Godzilla

Emmerichovu Godzillu miluju a nedám na ni dopustit, takže jsem byla zvědava, jak si tvůrci poradí s tímto nejnovějším snímkem o legendárním gigantickém tvorovi. Já jsem docela spokojena. Dvouhodinová stopáž je od začátku do konce nabitá akcí a nenudila mě ani na chvíli. Aaron Taylor-Johnson mi přišel takový nevýrazný, nezajímavý, zbytek obsazení mi přišel o dost lepší. Hlavní akci obstarávají souboje Godzilly s čímsi, co vypadá jako nějaký mutant mezi Vetřelcem a tím monstrózním tvorem, který v The Mist podle Kingovy povídky přecházel ke konci filmu silnici. Nejlépe to vystihl Upřímný trailer, tam je řečeno vše:) "Arogance člověka spočívá v tom, že si myslí, že má přírodu pod kontrolou, a ne obráceně." (17.11.2014)

Čekání na Godot... Ehm, Godžiru. Což by nevadilo, kdyby šlo o čekání „co proto" a nikoli "wanna be otcovsky spielbergovské"; ostatně Čelisti či Válku světů to prací s akční stránkou "ze subjektivního pohledu lidských rodinu nadevše ctících mravenců" stojící na naznačování a neviděném spíše než první signální připomíná možná až příliš. A to především díky nadužívání tohoto přístupu, protože co je sympaticky skryté a navnazující v první polovině, to se v druhé zákonitě přejí až do té míry, že to začne být zcela ukradené, protože když po dvaadvacáté pouze naznačujete a skutek po dvaadvacáté opět v poslední možný moment utekl, tak co z toho, že? Pouze dějová vata a plytké postavy, další vata, vata, Watanabe vysvětlující "vo co sakra gou" a to celé prokládané "musím se vrátit k rodině a Godzillu přitom neuvidím zato nonstop uslyším" v tisíc a jedné variaci a aniž by alespoň jedna z postav zaujala. A aby toho nebylo málo, tak v tomto smrtelně vážně se beroucím schématu to jinak veskrze sympatické klasiku ctící pojetí hrdinného monstra působí jako Godzilla v porcelánu. Ono je ostatně vypovídající, že nejlepší i nejhravější na tom jsou již úvodní titulky. (14.05.2014)

Edwardsova jízdenka do áčkové hollywoodské ligy mi sedla náramně. Vůbec mi nevadila absence ještěra téměř v první půlce filmu, naprosto kvituju ono naznačování přítomnosti něčeho obrovitánského (nadpozemského, božského). Godzillí řev bych pouštěl nešťastníkům trpícím zácpou, to by ty sračky lítaly jedna báseň, vskutku kulervoucí a monstrózní. Slova jako monstrózní, ohromné nebo ultimátní mi jinak skákala v mozku z neuronu na neuron pokaždé, když došlo k nějaké konfrontaci Godzilly s MUTO, docela by mě zajímalo, u kterého wrestlera se ještěrák zaučoval. People´s Elbow Dwayne "The Rock" Johnsona je určitě efektní, avšak Godzillí "Tail Road to Eternity", opravdu zaryl moje nehty do kinosedačky. Následující "Ice Kiss Gilotine" byl onou třešničkou na lahodném dortu. Cesta, jakou Edwards urazil od Zakázané zóny ke Godzille, to je prostě masakr, skutečně jsem si to moc užil, těším se na dvojku ukrutně, s nadšením přivítám další monstra, jen doufám, že se z toho režisér nepodělá a pojede stále podle sebe. Pátou hvězdičku schovávám pro MechaGodzillu :) 160 miliónů dolarů(rozpočet)/508 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (23.08.2014)

Prometheus letoška (ano, opět se sundavají helmy). Vyhypované až k nebesům ale nakonec především hloupé (jakože fakt že moc) a nudné.To "nudné" je mnohem zásadnější, samozřejmě. Edwards mixuje klišé blockbustrů s indie klišé a pokouší se nabídnout záměrně ne plně mainstreamově uspokojující scény, což by bylo pěkné, kdyby veškerý děj nebyl stupidní jako omalovánky na pokračování. Nebo kdyby některá postava byla zajímavá, nebo alespoň něco dělala. A fakt mně ty souboje, když už k nim konečně došlo, nijak neimponovaly a nepřijde mi, že by se tu s čímkoliv pracovalo na zajímavé úrovni. 2 a 1/5 - ani nevím, proč zaokrouhluju nahoru. (13.05.2014)