Jeden musí z kola ven

Pre mňa jeden z najočakávanejších filmov roku, no a pravdupovediac ma trošku sklamal. Mám rád sedemdesiate roky, atmosféra bola skvelá, herci svoje role precítili, samotná kamera a hudba spravili pútavejším, ale film samotný až taký pútavý nebol. Nevravím, že som chcel špionážny film v tempe bondoviek, ale ten monotónny rytmus sledu udalostí som miestami fakt preklínal a bol na úkor kvality a zážitku z filmu, ktorý by inak mohol byť oveľa sugestívnejší. Zároveň však potvrdzujem kvalitu ostatných aspektov, herci skvelí, dialógy vycibrené do posledného detailu, scenár má skvelé miesta a zážitok sa tak ustálil niekde na 80%. (30.01.2012)

Kromě snahy přesvědčit mě o tom, že v britské tajné službě je to samá buzna, čemuž jaksi, vycházím-li z vkusu Jamese Bonda, věřit nemohu, má tento film jen jedinou vadu, a tou je trochu schématický scénář, který více předpokládá, než ukazuje. To se ovšem dá vydržet, stejně jako ne moc dobrý hudební doprovod. Příjemný byl celkový retro styl, který je sice velmi módní, ale zde velmi povedený. Po uvážení dávám 3*, protože hranice průměru to, přestože jsem byl vcelku spokojený, bohužel nepřesáhlo. (26.01.2012)

"We are not so very different, you and I..." I přes slabší (lehce uspěchaný) závěr se jedná o perfektní snímek, který je nejen důstojným oživením upadajícího žánru, ale především řemeslně zvládnutým počinem, který nemohu jinak, než vřele doporučit... Pooscarové dojmy: Neproměněná nominace pro Garyho Oldmana nebyla žádným překvapením (nejen, že měl silnou konkurenci, ale "Tinker Tailor Soldier Spy" navíc nikoho z "poroty Natvrdlých" nijak výjimečně neoslovil), zbylé dvě - za adaptovaný scénář a za hudbu - už však citelně zamrzely. Pokud jsem letos někomu opravdu fandila, pak to byl Alberto Iglesias, neboť jeho "jednoduchý" soundtrack dokreslil už tak hutnou atmosféru k dokonalosti.;-( (14.06.2012)

Aston Martin zůstal v garáži, martini u ledu a lepé krásky na barových židlích - špionážní dobrodružství nahradila šedivě upachtěná a nikdy nekončící úředničina, kde se paranoia přesunula z hájemství duševních poruch do realistického vidění světa, jediný dlouhodobý vztah se navazuje se skotskou a cigaretami a soukromý život je luxusem, na který může být kdykoli uvalena exekuce. Tím spíš v době, kdy ze srdečných pozdravů z Ruska vane mráz přicházející z Kremlu a boj se přesouvá na domácí stranu hřiště, protože tým ve složení komisař Gordon, Sherlock Holmes, Mr. Darcy, Arnim Zola, Caesar, lord Blackwood a Caligula zjišťuje, že si dost možná už dlouho střílí vlastní góly... jenže i když to tým na poli proti moskevské přesilovce vyhraje, neznamená to, že jednotliví členové nevyfasují doživotní červenou kartu nejen v pracovní sféře. Sedmdesátkový feeling "jedna šedá vládne všem" nemá chybu, ale je to hlavně vědomí, že autor přesně věděl, o čem píše, a souhra hereckého orchestru, v kterém se jednotlivá sóla rozhodně neztrácejí, tak skvělá, že je těžké chválit někoho konkrétního, ale z ryze osobního hlediska bych vyzdvihla Stronga a Cumberbatche. A v neposlední řadě dopad filmu - podobně jako u hrdinů se za strohou maskou skrývá emocionální bouře, ničivá ve svém dopadu, protože bez ohledu na to, jak moc se jednotliví protagonisté a jejich ne(v)hodné známosti snaží odsunout své city a soukromí na vedlejší kolej, je to právě la passion, jež míchá kartami a vynáší zničující závěrečný triumf. Tahle reminiscence osudu Guye Burgesse, jednoho z členů neblaze proslulé Cambidgeské pětky, kterého shodou náhod (?) v minulosti ztvárnili hned dva členové ansámblu Tinker Tailor Soldier Spy, má sílu a sofistikovanost, jakou mnohé doslovnější snímky tak postrádají, a už proto nad reakcemi, že je to nudné, pomalé nebo dokonce nepřehledné a nepochopitelné, vrtím hlavou v němém úžasu. Mně je zapotřebí přesně takových filmů, bohužel jich je méně než uživatelů ČSFD, u kterých TheMaker nežadonil o bod. (16.01.2012)

Špiónský labyrint, ke kterému však neexistuje žádné Ariadnino klubko, z něhož si musí divák najít cestu sám / a ta sama o sobě bude proklatě spletitá /. Utlumené barvy i herecké výkony v naprosto brilantní špionážní mozaice s neskutečným důrazem kladeným na detail. Atmosféru, kterou načrtl Dluh a X-Men: First class dotahuje Alfredson až na samotnou hranici a vytváří tak lahůdkový a hlavně uvěřitelný špiónský opus magnum. (05.02.2012)