Rock of Ages

Filmový muzikál, který hraje na trošku tvrdší notu, než jsou slavná Pomáda nebo (bohužel) neméně známá hudební série Muzikálů se střední. Příběh dívky, protkaný hity osmdesátek, je jako z pohádky. Plná ideálů se z amerického venkova přestěhuje do velkého a divokého Los Angeles, kde si chce splnit své velké sny. Přiznávám, že do prvních minut snímku jsem netušila, že se jedná o muzikál. Bohudík za to. Protože jinak by to byla jedna velká hloupá romantická pohádka, která svou naivitou a tím, jak to hlavní hrdince všechno vychází, byla prostě nereálná blbost. Je to velká škoda, protože všichni herci podávají famózní výkony, co se týče zpěvu. Filmy z valné většiny dokoukávám až do konce, to znamená i se závěrečnými titulky. Zde jsem byla obzvlášť zvědavá, zda-li zpívali opravdu herci. Má poklona tedy patří především Tomovi Cruisovi, který se své role rockové hvězdy zhostil na výbornou. Jeho postava Stacee Jaxxe je natolik životem rockera otupělá, že přes alkoholový závoj naprosto nevnímá běžnou realitu. Překvapili i další zpívající herci, jako například Catherine Zeta-Jones, která bohužel nedostává ve filmu větší prostor a její jediné sólové vystoupení vypadá jak tanec zombíků. Nebo Alec Baldwin je jako majitel klubu se svým parťákem Russellem Brandem naprosto okouzlující a i zde je velká škoda, že se jim nedá víc prostoru. Místo toho hlavní prim hraje vcelku sympatická dvojice mladých lidí, která ale ovšem jede podle zavedeného scénáře - zamilování, blbá shoda náhod, nikdo si nic neřekne, rozejdou se, holka je na dně a tancuje ve strip klubu, kluk ze "zatvrdí" a na truc udělá to, co by nikdy neudělal; nakonec se znovu sejdou, konečně si řeknou, jak to bylo, láska jako trám, konec, happy end. Velká, převeliká škoda, že se právě do popředí dostává tahle dějová linie, místo abysme se víc dozvěděli více o výše zmiňovaných lidech. Souhrnem se jedná o parádní hudební rockový muzikál, kde zpívající herci podávají skvělý výkon. To, co film získal zpěvem, bohužel rychle ztrácí v příběhu, který je hloupý a chybí větší prostor pro "vedlejší" postavy. (03.10.2012)

Víc by mi sedlo kdyby příběh nebyl polovičatou kopií Varieté (naivní bloncka přijíždí za slávou do podniku v Hollywoodu, kde se v cukuletu zabouchne do barmana, přičemž oba tak pěkně pějí, ach jaké klišé). Některé písničky ale nezestárly a dostaly tu osvěžující háv, ikdyž Heaven mi do More than words taky úplně nesedí (což neznamená, že se to časem nezmění). Hned po dokoukání filmu jsem si ale musela nějaká čísla zopáknout, včetně nemuzikálních scén, protože minimálně eskapády C.Z. Jones stojí za to, ostatně jako vždy (a v tom jejím tanečku cítím skoro parodii na Chicago). Všechno je tu s nadhledem, nic a nikdo se tu nebere vážně a já se prostě slušně bavila a málem mě i lákalo ty čtyři hvězdy vrazit, nebýt tolika klišé, znát z těch songů víc, ale jak bylo řečeno ve filmu, každá růže má své trny... Takže já ty čtyři přece jen dám. Za to, že to nakonec oproti Varieté zůstalo originálnější a vtipnější, za to, že jsou některé songy tak nabušené, nebo minimálně zábavné, za to, že jsem si na druhý den musela celý film pustit neprodleně znovu, abych sama se sebou vydržela a za Malin Akerman (Elektra Luxx je moje srdcovka). PS: Připomněl tu Cruise těmi postoji jenom mě svého moderátora z Magnolií? :) PS2: Nějak mi ta Julianne Hough připomíná mix Hayden Panettiere a Emmanuelle Chriqui (s případným blond přelivem samozřejmě.) 70% (28.11.2012)

Mám pojem ROCK spojený se svižným basovým duněním, které si nejraději vyslechnu ve společnosti zpocených leč šťastných existencí v začouzeném sále. Proto mám jisté výhrady k rejžově přesvědčení, při kterém vydává popíček za rock, barbíny i štětky za rockerky a přitom mne obtěžuje problémy hodnými dívčího deníčku („Když mi umřel křeček, tak tvoje hudba mi to fakt pomohla překonat!“). Přesto snímek nehodím do odpadu, neboť dvě čísla se mi celkem líbily, pár nečekaných hlášek také trefilo cíl a zábavné nahánění raperů po pódiu hodlám občas použít jako zaručený lék proti trudomyslnosti. (28.10.2012)

...aneb Jak Russell Brand, Alec Baldwin, Paul Giamatti a Tom Cruise nezachránili muzikál, ačkoliv se o to asi snažili. Hlavního "hrdinu" nakopnout (upřímně jsem se děsil každého momentu, kdy pootevřel ústa, a říkal jsem si "Ne, hlavně zase nezpívej!"), jeho kňourající partnerku nechat zpívat výhradně repertoár Hanny Montany, osoby zodpovědné za to, že se z rocku stal pop, také nějak novátorsky potrestat... To byla bída. Navíc se přiznám, že mi docela unikalo, co z viděného měla být nadsázka a co ne (přinejmenším dva duety - Cruisův a Akermanové, Baldwinův a Brandův - na hranici parodie jsou), no a jestli jsem měl být odvázaný z nápadité choreografie či z čehokoliv jiného, co mělo být nápadité, tak ničeho takového jsem si tedy nevšiml a tudíž se odvázanost nedostavila. (04.11.2013)

Když už Cruise navlekl na sebe ty kožené rokokové kaťata ve stylu naprcaný kačer, něco je hold špatně. Tolik známých ksichtu mohl uvrhnout v zapomnění jedině ďábel. Bezesporu nové psychotronické taktiky bíjcu za lepší svět, kde rock radost a mír přináší. Parodie na RockNroll v úchylnem vizuálním pyžamu. 1/10 (11.10.2012)