Hamlet

Jestli si myslíte, že shakespearovské hry modernizované do současného prostředí nemohou fungovat, tak vás "Hamlet" z roku 2009 přesvědčí o tom, že to fungovat může. Patrick Stewart je vyloženě pro roli Claudia narozený, David Tennat zase přesvědčil, že Hamleta zvládne. Trochu moc dlouhé, ale dá se to snést. (04.04.2017)

Monstrózní kus, který Tennant táhne mezi ty nezapomenutelné zážitky a zároveň bojuje s ostatním obsazením, které ho v pár případech bohužel vráci o krůček zpět. Patrick Stewart mne přesvědčil pouze v roli starého Hamleta, Leartes nijaký a Rosencrantz s Guildenstern nepotřební a taktéž nijací. ALE tohle zpracování Hamleta má obrovské množství scén, kde mražení v zádech přestává byti pouze nadužívaným slovním spojením. A tím vážně nemyslím pět nebo šest scén. Tím myslím cca 157 minut ze 180ti minutové stopáže. Opravdu to se mnou hýbalo. Při tom i po tom. Půjčím si slovo - rezonující. Kralevic je sice srandovní slovo, ale Tennant je kralevic. Nedovedu si představit, co by to se mnou dělalo živě. Prasknul bych, jen bych ho viděl. Jdu se podívat do slovníku, jestli jsem groupie. A mimochodem - zapomněli natřít záclony. (24.11.2014)

Dojímavý, skoro klukovský Hamlet, který se děsí činů, jež musí vykonat z příkazu otce - přízraku, který mu zastíní celý krátký zbytek života. Nechce zabíjet, snaží se tomu vyhnout, šaškuje, váhá a kličkuje, ale záhrobní hlas mu přikazuje: musíš, není vyhnutí. A on nedokáže vystoupit ze stínu svého otce, stejně jako nedokáže pochopit své city k matce nebo k Ofélii - u obou se zmítá mezi láskou a nenávistí. ____ Moderní pojetí klasické hry, ať už kostýmy nebo soudobými motivacemi postav, nijak nezlehčuje velkou tragickou předlohu. Režie se spíš snaží napodobit divadelní provedení, takže filmové prostředky příliš nevyužívá. Řekla bych, že je to záměrně, aby nenarušila soustředění na hru. I když, filmaři si dovolili malý vtípek zněkolikanásobující Shakespearův nápad. Zatímco u něj se v jednu chvíli hraje divadlo na divadle, které sledují diváci, v tomto filmu je divadlo na divadle, které snímají bezpečnostní kamery natáčené televizními kamerami - na což se opět dívají diváci. Několikanásobný zcizující efekt přesto nijak neoslabí divácký zážitek. ____ Musím říct, že druhá polovina se mi líbila víc. Hamlet zoufalý a nakonec jednající mne naprosto uchvátil. Ustrašený Hamlet D. Tennanta z první části mi připadal poněkud přehrávající, a spolu s ním i někteří další. Ale za ten konec: vše odpuštěno a opět mi pro dánského prince puklo srdce! /30. 8. 12./ (30.08.2012)

David Tennant, ten hlavní důvod, proč jsem si Hamleta vůbec pustil, tu nakrásně předvádí, že je pro něj divadlo vším, jeho princ dánský, to je radost pohledět (vždycky jsem měl slabost pro psychopaty :-), ovšem samotná látka je na mě natolik silné kafe, že jsem si jí musel dát na pokračování s odstupem... jednoho roku :-) Zbytek hereckého ansáblu za Tennantem nikterak nezaostává, naopak, zkrátka klasická shakespearovská látka v přednesu takovém, aby ho mohl překousat i současný konzumní divák. A pokud jste to z mého komentu nepochopili, tak ano, Tennant je jako Hamlet skvostný. (18.11.2014)

Shakespeare nebo ne, tříhodinová várka pár století starého anglického jazyka je pro mě, jako pro diváka, který nic od klasika nejklasičtějšího v divadle neviděl, tuze náročná podívaná. Patrick Stewart hraje s noblesou sobě vlastní, Mariah Gale je jako něžná Ophelia také trefou do černého, ale při dialozích vedlejších postav jsem se rychle začínal opatrně nudit a vždy hledal, kdy se na scéně objeví sám kralevic. Mistr Tennant totiž Hamleta prožívá do posledního gesta. Od první vášnivé repliky, přes melodramatické slzy, při nichž je nejsilnější, až po rozlítané šílenství, kdy využije i svůj dokonalý komediální talent. Jeho princ dánský do dějin možná nevejde, ale je to právě Davidův otevřený výraz, který u mě povýšil profláklý staroanglický evergreen na rezonující zážitek. (18.09.2012)