13 zabijáků
Džúsannin no šikaku
Thirteen Assassins
13 zabijakov
Režie:
Takaši MiikeScénář:
Daisuke TenganKamera:
Nobujasu KitaHudba:
Kódži EndóHrají:
Kódži Jakušo, Takajuki Jamada, Júsuke Iseja, Goró Inagaki, Cujoši Ihara, Ikki Sawamura, Arata Furuta, Sósuke Takaoka, Seidži Rokkaku, Masataka Kubota (více)Obsahy(1)
Jakou cenu má oddanost samuraje k jeho pánovi? Světově proslulý japonský režisér Takaši Miike během své zatím dvacetileté kariéry realizoval na osmdesát celovečerních filmů a televizních seriálů. Ačkoli pracuje coby námezdný režisér, do povědomí filmových nadšenců, kritiků i dramaturgů prestižních festivalů se zapsal coby všestranný tvůrce, který zadané látce vždy dokáže vetknout osobitý styl, který maximálně vytěží potenciál výchozího konceptu. Tento přístup aplikoval nejen ve videobranži, kde v 90. letech začínal a díky minimálním rozpočtům měl nad projekty v zásadě absolutní tvůrčí svobodu, ale posléze také v hlavním proudu, do kterého pronikl na přelomu tisíciletí. Jeho početná filmografie obsahuje tituly všemožných žánrů od krvavých gangsterek a psychologických hororů přes avantgardní artové snímky či absurdní komedie po dětské pohádky i muzikály. Nicméně až donedávna Miikemu chyběl zářez v žánru, jenž bývá s japonskou kinematografií spojován především – samurajském filmu.
Tento nedostatek se vyřešil angažováním Miikeho k natočení remaku samurajského snímku 13 zabijáků režiséra Eiičiho Kudóa z roku 1963. Miike adekvátně žánru i výchozímu snímku zvolil umírněný klasický styl, který perfektně vystihuje zdejší komplexní úvahu nad samurajskou ctí, která se má odvíjet od absolutní poslušnosti pánovi, jemuž slouží. Kníže Naricugu se zvrácenou krutostí naplňuje hierarchický systém feudálního Japonska, který pánům dával absolutní moc nad životy jejich podřízených. Když má být jmenován do šógunátní rady starších, a tudíž hrozí, že by mohl uvrhnout celou zemi do krutovlády, ustanoví se na žádost jednoho z členů rady skupina samurajů, která na sebe vezme úkol knížete spolu s jeho početným doprovodem vlákat do léčky a zabít.
Tvůrci v čele s Miikem tentokrát klasický příběh pojali jednak s patosem, jenž je pro žánr samurajských dramat charakteristický, ale také s nenápadnou jízlivou nadsázkou. Do kontrastu s etickými problémy samurajů staví každodenní úděl obyčejných lidí z nejnižších vrstev tehdejší společnosti. Současně sugestivně vystihují absurditu vysokých ideálů samurajského kodexu, když vyprávění nechávají kulminovat čtyřicetiminutovým epickým masakrem, kde titulních třináct hrdinných samurajů stane proti dvoustovce protivníků. Film měl slavnostní premiéru v rámci hlavní soutěžní sekce prestižního festivalu v Benátkách a získal několik japonských výročních cen.
(Česká televize)
Recenze (230)
Miikeho všestrannosť je veľkou raritou. Nepoznám všetky jeho zárezy v žánrových filmoch, ale minimálne čo sa týka Jidaigekov tak už po druhý krát dokazuje, že je verný princípom a pravidlám starých filmov a veľmi umne ich dokáže preniesť súčasnému divákovi. Tento žáner ako keby pomaly vymieral. Málokedy sa nájde dielo natoľko zaujímavé, aby pripomenulo slávu tohto žánru( je to asi rovnaké ako s westernami). Pripomína mi to časy keď ešte 7 samuraiov bojovalo proti presile. Tu máme 13 bojovníkov a 200 nepriateľov. Malé mestečko. Takmer 50 minutové finále. A hodinovú overturu. Vtipov je málo ale všetky rozosmejú. Postávam sa dostaneme pod kožu asi len trom. Je tam jedna zaujímavá nesmrteľná postavička a prostredie ako z rozprávky. Pre mňa veľmi príjemná záležitosť aj napriek potokom a riekam krvi. Pred koncom šogunátu musí byť vždy nejaká tá veľká bitka. A toto bol "totálny masaker". Bodaj by si po Harakiri Miike skúsil ďalšiu takúto záležitosť. Nič proti Jódžiovi Jamadovi, alebo Takeshi Kitanovi, ale chcelo by to ďalšiu rezanicu. ()
Do posledneho pismenka sa stotožňujem s komentarom, ktory napisal verbal. Len by som pridal, ze okrem toho, ze ma tento film neskutocne nudil, tak mi pripada aj nechutny a trapny. Proste klasicky Miike. A to som si podla komentarov myslel, ze konecne natocil nieco normalne. ()
Krvavý a veľmi dobre natočený film, ktorý nevyvrcholí v závere ako drvivá väčšina filmov, ale už vo svojej polovici. Takú dlhotrvajúcu krvavú filmovú bitku som ešte nevidel. Osobne mi sadla aj historická doba posledných pravých samurajov a jediným záporom bolo snáď len to, že som film nevidel v lepšej kvalite... ()
90 min. zobrazenia života samurajov v 18/19. storočí a 50 min. bitky 13 VS. 200. Na prvý pohľad sa film tvári prekombinovane, no pri bližšom zaostrení je až príliš jednoduchý a priamočiary. Zaujímavá "oldschool" natočená akcia osvieži a ponúkne výbornú alternatívu k súčasným "akčným strihom", na druhej strane neuveriteľne prepálená stopáž (141 min.?) pre film v podstate bez výrazných príbehových zvratov - k čomu sa schyľuje je divákovi objasnené v začiatku filmu a následne sledujeme "len" putovanie z bodu A do bodu B, navyše s vopred jasným zakončením. Môj vcelku obľúbený Miike Takashi sa drží prekvapivo pri zemi, očakával som väčšiu porciu krvi (aj keď jeden šokujúci záber na dievčinu s odseknutými nohami/rukami/jazykom si neodpustil :) Vykreslenie skutočnej mytológie a oddanosti samurajov však zvládol výborne. Prekvapivo však bez výraznejších emócii alebo hlbšieho súcitu a pochopenia postáv, dokonca ani hlavný záporák nevzbudzuje takmer žiadnu zlobu alebo strach. Oceňujem výbornú, aj keď tento krát minimalistickejšiu hudbu a kameru, ktorá vytvára hlavne v prvej polovici pred masakrom fantastické zábery hodné vystavenie v galérii. Nie zlé, ale čakal som rozhodne viac a prekvapivo ma viac bavila tá "neakčná" časť filmu = 3,5* (pôvodný film z roku 1963 som nevidel) ()
První hodina ukecaná a super nudná, druhá půlka filmu naopak přehnaná a hloupá. Pro ukázku stupidnosti filmu stojí za zmínku nekonečné valící se hordy japonců, kterých má být všeho všudy 200. Souboje katan nic moc a jinak je to taky slabota. Zabité dvě a půl hodiny.. ()
Je to přesně ten druh filmu, který kdybych viděl v jiný den, na jiné TV a měl na sobě jiný ponožky, tak je hodnocení jiné. Jenže mě zrovna sedlo to, že bílá je zde čistě bílá a v černé se utápím. Hraje se prostě na to, že ti hodní jsou ti nejčestnější na světě a zloducha vám film ukáže jako čisté zlo a monstrum. Toto se táhne první polovinou filmu a po té se přejde na samurajská jatka. Ne vždy bych to vítal s otevřenou náručí dokořán jako teď. Ale ten masakr mi nějakým způsobem sedl. Už jen proto, že na filmech kde jde pár jedinců, když ne samotný hrdina, proti přesile jsem vyrostl. Mírné zklamání byl závěr ale to vem čert. Celkově velká spokojenost a 90 procent. ()
I Japonci remakují nějaké svoje starší kousky, ale v případě Takashiho Miikeho jsem se nebál toho, že by se nejednalo o remake velmi osobitý a silný. Ponechán je základní příběh, Miike si přidal svou drsnou stylizaci, kde se ale nesnaží zbytečně předvádět, většinou, ale všechny prvky, které jsou zde použity, tedy především násilí, jsou jen pro podtrhnutí toho, jak je příběh krutý, respektive, jak jsou krutí někteří lidé. Střelba z luku na dítě je skutečně děsivá, a to zrovna v tomhle případě Miike diváka naturalismu ušetří. Miike se však postaral i o výbornou dobou stylizaci. V tomhle filmu jsem měl navíc zase jednou pocit, že ta destrukce, která je prováděna, je skutečná. Nesmyslná, ale má význam, ne jako v "Muži z oceli". ()
Souhlasím se Segrestorem, první polovina filmu byla k uzoufání nudná a od záměru to vypnout mě odrazovala jen hudba, která byla velmi, velmi dobrá. A tak jsem se útrpně prokousávala dějem s mnoha podobně znějícími jmény a extravagancemi jednoho urozeného , sadistického zmetka až konečně bitva přišla a to jsme byli někde jinde. Absolutně naturalistické, bez všech příkras, kdy vzduchem zní svistot mečů a potok a tráva zrudly krví. Skvělá práce kameramana, ovšem za tu ukrutnou rozvleklost to víc jak tři hvězdy nebude. To si ti stateční, padlí samurajové vlastně nezasloužili. ()
Sedm statečných po japonsku. Tedy v tomto případě třináct statečných. Od místních uživatelů tu čtu samou chválu, proto jsem se rozhodl, že tento samurajský film zkusím. A nelituji toho. I když je začátek poměrně klidný, je důležitý pro další dění, které se posléze rozjede v efektní mlátičku plnou krve, useknutých hlav a jisker od samurajských mečů. I já jsem se ze začátku ztrácel v takžka nevyslovitelných jménech, kde mi všichni připadali stejní, nepoznal jsem kdo je kdo a kdo je hodný a kdo zlý. Postupem filmu jsem si ale zapamatovával jednoho po druhém a neměl jsem sebemenší problém s orientací. Téměř celá druhá půle se odehrává v zabijáckém tempu. I když myšlenka, že by třináct borců vyřídilo dvacetkrát tak velkou přesilu, je pouhá fikce, pro oko diváka je to pastva pro oči. Opravdu podařené bojové scény dělají 13 samurajů nadprůměrným filmem a proto dávám vyšší hodnocení. ()
Žiadna epickosť, plno kecov a málo súbojov ... posledná polhodinka to síce trocha zachraňuje ale inak je to bieda ()
Miikeho pocta klasickým samurajským filmom (hoci je to remake). Prvá polovica napriek tomu, že sa tam len kecá vôbec nenudí (je skutočne skvelá) a pomaly vás posúva k čoraz väčšiemu očakávaniu na TOTAL MASSACRE. Keď k nemu príde, prvých 20 minút pozeráte s otvorenými ústami a tých druhých 20 minút sa vám zdá už trošku prehnaných. Potom si uvedomíte, že je to Miike a pozeráte ďalej a vravíte si, že je to fakt dobré. Miikeho rukopis naozaj ulahodil celkovému feelingu a mne neostáva nič oné, len mu napariť plný počet. ()
Priznám sa, že len ťažko skrývam nadšenie. Ako skôr milovník staršej éry japonskej kinematografie pristupujem k remakom starších klasík dosť s dešpektom. Platilo to v tomto prípade hlavne keď film zobral do rúk Takashi Miike. Bál som sa, že opäť exceluje najakými novodobými komiksovými "machoexcesami" a že s takejto v podstate vážnej látky urobí obyčajnú "krvavú sekačku" . Samozrejme, mŕtvych sú stovky, krvi je tu hlavne v závere ako na bitúnku ale hlavná myšlienka a posolstvo filmu zostali zachované... Proste Miike sa teraz chválabohu držal pri zemi a k téme pristúpil s tou správnou vážnosťou. Bojové scény sú veľmi presvedčivé, hudba hrá presne vtedy kedy treba (t.j. veľmi málo), japonský herci neprehrávajú a tragičnosť osudu hrdinov vyzneje rovnako ako v pôvodnej verzii, aj keď v samom závere mi to na 100% nevoňalo... Takže prvý očakávaný remake máme za sebou, teraz len čakať čo dokáže v roku 2012 koprodukcia "amíkov" a Japoncov s ďalším skvostom: Chushingura - The Loyal 47 Ronin (1962). Ale tu už fakt trochu tŕpnem... ()
No přeci by jste to Miikemu nežrali.Jako ho znám ,tak chtěl jen natočit cokoli, kde se pár chlapíků postaví nejlépe patnáctinásobné přesile a za svistu katan si rozzsekaj držky na maděru.Producenti řekli že jako klíďo píďo vole,ale na ty tvoje scénáře milej Takashi ti z vysoka průjem.Kdo na to má furt doplácet? To co chceš tu už bylo v 63.,tož udělej rýmejk a prachy budou.A taky nadprůměrnej film,si myslím já.--Absence hudby při závěrečné vybíjené mi rozhodně nevadila,naopak. Realističtější partizánskou řežbu na meče by jeden pohledal-a dokonce mi nevadil ani ten sociální podtón,kdy třeba lovec socka chuďas nalezenec tam seřeže hromady takysamurajů jen s pruhem látky a několika šutry,samozřejmě jim nezapomene opakovaně zdělit ,že jsou (a vždycky byli) v podtatě k hovnu,není s nima žádná sranda a vlastně ho docela zklamali. A až s nima skončí,tak se vrátí ke své milé,která se mu ve zpomínkách zjevuje jako jedinečná žena momentálně na bobku v potoce požírající svůj plodopotrat (nebo to alespoň tak vypadalo)-to jen abychom nezapoměli,že tohle,i když to občas nevypadá není Kurosawa,nebo Kudo,ale Miike. ()
Dalsi z rady variaci na Kurosawovo Sedm samuraju. Ovsem takovou primocarost jsem u japonskeho filmu necekal. ()
Zaujímavý a dosť krvavý film. Film síce trvá dlho ale to som ani nepostrehol. Celé to na mňa pôsobilo dobrým dojmom. A nenudil som sa ani chvíľku. (Hodnotenie 3,5) ()
Nudil jsem se během extra dlouhé přípravy na finální bitvu, nudil jsem se i během ní. Pro mě příliš líné, pomalé, bez náznaku dynamiky v momentech, které nejsou akční. Souboje samozřejmě divočejší jsou, ale choreografie mě příliš neoslnila, konečné zúčtování trvalo dlouho a negradovalo, film mi prostě nesednul a to mám podobnou tématiku rád. ()
Mal som v tých menách a kto je kto a s kým riadny guláš, že som to vzdal. Proste som sa stratil v deji, keďže som to nepozeral 100% koncentrovaný. ()
Absolutní samurajská řežba, středověcí rytíři třeste se, pouze 13 samurajů dokáže zabít 200 vojáků. To co se vám s vaším s vaším měčem nikdy nepovede, zvládne katana skoro za den. Tenhle film byla bomba. Nejen, že má pro mě hodnotu historickou, nejen že byl naprosto úžasný se všemi efekty, obsahoval dokonce i IAI, to v co jsem se pomalu bál věřit, že by nějaký film obsahoval Iaidžucu se najednou objevilo a já to mohl konzumovat plnými doušky. Scéna naprosto úžasná, kostými nemohli být lepší, herci důvěryhodní a hrdinští. Velice děkuji, že jsem mohl na konci sledovat pomalou agónii toho hajzla, velice děkuji, že jsem mohl shlédnout téměř nekonoečnou bitvu se vším všudy a nakonec děkuji za celou tu strategii, se kterou byl celý plán vymyšlen. tomuto dílu jako filmu nemám, co vytknout. ()
první polovina je plná mluvení o samurajské cti, nahlédnutím do svazujících pravidel japonské společnosti a vlastně jen takovou natahovanou předehrou před skoro hodinovým masakrem 13 vs. 200. Brutalita oděná do kimona s katanou za páskem, to já můžu. ()
Související novinky
Filmasia 2010 – asijské „best of“
Letošní festival Filmasia se koná v Aeru 3. - 5. prosince 2010. Uvidíte nové filmy od jmen jako Andrew Lau, Takashi Miike, Hayao Miyazaki, Tsai Ming-liang nebo Kim Ji-woon! Asijský víkend začíná v… (více)
Vyhřezlá střeva ve 3D
Máte na ně chuť? Obstará vám je odborník – Takashi Miike (foto). Tento týden mají v Japonsku premiéru jeho samurajská jatka 13 Assassins a zdá se, že Miikemu zachutnaly remaky i historická témata. V… (více)
Z tohohle filmu by byl nadšený můj syn. Kdybych mu ho dopřál. Abyste rozuměli, je mu pět let. Žije v nepřetržité bojové pohotovosti, vždy připraven tasit zbraň, postavit se nepříteli, vybourat se s automobilem či jiným dopravním prostředkem. Proč jsou kluci takoví? Domnívám se, že je to projev naší genetické výbavy, kterou jsme nabrali za stovky milénií vývoje lidského rodu. --- Žvaněním o míru a rovnosti pohlaví se téhle orientace jen tak nezbavíme, ale snad se vědcům brzy podaří vyšlechtit nějakého geneticky modifikovaného euro-samce se silikonovým přirozením. Do té doby se bude dospívání kluků vyznačovat tím, že budou od nesmyslného máchání mečem přecházet k užívání zbraní přiměřenějších a účelnějších vzhledem k současným životním podmínkám. --- Jinak řečeno, tohle samoúčelné mečování je záležitost dětská a dětinská. --- Zaujala mě ale jiná věc. Civilizační pozadí celého příběhu. Nedávno jsem se totiž zapletl do jakési diskuse o japonské kultuře, kdy jsem byl pokárán za svoje nevalné mínění o schopnosti Japonců zachovávat míru. Bylo mi vysvětleno, že naopak smysl pro rovnováhu patří k základním pilířům japonského myšlení a kultury. --- Nu, něco na tom asi bude. Rozpoznávám v tom i vliv čínského konfucianismu. Tahle nauka si rovněž mimořádně cení mírnosti a stability, často je označována za svrchovaně humanistickou. Podle mého soudu je ale zrada nikoli v cílech, nýbrž v prostředcích. Konfuciánský mandarín i japonský samuraj usilují o rovnováhu skrze bazírování na striktním dodržování hierarchické disciplíny. Tahle morálka vede k potlačování svědomí a vědomí vlastní odpovědnosti právě v té míře, v jaké rozhodování o svém osudu přenášíme na druhé, tedy stojící výše ve společenské hierarchii. --- Takové uvažování je v naprostém protikladu vůči křesťanské etice. Rozdíl je dobře patrný při srovnání s filmem Sedm statečných, takto vlastně západním remakem samurajského příběhu. Místo mečů bouchačky, ale to je podružnost. Všimněme si: pistolníci se rozhodují jako svobodní lidé. Pohnutky každého z nich jsou jiné. Každý z nich je individualitou, každý z nich má možnost vlastní volby. Pochopitelně, i západní kultura zná situace, kdy člověk nasazuje život na něčí rozkaz. V zásadě však vždy stojí v pozadí nějaká reciproční dohoda, nějaké meze, nějaká – ano – MÍRA! --- Žádný západní středověký feudál – zhruba ekvivalent samuraje – ba ani kmán nebyl nikdy vůči pánovi vázán věrností a poslušností bezpodmínečnou a ničím neomezenou. Křesťanská etika nedovoluje nikomu se takto zříct odpovědnosti za své jednání. Naopak samurajové v tomto příběhu nikdy nejednají z vlastní vůle; jejich ctí je bezpodmínečná poslušnost a vynakládají všechen svůj um na co nejdokonalejší splnění vůle někoho jiného. --- Můžeme namítat, že tohle není historická skutečnost, jen mýtus. To je jistě pravda. Ale mýtus je součástí kultury častěji než reálná historie. Patří k české kultuře historické husitství, anebo obrozenecko-marxistický mýtus husitství? Zajisté to druhé. A právě tak v Japonsku je silný a byl donedávna důrazně svrchu posilován mýtus bušidó. Dobro skrze přenášení odpovědnosti na druhé. --- Na Západě najdeme jen nemnoho paralel, a to výlučně novodobých a ateistických. SS-mani byli v tomto ohledu poučným extrémem, se silným vědomím stavovské cti, kulturní pýchou, ba ani ta umírněnost jim nechyběla: jakékoli excesy při vyhlazování Židů byly nečestné a nepřípustné. --- „Já jen plním předpisy, rozkazy.“ Takto melduje každé hovado, které se vzdalo svého lidství. Tento film je cirkusovým číslem hovad cvičených v šermu. --- () (méně) (více)