Wolves' Lairs
Udalosti bez mena
Režie:
Paľo BielikKamera:
Karol KrškaHudba:
Ján CikkerHrají:
Beta Poničanová, Jozef Budský, Mikuláš Huba, Ladislav Chudík, Juraj Šebok, Arnold Flögl, Magdalena Lokvencová-Husáková, Ivan Hliva, Eugen Medek (více)Obsahy(1)
Tváří v tvář nacistickému teroru musí stát celý národ jako jedna rodina... Léto 1944. Bratři Matúš a Ondrej Svrčinovci (M. Huba a J. Budský) se mají rádi, ale je mezi nimi i napětí – oběma se totiž líbí stejná dívka, Anča Hucová (M. Husáková-Lokvencová). Oni i jejich další dva bratři Jano a Štefan (J. Šebok a L. Chudík) se setkávají doma po návratu z různých koutů Evropy. Matúš utekl z nucených prací v Německu, Ondrej se vrátil z ruské fronty, Jano pro změnu z italské a Štefan přijel ze studií. Jenže sourozenci se doma příliš neohřejí. Uprchlík Matúš nesmí zůstat doma, a tak se přidá k dřevorubci Ondrejovi a uchýlí se s ním do hor. Tam jednou zachrání bratrovi život. Těžce zraněný Ondrej zůstane doma, zatímco ostatní bratři se přes jeho protesty přidají k partyzánům. Německý teror, řízený velitelem Thielem, totiž nezná hranic, a boj proti němu si vyžaduje ty největší oběti... (Česká televize)
(více)Recenze (97)
Tieto percentá snáď nemyslíte vážne. Nuda, nuda, nuda (a na podporu svojich slov uvádzam fakt, že pri premietaní na LFŠ 2009 nebolo kino zaplnené ani zďaleka, ľudia sa nevedeli dočkať konca a po vytúženom závere bol asi najslabší potlesk, aký som po filme v kine zažila). Inak k tomuto filmu by sa zišli aj titulky, zrozumiteľnosť je totiž na nízkej úrovni (uznávam, že možno za to mohla i hlasitosť). Čo potom museli na Vlčie diery vravieť Češi! :) P.S. to Endlessly: Ale hej, ja som dvakrát zo zdvorilosti poťapkala. ()
Prvý rýdzo slovenský film s tématikou Slovenského národného povstania natočil Paľo Bielik a tým určil a ovplyvnil vývin Slovenskej kinematografie na veľmi dlhý čas. Kapitola, kedy sa museli Slováci učiť od susedov Čechov ako robiť film sa uzatvorila. Film je dramaticky vystavaný, využíva mnohé lokácie, ktoré tvoria prevažne exteriéry. Film rozvíja niekoľko dramatických zápletiek - vzťah k matky k synom, ktorý sa pridali k partizánom aby bojovali proti Nemcom, vzťah dvoch bratov Ondreja a Matúša, ktorý obidvaja ľúbia to isté dievča a v neposlednom rade aj o hrozivých dopadov vojny, ktorá zasiahne do životov obyčajných ľudí v jednej malej horskej dedinke. Film si v rámci americkej filmovej školy vypožičiava mnohé motívy. Či už je to narábanie z postavami, z dramatickosťou scén, alebo akčnými prvkami. Postavy nie sú vykreslené čierno bielo - ak teda opomenieme Thieleho v podaní Dibarboru. Niektorý Nemci sú dobrý, iný zase zlý, rovnako ako aj obyvatelia mestečka, ktorým sa toto počínanie aj tak ku koncu vypomstí. Vo filme zaznie ako ústredný motív ľudová pesnička Slovenské mamičky, ktorý v mnohých variáciach zaznieva počas celého príbehu. Využitie dokumentárnych záznamov SNP umocňuje realistickosť a hrôzu vojny a čo musím v neposlednom rade vyzdvihnúť je finále s maketovými tankami, ktoré je natočené veľmi zručne aj dramaticky. Nečudo, že sa jedná o divácky najúspešnejší slovenský film vôbec. ()
Významný film, ktorý utváral názory a hral veľkú rolu v našej kinematografii. Prvú polovicu chaosu a rozpakov strieda druhá s hlbokými okamihmi, ktoré ako tak vojnu približujú. Strieľanie detí, starcov, masové popravy, obesenia, vraždenie z nenávisti, z pomsty, no hlavne psychológiu ľudí to veľmi približuje dnešnému divákovi. Dnes by sme krútili hlavou nad vecami, ako že všetci idú, tak aj ja idem alebo že nič netušiaceho by som nezabil, pokiaľ by nebol taká sviňa, to sú proste aj z kresťanského, či rozumného hľadiska dosť hlúpe vysvetlenia. No na tú dobu a aj na mnohých dnes to však sedí. Povstanie je kontroverznou udalosťou, keďže skončilo ako skončilo, partizáni neboli vždy tí najmorálnejší, ale vyvstáva otázka, či bolo treba očistiť náš národ a pridať sa tak na správnu stranu, najmä keď tu bol silný vplyv komunistov. Niečo bolo treba robiť, ja som zásadne proti vojnám, ale zároveň je podľa mňa dôležité brániť sa. Je to akýsi rozpor v mojich hodnotách, keďže kresťanský názor je skôr za inú formu odporu, no neviem povedať jasne, čo bolo správne, čo nie, to bude súdiť niekto iný. Obsadením to je náš národný megafilm, keďže sa ho účastnia takmer všetci neskorší významní herci ako Chudík, Dibarbora, Durdík, Bielik, Huba, Zachar, Ťapák, či Záborský. Ukážka ruskej fronty bol priam alegorický zostrih. No alegorické bolo skôr zvolávanie ľudí, ktorí behom chvíle opustili svoju robotu a všetko nechali tak a vrhli sa do boja, to sa vážne brať nedá. Boj s maketami už na túto dobu nemuseli takto spraviť, je to komické. Správanie, triky boli zaujímavo ukázané, tiež aj s tým ako sa deti hrali cez vojnu, herecky je to presvedčivé. Partizáni sú tu ukázaní len v dobrom, lebo vtedy vládlo ešte nadšenie pár rokov po vojne, nebolo treba cenzúru ako neskôr od komunistov. Takže ani tento film nepodáva úplne objektívnu stránku veci, ale zároveň ani neukazuje agresora tak, ako by mal, je to jemné zobrazenie na mňa. Hudba je ozaj akoby inšpirovaná inými významnými autormi, ale nebudem ju haniť, je to presvedčivé ako film celé dosť dobré. ()
Teda musím říct, že jsem takto skvělý film nečekal. Od začátku až do konce se jedná o velice silný příběh, nuda žádná a celé je to navíc skvěle natočeno. ()
´´Neplačte mama, zvíťazili sme.´´ Naozaj? V tejto dobe sa dá na tento patriotický snímok pozerať z rôznych strán, ale to že sme slobodnou krajinou, tak to určite nie. Slobodnou v čom? Sme ako ,,predaná nevesta,, ostatnému svetu. Každopádne tento film môže vďačiť za svoje kvality skvelému remeselnému umu, na ktorý ale treba prihliadať v rámci roku vzniku. ()
Bylo tu sice několik slabších okamžiků, ale když přihlédneme k tomu, že se jedná o film starý šedesát let, k tomu, v jaké době vznikal (neměl ještě potřebný odstup od zobrazovaných událostí, k moci už se dostala komunistická strana), tak je třeba smeknout. Tohle není žádná propagační agitka o tom, jak komunisté vedli slovenské povstání, na jaké jsme byli zvyklí z pozdějších let, ale poctivé syrové drama o obyčejných lidech, kde vlastně jakákoliv politika absentuje. ()
ty si dement denny. ja osobne som nestretol slovaka, kt. by spominal na slovensky stat v najlepsom a zaroven mam taky pocit, ze protektorat cechy morava boli tiez spojencami nacistov takze ani ty nemas byt naco pysny... inac asi historia nie je tvoj obor v kt. by si vynikal... ()
Klasický pohled na partyzánský odboj a SNP v intencích doby vzniku (partyzáni jako neohrožení a morálně čistí bojovníci, SNP jako spontánní akce k níž se připojil celý národ, trocha oslavy Rudé armády, žádná kritická reflexe Tisova režimu jež je spíše něčím vnuceným a Slováky přetrpěným), který však významně vybočuje z dobové produkce realizační velkorysostí a působivým vystavěním dramatické zápletky. Bravurně zvládnuté bojové scény se mísí s dusným psychologickým dramatem a do toho se prolíná kolektivní osud celé vesnice, jehož podání se nevyhýbá ani obrazu vraždění dětí, či odvážné scény matčina subjektivního vnímání popravy vlastních synů na postavě úplně cizího, zbabělého partyzána. Zajímavě zde vypadá smiřlivý postoj ke kolaborantské postavě (v čerstvě poválečných českých filmech čekal kolaboranty vždy vskutku nemilosrdný konec) i velmi charismatické vykreslení zákeřného příslušníka SS v působivém podání F. Dibarbory. Bohužel u většiny dalších hereckých výkonů je znát nezkušenost slovenských herců s natáčením před kamerou a tak mocný efekt některých scén jejich přehráváním trochu trpí, především ženské party až na civilní B. Poničanovou jsou i přes hezké tvářičky tragédie. Palo Bielik natočil první opus své kariéry a slovenského filmu vůbec, jako válečný film zůstal snímek nepřekonán až do konce padesátých let, kdy Bielik vytvořil další silně dramatická díla Štyridsaťštyri a Kapitán Dabač. ()
Paľo Bielik bol priekopníkom. Na to, že natáčal a spoluvytváral slovenské prvotiny, tak rozhodne nejde o komorné veselohry alebo divadelné adaptácie v šetrnejších interiéroch. Jeho Vlčie diery sú výpravným veľkofilmom. Akurát miešajú patetizmus, s detskou nevinnosťou cez surový dokumentárny pohľad bombardovania - čo je nesplniteľná misia a vražedná kombinácia. A taktiež otázne jednoznačným stanoviskom domáceho obyvateľstva k udalostiam o povstaniu. Tam sú zavádzania dobové, ideové aj politické. Nemožno mu ale odoprieť epický náboj, ktorý v sebe zoskupuje neviditeľnú a relatívne silnú vnútornú integritu a nečudujem sa ani terajším divákom, že mu ňou podľahnú. ()
Filmu jsem byl podroben ve věku dětském, takže scény sekání nohy (alias "varuj dušu na dolině"), popravy vesničanů, postřílení dětí a otrávení SSmana Dibarbory byly spolehlivým zdrojem nočních můr. Po cca 30 letech musím konstatovat, ža je to film velice dobový. Velice patetický, což někdy odnášejí herecké výkony, velice naivní, přes všechny drastické scény, a velice národně obranný, t j. zdůrazňující protinacistický odboj (čest těm, kteří v něm opravdu byli) a potlačující vlastní kolaboraci (to je samozřejmě v různé míře obsaženo i v dobových českých filmech). Zde je téměř každý Slovák tak uvědomělý antifašista (včetně příslušníků ozbrojených státních složek), že jednomu není jasné jak se jim ten slovenský štát udělal. ()
Silný film, který ale konstrukčně nedrží úplně dobře pohromadě, což je myslím způsobeno i tím, že jsou zde skutečné historické záběry. Dějově je to takové roztahané a rozkouskované, ale když přijde na některé scény, tak vás skutečně bude pořádně mrazit. Dobrý způsob, jak se vyrovnat s druhou světovou válkou na Slovensku. ()
Nezastírám, že mě nejvíc pobavilo to loutkové divadlo s papírovými tanky na konci. Jinak, nikdy není nic jenom černé a bílé, ale i tak mi vyloženě nevadilo to nasazování svatozáře na hlavy partyzánů, mě to prostě jenom moc nebavilo. ()
Na válečném filmu Vlčie diery mě nejvíce zaujalo technické ztvárnění bitevních scén na kterých se podíleli modeláři, kteří pro film vytvořili modely tanků, stromů a dalších rekvizit a oproti reálným scénám a skutečným unikátním záběrům ze SNP působí téměř pohádkovým dojmem. Rozpočet by zřejmě spolkl velkou finanční částku, proto se Paľo Bielik uchýlil k alternativní verzi, která je víceméně úsměvná, má však svoje kouzlo. Film občas sklouzne do vlasteneckého patosu, avšak bez ideologické roviny. František Dibarbora v roli esesáka byl bestiálně zákeřná svině!! ()
LFŠ 2009. Tento film je dosti podivný, neboť na můj vkus střídá moc žánrů. Idylické záběry ze slovenských vesniček, obohacené kecy vesničanů, se střídají s drsnými scénami jako je amputace, střílení dětí nebo travičství. Do toho všeho mi přišel v postavách trochu binec, ale největší nálož přišla na konci, když herci útočí na miniaturní modely tančíků co se sotva v modelu krajiny pohybují :-) ()
Vynikajúci film a výkvet slovenskej kinematografie. Silný príbeh a brutálne zábery fašistov, ako sa snažili robiť na Slovensku poriadky s partizánmi. A taktiež brutálne zábery ako si to Slováci od nich len tak ľahko nenechali. ()
Emotivní snímek z období SNP. Příběh partyzánů Jano, Matúš, Ondrej, Štefan, kteří se zapojí do boje proti německým okupantům. Moc se mi líbil pan Dibarbora v roli německého důstojníka. Závěrečná scéna na zastavení kolony tanků v úzké cestě mezi skálami, již dnes samozřejmě působí velice komicky. Ale makety jezdily a fungovaly, tak proč by je v té době nepoužili. ()
Reziser palo Bielik natocil vskutku prelomove dielo CS kinematografie, a to hned z niekolko uhlov pohladu. Po prve, je to zakladajuce dielo slovenskej kinematografie, nakolko ide o prvy celovečerny slovensky hrany film natoceny po 2. svetovej vojne. Predchadzal mu Janosik z roku 1921. Je to zaroven prva prezentacia SNP v SK filme, ktora vychadza z cerstvej kolektivnej pamate tvorcov i divakov. Od skoncenia 2. svetovej vojny do natocenia Vlcich dier uplynuli len 3 roky, aj to nie cele. Magdalena Lokvencova - Husakova bola manzelka jedneho z hlavnych politickych akterov povstania a neskorsiehopredsedu Zboru Poverenikov Gustava Husaka. Bola prva slovenska divadelna reziserka a aj prilezitosne hrala vo filmoch. V kontexte socialistickej kinematografie je tento film pozoruhodny aj tym, ze kombinuje kanon Hollywoodskeho dobrodruzneho filmu /pan reziser v klude svojej obyvacky vo velkom pozeral Hollywoodske filmy/, najma westernu s vykladom casti novodobych SK dejin. Film vznikal este pred tzv. Vitaznym Februarom 1948, premieru mal ale az v decembri..... a vladnuca strana ho neprijala moc dobre. To bol mozno aj dovod, preco sa tema SNP v Sk filmoch stala tak haklivou - dalsie filym s tematikou SNP boli az V hodine dvanastej 1958 a kapitan dabac 1959. Bielik sa vo filme Vlcie Diery ukazal ako talentovany reziser + zaujimave vojnove sceny a scena s rutiacimi sa stromami a 1 sekerou. 100 % ()
Uprimne jsem cekal daleko autentictejsi atmosferu, jelikoz se film tocil jen tri roky po konci valky. Vlozene skutecne zabery jsou vsak zajimave. Vlcie diery maji nekolik silnych momentu, jako celek ale ne vzdy funguje. Modely tanku si mohli odpustit, jinak slusna kamera. Palo Bielik natocil lepsi valecne filmy. ()
Po prvé sem to viděl někdy hodně dávno a v paměti mi utkvěl akorát skok na tank. Ted už mi to přišlo dost nudný a aji ten skok s modelama byl jaksi jalovej. ()
"partizán ... partizán ... partizán .. nemec - partizán ... partizán ... partizán .. nemec" Keď sme sa ako malé deti podľa tohto vzoru z filmu delili pri "hre na vojnu", zrazu nikto nechcel byť "nemec" a tak sme sa vrátili k starému zaužívanému "zbojník .. zbojník .. pandúr . zbojník .. zbojník .. pandúr" ...hihi. Zaujímavé , že aj tých zbojníkov bolo vždy čosi viacej, a žandár (pandúr) keď ho trafili, alebo "zabili" automaticky sa stal zbojníkom a tak sme a konci dňa ostali všetci chalani zbojníkmi. Z filmu sme ovládali celé repliky naspamäť dievčatá slzu vyvolávajúcu Zolnerovej vetu "Nie zbohom... dovidenia Janko môj" a chalani Herman Tieleho vetu "móc toprý poléfka" alebo Budského "nespúšťajtééééé ... zabije mááááááá" a s vervou sme búchali palicou . čoby sekerou do dreva aby sme nohu odťali a zachránili ho. Film na tú dobu veľmi dobrý nahraný aj keď herci tak troška s pátosom, ako to bolo vtedy u divadelných slovenských hercov zvykom, ale nikomu to nevadilo, veď neboli tak naučení pred kamerou stáť ako dnes. ()