Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka

Já vím, že o tom, jak je tenhle film výjimečný mezi současnými českými komediemi, psalo už sto padesát milionů lidí, ale když člověk před ním v kině zhlédne trailery na Svatou čtveřici a Líbáš jako ďabel, tak to prostě strašně chce napsat taky. Okresní přebor nevyniká ani tak nějakou extrémní vtipností, ale tím, že jeho humor je nastaven na chápání normálního, nikoli retardovaného člověka. Něco takového jsem zaregistrovala už u děvkaře Františka, ale tehdy si mě nějak nikdo nechtěl všímat a toho filmu taky ne. Přebor má naštěstí oporu v seriálu. Akorát si říkám, jestli se o něj neopírá až moc. Některé postavy a pojmy (Ludva, Jarda, Kostomlaty,...) asi nelze bez znalosti televizního předchůdce docenit. (13.04.2012)

Ostře černohumorná kritika přízemních posedlostí a buranství vůbec. Pokud v tom někdo vidí oslavu a poctu sportovním nadšencům (a sportu obecně), je to patrně stejně beznadějný případ jako hlavní postava ve famózním podání Miroslava Krobota (on tu věčnou nerudnost snad ani nehraje...). Vtipné to je, ale mrazivá hořkost jednoznačně převládá (u seriálu je to spíše naopak). Jsem zvědavý, s čím přijde Jan Prušinovský příště, protože tenhle pán dokáže psát a točit typicky českou lidovou zábavu, která ale není lacinou křečovitou fraškou pro retardované publikum ve stylu posledních několika filmů Zdeňka Trošky. OKRESNÍ PŘEBOR (film i seriál) voní i náročným intelektuálům, a to už o něčem svědčí. BTW Vetchého "Jiřina" je asi nejrozkošnější vlezprdelkovská svině, jakou jsem kdy viděl. ;-) 70 % (16.09.2012)

Tohle je ONE MAN SHOW Miroslava Krobota, ostatní jsou hodně v závěsu. Krobot je do rolí ,,divnejch typů'' zkrátka předurčen...vždyť už když se jen zamračí!!! A ten hlas... :-))) Seriál znám, pár dílů jsem viděl, většinou jsem se bavil. Film plně navazuje na tématiku seriálu, který úsměvnou formou znázorňuje provinční fotbalové mače malých vesnic a městeček... Vyhrát je otázkou cti a každý bod se počítá, v širším kontextu profesionálního fotbalu však hráči působí jako karikatury a to tím víc, čím více se snaží připodobnit profesionálním klubům. Ta atmosféra mně bavila, bavilo mně i prostředí a typické provinční dialogy i řevnivost mezi Vetchým a Novotným. Stejně jako u seriálu i zde jsem se musel v údivu zamyslet nad faktem, že Luděk Sobota pokud neheká, nekoktá čili nedělá eheheheeee ze sebe za každou cenu debila, civilní až vážné role velmi dobře zvládá a dokonce mu sednou víc než jeho dřené ,,komediantství''. Přesto přeze všechno jsem tuhle komedii bral hodně s rezervou a přiznám se, že jsem moc tomu strachu mačaftu z Hnátka i mimo tréning nevěřil. Každopádně proč ne, rád si odpočinu u komedie, kde není Polívka, Holubová, Klepl ad.. a která se odehrává ve v pravdě originálním prostředí. Dávám tři kolečka od sekačky. * * * (14.09.2012)

nevidel som seriál (vôbec, ani jeden diel, ani len ukážky) a nevidel som ani "františek je děvkař", ale jan prušinovský bude asi celkom v pohode chlapík, lebo natočil - síce vyslovene (a výsostne) českú, no minimálne pre nás ešte dosť zrozumiteľnú (a čiastkovo aj istými "univerzálnejšími", presahovými momentmi a motívmi oplývajúcu) - pohodovú komédiu s príjemným humorom a skvostným krobotom; malé dielko, ktoré rozhodne poteší a získa si svojou úprimnosťou, viacmenej (dalo by sa už povedať) "oldschoolovo" poňatý film - v najpozitívnejšom zmysle, aký tento výraz môže poskytovať; istá nostalgia z celého toho príbehu zavanie; filma na diváka nekladie zbytočné veľké nároky a nevzbudzuje neprimerané očakávania - a preto sa mu darí celkom hladko plniť to, čo si autori (podľa mňa) predsavzali - pobaviť, rozosmiať, uvoľniť; (03.05.2012)

Skicování venkovského naturelu nahradila charakterová drobnokresba, venkovskou frašku smutná komedie o srdečních záležitostech. Seriál nezmizel, jenom se děje na pozadí příběhu Pepika Hnátka. Díky Krobotovi jde o přesvědčivou, dílčími gesty komickou, avšak v celku tragickou postavu. Ani jako scenárista, ani jako režisér se Prušinovský trenérovu omezenému rozhledu nevysmívá, vlastně na něj pohlíží o poznání smířlivěji než na morálně vesměs ohebnější zbytek týmu. Film Hnátka ukazuje jako posledního muže, který věří svému poslání a zároveň stojí nohami na zemi dost pevně na to, aby sklouznul k fanatismu „Jiřiny“. Jeho hlavní charakterovou vadou a překážkou k překonání je neschopnost vidět, jak svou „zabejčeností“ a skrýváním přívětivé tváře pod nerudnou maskou ubližuje sobě i druhým. Od tvůrců šlo o mazaný tah. Hnátkem nejenže získali středobod vyprávění, ale zároveň se nemuseli vzdát nadsázky, s níž pohlíželi a nadále pohlížejí na jádro Slavoje Houslice. V jádru seriózní, k určitému cíli směřující hlavní dějová linie je prokládána bočními mikroepizodami, v nichž zas až o tolik nejde a kterým mnohdy, bohužel, třeba dodat, chybí uspokojivé vyústění nebo alespoň vtipná pointa. Náladotvorné záběry venkovské krajiny pak spíše suplují televizní reklamy, než aby vytvářely výraznější atmosféru, o niž se starají především postavy, v jejichž případě tvůrci poněkud odvážně sázejí na to, že k nim budeme přistupovat poučeni dřívějšími seriálovými znalostmi. Jejich neduživý slovník a mimoděčné odhalování vlastních slabin nás vtahuje do univerza, v němž přebývá siláckých gest a unáhlených rozhodnutí a v němž naopak zcela absentuje schopnost sebereflexe. Postavy samotné kritického pohledu schopné nejsou, pročež ten zůstává na nás. Smích nad malostí a trapností figurek obklopujících Hnátka nikdy nepřerůstá ve výsměch zásluhou elementární soudnosti, přítomné v české filmové tvorbě stále řidčeji. Z některých na povrchu komických momentů právě naopak až mrazí. Mrazivě či jinak vtipných scének zde v poměru ke stopáži sice není tolik jako v některých epizodách seriálů, přesto mnohonásobně více než v podstatné části toho, čemu nás bída naučila říkat „česká komedie“. 75% (27.03.2012)