Můj nejlepší nepřítel

Snímku Můj nejlepší přítel nelze vytknout jen několik věcí. Tou hlavní, pro snímek nejvíce určující, je pohled na šikanu jako takovou. Zajímavý psychologický nástin mysli šikanovaných a jejich pohled na své trýznitele. Směr, kterým se snímek vydává, je v kinematografii, řekl bych, ojedinělý a není vůbec na škodu, že se dá odhadnout někde v polovině filmu. Divák si díky tomu začne více všímat změnám v chování hlavních postav, zejména v postupné změně vztahu mezi jimi samotnými. Postupná gradace je poměrně pomalá a poklidná, závěr samotný je pak ovšem diametrálně odlišný a i přes svou očekávanost poměrně drsný a šokující. Věcí, která nejvíce spojuje Mého nejlepšího přítele s ostatními stejně zaměřenými snímky je zejména téměř nulový vliv (a důležitost) dospělých postav. Jedná se o jakousi projekci dětských světů, kde se jen málokdy objeví někdo, kdo by mohl situaci vyřešit. Dospělí spíše připomínají figurky, které problémy přehlížejí, aby je nemuseli řešit. ___ Na druhou stranu snímek po celou dobu vypadá jako film určený proti prevenci šikany, jehož účelem je promítání v hodinách občanské výchovy. Veškeré charaktery jsou velice snadno čitelné a jejich vývoj jasně předvídatelný. Varovný prst téměř u každé scény (i tohle je děti špatné, mstou se nic nevyřeší) se ukazuje jako poměrně otravný a zbytečný. Nicméně možná nakonec díky tomu závěr působí tak znepokojivě jak působí… (24.01.2011)

Drsný film o šikaně z Dánska, který není pro slabší povahy. Je to velmi dobrý film o 2 outsiderech, kteří jsou fyzicky šikanováni svými spolužáky a řeknou si, že je na čase s tím něco dělat a tak začnou vymýšlet různé varianty jak se pomstít. Silný příběh, který má dobré tempo, fajn postavy, někomu se přitomná fyzická šikana může zdá být až přehnaně drsná, ale v Dánsku člověk nikdy neví. Překvapí i hodně nečekaný konec. Kdo rád tyhle citlivé témata, tak bez váhání jdětě do toho. Příběh****, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí***, Zábavnost****, Hudba***, Vizuál***, Atmosféra****, Napětí***. 7.5/10. (06.12.2020)

Ja by som to nazval skôr takou pohodovou oddychovkou. Ono to síce je o tej šikane, ale to je len na začiatku prvých pár minút a potom to je už o tom, ako sa chlapíci naserú, inšpiráciu nájdu v komikse a už vlastne sa z nich stanú búchači a masakrujú. Dá sa na tom dokonca i bohovične nasmiať, takže skôr ako nejaké psycho traumy si odnesiete iba dobrý pocit z filmu. ricci.s , ktorý k tomuto filmu urobil dobré title, ma zrejme zabije, ale ja som tam nevidel nič, čo by som nerozdýchal, takže páni magistri zrejme to majú hodené trošku inak :) Môj záver : Okrem toho, že to je kurevsky nadnesené , dá sa na to v pohodičke kukať a tri udeľujem za ten záver, ktorý ma prekvapil jak sviňa , inak bych dal slabé 2 ! (26.12.2010)

Alf a Toke sú spolužiaci, avšak žijú kúsok ináč ako ostatní. Alf tancuje balet a Toke je obézny, posadnutý hmyzom a svojim králikom. Preto sa stávajú terčom šikany silnejšieho Mathiasa a jeho bandy. Rozhodnú sa však spojiť svoje sily a vrátiť im to aj s úrokmi. Inšpiráciu nájdu v Niccolovi, komixovej postave, ktorá všetko stratila, avšak našla v sebe odvahu a chuť pomstiť sa. Žiaľ nie vždy končí všetko tak dobre, ako v komixe (alebo žeby predsa?) Navyše sa do ich kamarátstva zamieša ich spolužiačka Tilde a Alf musí odolávať svojmu čoraz viac sebavedomejšiemu "komplicovi". Dráma na prvý pohľad naozaj pôsobí ako rodinný film pre deti, asi najmä preto, že hlavné postavy nemajú viac ako 12 rokov. Ale pozor, pre deti to rozhodne nie je! Sú tam poriadne drsné scény, ktoré slabšie povahy ťažko rozdýchajú, niekedy mi film trochu pripomínal estónsky "Klass". Film okrem problému šikany načrtáva aj alkoholizmus, drogy a sex neplnoletých. Dosť ma ináč prekvapilo, že deti v Dánsku svojim učiteľom tykajú a volajú ich krstným menom. Ešte horšie je však to, že počas hodiny bez zábran vykrikujú nadávky a nikto sa nad tým nepozastavuje, akoby to bolo úplne prirodzené. Navyše mi niektorí učitelia miestami pripadali ako karikatúry s nulovou autoritou. Keď sa tam toto bežne deje na základných školách, tak si naozaj neviem predstaviť, čo sa môže diať na stredných. Ach jaj, kam to vlastne ten svet speje? (22.12.2010)

Napriek väčšiemu množstvu prezentácie fyzickej šikany, je tento snímok pre mňa z pohľadu emocionálnej stránky slabším zážitkom, ako to bolo napr. v prípade drámy "Sebbe", ktorej základy tvorilo najmä citové vydieranie zo strany najbližšej osoby. Zaujala však forma inšpirácie, respektíve návod k posilneniu ega či samotný záver, ktorý snáď budí ešte väčšie obavy, ako základná myšlienka tohto filmu. Bohužiaľ, celé mi to miestami prišlo strašne prehnané .. (18.01.2017)