Vyrobeno v Dagenhamu

-4* další z řady britských sociálních komedií podle skutečného příběhu. Z historického měřítka jde opravdu o pozoruhodný počin a na mě zapůsobil hlavně tím, že dobře ukazuje jak je těžké jít za svým a i když je to správné, tak ukazuje i druhou stránku zodpovědnosti, která způsobuje problémy hlavně svým nejbližším. Žádná velká řachanda to není, ale milý a optimistický film, který stojí za zkouknutí. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (04.09.2017)

Plyšové sociální drama, kdy do dělnic nestřílí četníci, jen je prostě málokdo bere vážně, protože jsou to jen ženský…. Československo v té době řešilo také svoji revoluci, o dost závažnější, a docela by mě zajímalo, jak to tehdy bylo s rovností platů mužů a žen u nás, ve státě, kde si podle ideologie byli všichni rovni. ___ Docela velký posun ve společnosti za 50 let od zmiňovaných událostí, nezdá se vám? Ať už u nás nebo v Anglii. ___ Snímek je snaživě přístupný a milý, proto spíš působí jako hra na retro než jako reálné drama z reálné doby. (10.05.2018)

Důležitý film, jehož téma je bohužel aktuální i v naší době. Člověk nemusí být feminista či feministka, aby chtěl stejný plat, tohle je prostě a jednoduše selský rozum. Film je skvělej asi na všech frontách a nemohla jsem se ubránit soucitu a podpoře vůči "holkám", sice je někde trochu naivní, ale přesto si to minimálně 4 hvězdy zaslouží, jelikož tohle téma šlo velice rychle pohřbít pod tunou nudného scénáře, což se ovšem nestalo ani náhodou, sama jsem ani nečekala, že mě to tak chytne. Pokud nejste ignorantský pitomci s myšlením jak ze středověku, tak vřele doporučuji, pokud ovšem jste (a dle komentářů koukám, že takoví lidé existují), dejte od toho ruce pryč, tohle téma totiž nemáte schopnost pochopit a ocenit. (04.06.2011)

Nikdy nebudu souhlasit s názorem, že ženy mohou být stejně výkonnými dřevorubci nebo horníky jako muži. A nemůžu za to já, ale matka příroda, která, na rozdíl od názorů současné, degenerované společnosti, přišla s myšlenkou dvou pohlaví (ano, i hermafroditní žížala tento můj názor potvrzuje) a měla pro to důvod(y). Takže pro ženy je například nebezpečné zvedání těžkých břemen, ale zato zvládnou přežít porod, což by podle mě naprostá většina mužů nezvládla, i kdyby hypoteticky disponovala potřebným vybavením. V otázce rovných platů za tutéž odvedenou práci jsem ale jasným feministou. Pokud dva lidé odvádějí totožnou práci, měli by dostat stejné peníze bez ohledu na to, co skrývají pod spodním prádlem. A z toho plyne fakt, že mě film nikterak nepohoršoval, vcelku jsem si ho užíval a utvrdil jsem se v názoru, že některé postupy fungují vždy a všude stejným způsobem. I v mém bývalém zaměstnání jsme měli odbory; jejich vedení se se zaměstnavatelem vždy dokázalo shodnout na podobě nové kolektivní smlouvy, která sice byla pro nás zaměstnance poněkud nevstřícná, ale naše odborové špičky měly vždy zajištěnou dovolenou v exotice. Tím chci říct, že byl snímek opravdu ze života a zle ho pro mě poznamenala jen snaha tvůrců přesvědčit mě o tom, že by si Sally Hawkins mohla půjčit šaty Rosamunde Pike a ty by na ní vypadaly skvěle. Tady už se opravdu příliš tlačilo na pilu. Jo, a když už jsem u toho; Sally Hawkins podala velmi solidní herecký výkon a vypadala úplně jinak než obvykle. Netušil jsem, že bych to kdy mohl napsat, ale seklo jí to. / Poučení: Kolektivní vyjednávání je jedna velká radost. (05.08.2022)

Představte si ten paradox. V roce 1968 nám do země vtrhnou ruské armádní síly a v Anglii to nejdůležitější, co tam řeší, je rovnoprávnost žen v jejich zemi. Neřikám, že je to málo, ale v porovnání s naší zemí je to pořád docela dost podstatný rozdíl. O to více mě štve, že Angláni tenhle film vzali s noblesou a komediální grácií jim bližší, takže to vlastně v onom filmu tak hrůzně, jak to vypadá v nadpisu zde na čsfd, nevypadá. Sexuální diskriminace pak vypadá tak, že šičky šijí a aby se jim líp šilo, tak si prostě rozepnou blůzy a jednou za čas jim tam někdo skočí s nějakou zprávou a oni se z toho můžou potrhat. Tak oni tam řeší takovou sexuální diskriminaci a u nás se řeší otázka cti, nacionality a přežití? No prostě mě to zarazilo, protože jsem si uvědomil, jaké problémy ten rok jednotlivé země měly a docela by mě zajímalo, jak by Angláni prožívali to, co se v těch letech dělo u nás. (20.12.2011)