La Vérité
La verità
The Truth
The Truth
Režie:
Henri-Georges ClouzotKamera:
Armand ThirardHrají:
Brigitte Bardot, Charles Vanel, Louis Seigner, Paul Meurisse, Sami Frey, Marie-José Nat, Fernand Ledoux, André Oumansky, Jean-Loup Reynold, Claude Berri (více)Obsahy(1)
Mladá Dominique Marceau je souzena za vraždu svého milence Gilberta. Ten předtím svedl její sestru Annie, krátce žil souběžně s oběma dívkami, a když se rozhodl setrvat u Annie, Dominique jej v návalu vášně zabije. Advokát obviněné se snaží prokázat špatný charakter zavražděného, ale najevo vysvítají další okolnosti...
Režisér Henri-Georges Clouzot se v průběhu 40. a 50. let zařadil mezi nejvýznamnější francouzské filmaře a titulem PRAVDA (La vérité) znovu prokázal své schopnosti. Na scénáři se podílelo celkem sedm lidí včetně samotného režiséra a jeho manželky Very Clouzot. Clouzot v rámci proniknutí do tématu navštívil několik soudních přelíčení a přípravě filmu věnoval značnou pozornost. Natáčelo se na jaře 1960 převážně v ateliérech, v hlavních rolích se objevil režisérův oblíbenec Charles Vanel, excelovala ale především Brigitte Bardot, hudba byla použitá z tvorby klasiků. Film byl nominován na Oscara za nejlepší zahraniční film, získal také cenu Zlatého glóbu a Clouzot byl oceněn jako nejlepší režisér na festivalu v Mar del Plata. Film měl premiéru 2. listopadu 1960 a ve své době byl nejúspěšnějším francouzským filmem – v kinech jej vidělo více než pět a půl miliónu diváků.
(argenson)
Recenze (40)
Brigitte Bardot je jedním z vizuálních symbolů mého mládí; v tomto filmu to dokazuje jednoznačně. Ale symbol je symbol a ten se nerozebírá. Film sám má značný camusovský akcent: i když soud nemohl být ukončen - (zánik trstního stíhání v důsledku úmrtí pachatele), odsouzen by zde byl vrah, nikoli však za svůj zločin. Jeden z posledních filmů "francouzské staré vlny", krásné černobílé obrázky a dokonalá režie.... Ještě ale k šestadvacetileté Brigittě: perfektní demonstrace manio-depresivní části života; a otázka: kde nastal zlom? Domnívám se, že v době vzniku fixní ideje: on mě stále miluje... Pět hvězd nedávám, protože je to prostě ještě ta "stará vlna". ()
ocenenia : MFF Mar del Plata 1961 - Najlepšia réžia ◘◘◘◘ Oscar 1961 - Nominácia na najlepší zahraničný film ()
PoPRAVDĚ jsem čekal trochu víc. BB mě nijak zvlášt neohromila a celé pojetí filmu mi přišlo poněkud přitažené za (blond) vlasy. ( 45. KVIFF ) ()
18. Zlatý Glóbus za rok 1960 - cena (1) - *Nejlepší cizojazyčný (zahraniční) film - Francie ()
Inspirováno příběhem vražednice Pauline Dubuisson, které tento film dost ublížil (v roce 1960 byla právě propuštěna za dobré chování, změnila si jméno, dokončila studia medicíny, ale před "slávou" musela utéci do Maroka, kde se marně pokoušela začít nový život, a když se její snoubenec dozvěděl před svatbou o její minulosti, spáchala sebevraždu). Clouzot posunul příběh o pár let dopředu, aby se vyhnul kontroverzním faktům z konce Druhé světové války (mladá Pauline měla poměry s německými vojáky, a tak byla po válce společně s dalšími dívkami těmi "správnými" Francouzi odsouzena a za trest hromadně znásilněna). I tak vznikl na tehdejší dobu velmi odvážný film o patologické závislosti, nechávající na divákovi rozhodnout, zda to byla láska či nikoliv. Sami Frey hraje skvěle mladého maloměšťáckého tyrana, a BB je tu sice spíše loutkou v rukou režiséra, který byl proslulý řvaním na herce, ale právě tak dostal z krásné neherečky to nejlepší. ()
Pravda, věřte, /zá/visí na zlatém vlásku. Láska = falešnice pravá. Sklouzla se. "Božská." Po růžové vlně na černý polštář. Rozpustile /se/ spustila. Rozkošnice koš/il/atá. Na duši po ní zbyla místa tísnivá, smítka s/n/ivá, když síň "obřadně spořádaných" se smutným rozsudkem opouštěla. ()
Paradoxně se mi přeslavná B.B. nejvíce líbí ve filmu, kde se její "femme fatale" proměňuje v nešťastnou zamilovanou ženu, která na svůj živočišný půvab, a s tím spojenou omezenost, nakonec draze doplatí. ()
Nebylo to špatné. Bardotka jako kurvička, co zabije svého milovaného, protože už jí nechce. Scény u soudu byly dobré, ale ta retrospektiva byla místy nudná. ()
Osudová krása, osudová láska a osudový súdny proces. Ten proces má zistiť pravdu, hoci vinník je vopred jasný, a hľadá sa už len tá druhá, skrytá pravda, ktorá má určiť trest. Pritom je celé súdne obecenstvo a divák prevedený najtajnejšími zákutiami života nespútanej a vášnivej Dominique, ktorá nectí pravidlá slušnej spoločnosti. Sme tak svedkami súdneho procesu neobyčajného, sme svedkami súdu posledného. ()
Škoda té délky. Jinak za 5 hvězdiček. Nádherná Brigitte v roli, která snad byla šitá pro ní. A podařil se... ()
Podnikava divka... ()
"Mezi tvou hudbou a postelí už žít nemůžu!" Nadstandardní soudní drama. které má myšlenku a režijně i herecky se rozhodně povedlo. "Copak spravedlnost musí čekat až na správný čas?" ()
Tak upřímně: mně se ten příběh nelíbil. Ne že by šlo o špatně natočený film, ale průběh soudu mi spíš připomínal případy z Garrowova zákona, čili Anglii 18. století než Francii první poloviny století dvacátého. Navíc mi postava Dominique hlavně zpočátku připomínala Jitku (Janu Brejchovou) z Krejčíkova Probuzení, natočeného o rok dřív než La Vérité. Skoro mi připadá, že Clouzot se tímhle filmem trochu inspiroval, navíc Brigitte Bardot i Jana Brejchová jsou podobné typy. A být v kůži Dominique, zamorduju jak Gilberta, tak Annie. ()
Až příliš francouzsky užvaněné soudní melodrama, které svou nekonečnou rozvleklostí místy uspávalo. Vyvrcholilo ale skvělou pointou až v samotném závěru, kdy se jasně a poměrně cynicky ukázalo, že žalobce ani obhájce po celou dobu procesu nehledali pravdu, ale hráli jen komedii pro soudce, porotu a diváky v soudní síni. Což je ovšem v naprostém souladu s profesní etikou těchto dvou stran soudního procesu, k nalézání pravdy je povolán jen soudce, nikdo jiný. Takže naoko nesmiřitelní protivníci si po skončení procesu klidně mohli skočit na vínečko jako nejlepší kamarádi a netrápit se tím, jak to doopravdy bylo - svoji práci odvedli jak měli, a poté už to pro ně byla uzavřená věc. Škoda jen, že se k té pointě muselo dojít až po dvou hodinách - kdyby se to sestříhalo na hodinu a půl, snímku by to přinejmenším z dnešního pohledu jen prospělo. V roce 1960 ale možná bylo na všechno ještě dost času - takový luxus je už zkrátka dnes minulostí. ()
Výborná ľúbostná dráma o nevyváženom vzťahu krásnej ľahkovážnej Dominique a ambiciózneho dirigenta Gilberta. Na pozadí súdneho procesu s Dominique režisér rozpráva príbeh mladej ženy, ktorá zabila z vášne muža ktorého milovala. Súdny proces zároveň predstavuje divadlo tvorené žalobcom a obhajcom, ktorí pred sudcom a porotou predstavujú rôzne tváre pravdy. Dominique je čierna ovca absolútne neprispôsobivá, ktorá je opakom svojej sestry a je treťou stranou ľúbostného trojuholníka. Jedinou slabinou je zlomenie/zaľúbenie samotnej Dominique, ktorá najprv Gilberta odmieta a zrazu po milovaní zmení názor. Podobne "odfláknuté" je zaľúbenie samotného Gilberta. ()
Je úravda, ze je to moc pekny film. Krasna francouzska filmarina a prekrasna pariz s kavarnami a moc hezkou B,B. Jiank hodně zajímavý film lidského pohrdání a volností bez povinností. Proplouvání životem s takovou pohrdavostí. ()
Slušné soudní drama, 75%. ()
Co je to pravda??? Výborné soudní drama s krásnou a výjimečně výborně hrající BB, Přemýšlela jsem, zda ji režisér nemusel před jednotlivými záběry škrtit, aby z ní dostal to nejlepší... ()
Těžko soudit z dnešního pohledu soudní souboj s morálkou. Generace Y by asi tehdejším soudcům pěkně zatopila. I když i dnes se (sebe)vraždí kvůli nešťastné lásce. Film stojí za zhlédnutí u kvůli božské BB. Ta je - jak jinak - skvělá. A krásná. ()
Silný zážitek. Pěkné vztahové drama odehrávající se napůl v minulosti a napůl v soudní síni. Herecké obsazení společně s výkony je velice kvalitní. Velké plus za scénář za který by se nemusel stydět ani dnes natočený film (čímž chci říct, že scénář je opravdu kvalitní a nepodepsal se na něm ani nějak výrazně zub času, A to už několik let od premiéry uběhlo). Viděna alternativní verze. Jediné mínus které mi osobně v některých chvílích vadilo byla délka filmu, která by šla o něco zkrátit. ()