Modlitby za Bobbyho

Velmi silny film. Prva cast je hlavne o vnutornom rozpolozeni a zmatku Bobbyho. O tom ako sam pred sebou a pred svojou rodinou prizna svoju orientaciu. A ako na neho posobi ich odmietanie a snaha ho "vyliecit". Ako najde ludi, ktori ho akceptuju a miluju takeho, aky je. A ako ani to nestaci na to, aby sa zacelilo jeho srdce. Druha cast je o rodine , ktora sa vyrovnava so stratou syna a brata. A o matke, ktora este bojuje aj so stratou viery. Film nenasilnym a v mnohych momentoch vizualne zaujimavym sposobom, hovori o tom, aky zhubny a tragicky vplyv maju slova, nenavist a obmedzenost a ako niekedy az tragedia dokaze otvorit ludom oci, aby boli schopni a ochotni sa pozriet dalej od svojho nosa. Film ma aj dobre zvolenu hudnu a herecke vykony, hlavne v podani Sigourney Weaver a Ryana Kelleyho. Ona bravurne sprostredkovava strach, zmatok a neistotu Mary. A Ryan je zranitelny aj plny nadeje a strachu a bezmocnosti. Film je svojim sposobom kruty. Ale konecne vyznenie je pozitivne a plne lasky. (25.10.2016)

Co nato říct, film který se vrací zpět do 70let, ale je provedený tak geniálně,dojemně,přesvědčivě že je to až neuvěřitelné.Rozhodovala jsem mezi 4 a 5* ale vzhledem k tomu že mě příběh dojal k slzám, tak se přikláním k těm 5. Rozhodně všem doporučuji, velice pěkné, stojí za zhlédnutí.Dokonalí herci, hudba krásná.. (31.05.2013)

Pod tou lacinou hudbou a náboženskou propagandou se skrývá nesmírně silný příběh o mladém homosexuálovi nepochopeném rodinou. Ještě větší odpor k fanatickému náboženství chovám právě po shlédnutí tohoto filmu. Lidé jsou tak nesmírně ovlivnitelní.. Ty fanatické řeči po celý film mi dost vadily, ale chápu, že to k té době a tomuto tématu prostě patří. Sigourney Weaver standardně skvělá, Ryan Kelley mi do oka bohužel moc nepadnul. Homofóbové na čsfd a kdekoli jinde, styďte se. (29.10.2012)

Prayers for Bobby pro mě bylo obrovské překvapení. Samozřejmě jsem o nominacích na Zlaté globy věděl, stejně jsem k filmu přistupoval s určitým despektem. Zbytečně. Film je neuvěřitelně napěchován emocemi, které se mnou cca ve druhé třetině cloumaly ze strany na stranu. Takovýhle direkt jsem si od Russella Mulcahyho nepředstavoval (viz jeho sice překvapivě koukatelný Resident Evil 3, ale to je úplně jiný žánr). Obsazení většinou neokoukanými tvářemi vyšlo a díky tomu se mi podařilo ponořit se do nitra dění jako již dlouho ne. Sigourney samozřejmě nezklamala a její nominaci naprosto chápu, nenáviděl jsem ji téměř celý film a nejraději bych ji uškrtil vlastníma rukama. V současné době se filmy, zaměřující se na 4% tématiku, moc netočí. Když ano, tak o nich nikdo neví. Já sám tohle téma nějak extra nevyhledávám, tady však mé emoce dostaly pořádně zabrat. Já byl spokojen a jsem zvědav na ostatní nominanty. (10.01.2010)

Jak snadno se hlava nehlava bojuje se světem za štěstí nejbližších či za svoje vlastní... Ale největší a nejtěžší boj se vždycky odehrává na vlastním bitevním poli- v boji sama se sebou. Tak výborná Sigurney, celoživotní to bojovnice tělem i duší, nejdříve bojovala za rodinu, za pověst, za syna, až se skrze obrovský smutek a zmatek mohla utkat sama se sebou, aby se poté opět pustila do dalšího boje, tentorkát za pochopení a práva pro homosexuály. Krásně vylíčená psychologie postav, ačkoli možná někdo namítne, že jsou to klišé. Já si o klišé v podobných filmech o lásce a vztazích a celkově o životě myslím, že prakticky všechno, co prožíváme, se dá nazvat klišé a nemá smysl si na to nějak dvakrát stěžovat, má-li film být ze života. Je to ke konci dojemný, což mi nevadí, protože to má jakýsi smysl (a už dlouho jsem u filmu neslzela, tak to projednou vydržím :)) (05.01.2014)