J. Edgar

Formálny perfekcionizmus a uhladená réžia veterána Eastwooda úplne prebíja nudný scenár a nezaujímavý dej. Eastwood očividne ašpiroval na Oscary, pretože J. Edgar je neznesiteľne akademický, chladný a diváka si k sebe nepustí, čo je obrovská škoda. S odstupom času a usporiadaním myšlienok si nedokážem spomenúť na jedinú pôsobivú scénu. DiCaprio opäť predvádza nadštandardný herecký výkon a ocenila by som, keby ho Akadémia konečne prestala nepochopiteľne ignorovať. Od Eastwooda ale nič prekvapujúce. (09.06.2012)

Po dlouhé době film, v němž mi Leonardův herecký výkon přišel dost nepřesvědčivý. Jeho J. Edgar Hoover je nesympatický, arogantní, cílevědomý sviňák a nevycomingoutovaný homosexuál, přičemž všechny tyhle charakteristiky jsem pozoroval jenom jako obal, pod kterým se celou dobu skrýval právě milý DiCaprio. V The Iron Lady se Meryl Streep v Margaret Thatcher opravdu proměnila, Leovi se to pod Eastwoodovým vedením bohužel nepodařilo. Jinak je to příliš dlouhé, roztahané, nepříliš zajímavě odvyprávěné (ano, v závěru se ukáže, že starý Hoover jako vypravěč není úplně spolehlivý, což dokresluje jeho osobnost... ale až do této chvíle je to vypravěčská nuda) a s emocemi, které v závěru nefungují. Většinu stopáže jsem tak spíš než nad filmem samotným uvažoval nad otázkou, jestli mi starší (namaskované) verze jeho hrdinů připomínají spíše opuchlého člověka, který strčil hlavu do včelího úlu, nebo děsivého mutanta vzniklého zkřížením lidské a mimozemské DNA. K jednoznačné odpovědi jsem nedospěl. (14.02.2012)

Mistrný vypravěč Eastwood si tentokrát vzal na mušku život zakladatele FBI, kterému ve filmovém zpracování propůjčil tvář Leonardo DiCaprio. Eastwood ví moc dobře jak se životopisná témata režírují, DiCaprio ví, jak se hrají velké osobnosti a samotná Hooverova osoba je hodně zajímavá ale délka snímku je v některých případech hodně znát a řada věcí mi přišla poněkud zbytečná. Pokud by se Eastwood více zaměřil na jednotlivé případy, které hlavní hrdina řešil, mohlo se jednat o mnohem lepší film. Přesto zajímavé, poučné, zábavné a profesionálně natočené. (21.06.2012)

Edgara nepovažuju za nejhorší Eastwoodův film, ale spáchat s tak úžasným námětem a obsazením tak (pod)průměrnou podívanou je na pár facek, a když vezmu rozdíl mezi výsledkem a ambicemi, pak jde bohužel z mého pohledu o největší Eastwoodův režijní neúspěch. Eastwood zklamal jako vypravěč, jeho režie je bez nápadů a scénář taky nepatří k těm, které by se daly označit za skvost. Když srovnám Edgara s Božským od Paola Sorrentina, pak Eastwood na poli životopisných snímků ostudně selhává. Jako televizní snímek, dejme tomu, ale jako velký příběh o velké legendě americké politiky a kriminalistiky a zakladateli jedné z nejznámějších institucí USA prostě ne. Celkový dojem: 40 %. (05.05.2015)

Scénárista Dustin Lance Black. Režisér Clint Eastwood. Vzácná symbióza dvou naprosto odlišných tvůrčích osobností přinesla zcela výjimečný kinematografický počin, který však žel nebyl divácky doceněn. Přitom se jedná o dílo mimořádně promyšlené do sebemenšího detailu, ovšem vyžadující aktivní diváckou spolupráci. Jinými slovy - J. Edgar není filmem na zaplnění sobotního večera. Velkou výhodou je, pokud o J. Edgaru Hooverovi a jeho období něco víte už dopředu. Právě tohle totiž scénárista předpokládá, film se nezatěžuje nějakými explicitními vysvětlivkami. Máte-li rádi snímky, kde dominuje tzv. nespolehlivé vyprávění, u J. Edgara budete v sedmém nebi; u řady pasáží si nebudete jisti, zda se staly přesně jako ve filmu nebo zda tvůrci nadsazovali. Ne, to není zápor, naopak to přesně koresponduje s Hooverovou osobností. Herecké výkony jsou výjimečné. Každý pohyb, každá replika, všechno je přesně rozvrženo a ve snímku tak nezaznamenáte ani jednu zbytečnou pasáž. Často se J. Edgarovi vyčítají údajně nepovedené masky herců. S tím není možné souhlasit, jelikož herci jsou namaskováni přesně tak, jak vypadaly jejich předobrazy. Díky tomu se J. Edgar pohybuje na přesně vybalancované hraně uměleckého filmu a hraného dokumentu. Pokud jde o Hooverovu údajnou homosexuální orientaci, tak je nutné si uvědomit (a Dustin Lance Black to potvrzuje v dokumentu "J. Edgar: Nejmocnější muž světa" vydaném jako bonusový materiál na Blu-rayi), že něco jako veřejný coming out v Hooverově době jednoduše neexistovalo a zůstávají tu jenom spekulace. Homosexuální orientaci prvního šéfa FBI a jeho údajný milostný vztah ke Clydu Tolsenovi implikují některé skutečnosti (např. skutečnost, že Hoover se nikdy neoženil) a film postupuje úplně stejně. Staví na promyšlených náznacích (vzájemné pohledy obou mužů na sebe sama, dotyky rukou...), žádnou explicitní homosexuální scénu (natož sex) neuvidíte. Velkou pozornost si též zasluhuje minimalistický hudební doprovod, jemuž dominují klávesy, a pozoruhodná kamera Toma Sterna. Eastwoodův a Blackův snímek se českým a slovenským kinům vyhnul. Osobně to považuji za velkou škodu, na druhou stranu je to pochopitelné, možnost komerčního úspěchu by byla mizivá, což ostatně potvrzují tržby z amerických kin, kde J. Edgara zaznamenal málokterý návštěvník. Nelze se tomu ovšem divit, protože J. Edgar Hoover svou kontroverzní osobností v očích veřejnosti dodnes vyvolává nepříjemné rozpaky. 10/10 (29.01.2014)