastu, ovšem pochybuji, že by zrovna tento smutný fakt ocenili mimo porno. Slabé 2* (29.09.2012)

50% - Průměrná romantická polévka, která by bez Manciniho songu Moon River a krásy Hepburnové zanikla v moři scenaristicky zdařilejších veseloher. Přeceňovaný film s dosti nesympatickými hlavními postavami, kterým se od začátku prostě nedá fandit (jediný, kdo mi připadal aspoň trochu reálný, byl zde všemi nenáviděný Japonec odshora). Zklamání... (10.09.2013)