Submarine
Volám sa Oliver Tate
Režie:
Richard AyoadeScénář:
Richard AyoadeKamera:
Erik WilsonHrají:
Craig Roberts, Sally Hawkins, Paddy Considine, Noah Taylor, Yasmin Paige, Gemma Chan, Elinor Crawley, Claire Cage, Melanie Walters, Johanna Brüel (více)Obsahy(2)
Patnáctiletý Oliver Tate má dva cíle: zachránit manželství svých rodičů za pomoci pečlivě promyšleného plánu a přijít o panictví před svými dalšími narozeninami. Obává se, že jeho matka prožívá románek s new-age pošukem Grahamem, a tak monitoruje dění v rodičovské ložnici podle aktivity přepínače tlumených světel a falšuje sugestivní milostné dopisy matky otci. Zároveň se pokouší dvořit své spolužačce Jordaně, žhářce, která osobně dohlíží na to, co si Oliver zapisuje do svého deníku – obzvláště na pasáže, které se týkají jí samotné. Když se jí něco nezdá, Oliver musí škrtat. Film vznikl podle slavné knižní předlohy Joea Dunthornea a jde o nekonvenční a podmanivý příběh o dospívání. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (323)
Hudba (Andrew Hewitt): 3z5 (60%) ()
"Musím kamarádovi otrávit psa, aby se připravil na případné úmrtí jednoho z rodičů. Už nemusím, právě ho přejel vlak." Takhle jsem se už nějakou dobu nezasmál :-). V první třetině se film nese v duchu takové Amélie z Montmartru, později bohužel trochu upadá. Jinak by šlo o skvělý film. ()
No ty bláho, dokážu sice porozumět zmatku a neuspořádanosti pocitů v Oliverově patnáctileté duši, ale jeho jednání a svět mi i tak přijdou natolik neortodoxní, až si říkám, jestli je vůbec slovo "divný" dostatečně výstižné. Pokud se něčí dospívání odehrává v podobném duchu jako to Oliverovo, má můj plný respekt, neskončí-li se smyčkou na krku. Jinak ok, zajímavej film. Ale divnej. ()
Nezávislý příběh nezávislého kluka v nezávislém prostředí.Ale jinak děsná nuda.Humoru se zřejmě smál jen autor.Jediné co drží dílo jsou nápadité koláže., ()
Nádherně vyjádřený příběh o problémech tak všedních až nevšedních. Oliver Tate je podivín - to je základ. Ten děj je vlastně jednoduchý, ale přesto je v něm určité kouzlo. Přizávám, že mě to dostalo. Není to nejkvalitnější ani nejoduševnělejší film, který jsem kdy viděla, ale i tak jsem se do něj zamilovala. ()
Čekal jsem víc. Do postav se člověk moc nevžívá, humoru je tam poskrovnu. Slabé 3. ()
Celej dobu jsem měl pocit, že se dívám na omládlýho Woodyho Allena, kterej začal místo o New Yorku točit filmy o britským zapadákově. Film měl nejenom hodně podobnej vtip, ale bohužel i zdlouhavost a stereotypnost Allenovejch filmů o intelektuálních outsiderech a jejich tragikomickejch příhodách. ()
Oliver Tate nese všechny znaky tápajícího, zamindrákovaného teenagera: Intenzivně vnímá podněty z okolního světa, přehrává si nejrůznější hypotetické situace, někdy se vnímá jako postava ve filmu, představuje si sám sebe v nejrůznějších scénách, permanentně vyhodnocuje věci ze svého okolí, což ho často vede k různým absurdním závěrům i reakcím, špehuje svoje rodiče, neustále analyzuje svůj vztah s Jordanou, ale hlavně o všem neobyčejně intenzivně přemýšlí, rozebírá to a vnitřně prožívá. Takže shrnuto Jordanou v závěrečné scéně: „Why are you such total dick?“ To je jedna stránka jeho postavy, která je zdrojem absurdních či komických situací. Nelze ovšem přehlédnout ani tu druhou, spíše jen nastíněnou, která souvisí s jeho jistými psychickými problémy. Zatímco v prvních dvou částech filmu převažuje spíše ta první, v poslední naopak ta druhá. Podle mě jsou tyhle dva pohledy na hlavní postavu filmu „Submarine“ tak trochu v rozporu. Tedy ne že by nemohl mít teenager psychické problémy a i ty můžou být zdrojem absurdit, problém je však spíše v tom, že jsou relativizovány okolními postavami. Ty totiž také nesou stopy jisté nadsázky, až už svým chováním či vyjadřováním a spoluvytvářejí tím takový svět Olivera Tate, na který nelze hledět úplně vážně. Lze na něj ale hledět s pochopením. Zajímavý je určitě i jeho vztah s Jordanou, která je přesným opakem přemýšlivého Olivera a navíc i ona má svá specifika (Jordana nesnáší jakékoliv místo, které se dá nazvat "romantické". – Oliverovy pečlivé přípravy na první setkání u nich doma kontrastují s jejím „Moc díky, že bydlíš v takovým zasraným kopci.“) Takže jestli se dá vůbec říct, že Oliverovo směřování v tomhle filmu někam dospělo, pak snad ke zjištění, že jsou v jeho životě věci, o kterých může říct: „Myslím si, že tohle nebude jedno, až mi bude 38…“ ()
Hlavní protagonista Oliver je prostě nevšední, divný, zmatený patnáctiletý kluk. Snaží se zorientovat ve světě lásky i když vůbec neví jak na to. Tolikrát jsem se za něj cítila během filmu trapně, tolikrát jsem měla pocit, že mu musím pomoct, nebo alespoň poradit. A na konci filmu jsem přišla na to, že je to vlastně jen film. "JEN". Tak moc mně to vtáhlo do děje, tak moc jsem chtěla být tam s ním a nějak to ovlivnit, aby to možná dopadlo trochu jinak. No, ale já ležela doma na gauči a nechápala jsem co se právě odehrálo a jak skvělý zážitek to vlastně byl. ()
Hezká coming of age záležitost se skvělým humorem. ()
Související novinky
Startuje 21. ročník Dnů evropského filmu
Letošní Dny evropského filmu opět přináší více než 50 snímků z celé Evropy, tematicky rozdělených do sekcí, některých tradičních, některých zcela nových, speciálně sestavených pro aktuální ročník s… (více)