Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Davies182
    ***

    Ach jo. Srovnával už někdy někdo Luhrmanna s Cameronem? Oba dva se totiž divákům snaží reprezentativně vysvětlit, proč že to vlastně člověk vynalezl biograf, potažmo tedy obří plasmu, 3D efekty, kvalitní domácí kino a rozlišení 4K. To je všechno moc hezké, ale já k tomu zároveň potřebuji příběh, u kterého dvakrát (!) neusnu - i přesto, že to jako lovestory funguje perfektně.(7.9.2013)

  • Matty
    ****

    Tím problematičtější film, čím víc budete očekávat klasickou adaptaci klasické knihy. Nicka svět newyorské high society znechucuje a přitahuje zároveň. Svou ambivalentní pozici člověka nacházejícího se uvnitř i vně, člověka, který (ne)chce být součástí vyprávěného příběhu, si uvědomuje a nejen, že ji reflektovat dokáže – on ji ve vlastním zájmu reflektovat musí. Hluboce osobní vztah vypravěče k „jeho“ příběhu a postavám je zdůrazněn skutečností, že zpětné rekonstruování toho, kým vlastně Gatsby byl, pro Nicka představuje formu psychoterapie (podobně jako v Občanu Kaneovi představovalo snahu o nalezení pravdy pátrání po významu slova „poupě“). Vzhledem k nápadným náznakům, že Nick představuje Fitzgeraldovo alter-ego, stává se psaní (resp. pře-vyprávění) coby forma terapie jedním z klíčových motivů filmu. Také vztahová linie mezi Nickem a Gatsbym (nápadně vybízející ke queer čtení) je nakonec tou nejautentičtější a společně s terapeutickou rovinou vyprávění odůvodňuje dvojí zakončení filmu. ___ Podobně jako vypravěč, také Luhrmann s postavami soucítí a přitom je umisťuje do technicolorově nadrealistického světa velkých studiových filmů a tím mění na pouhé abstraktní ideje. Gatsby je zde pouhou esencí americké mentality (zarputilá, sebedestruktivní snaha dosáhnout určitého ideálu) a DiCaprio ho podle toho hraje. ___ Zvýraznění vyprávěcího rámce oproti knize (ve které Nick prostě vypráví a není podstatné, proč a ke komu) není samoúčelným pokusem vnést do příběhu trochu bulvárních podtextů – rytmizuje vyprávění (k „vystoupuvání“ z příběhu dochází v pravidelných intervalech) a ovlivňuje jeho styl. Zpočátku Nick, fascinovaný všemi novými podněty a mající potřebu rychle ze sebe dostat všechny dojmy, mluví o překot. Střihy jsou prudké a nečekané a záběry tak krátké, že je obtížné se v nich zorientovat (na každou větu málem připadá samostatný záběr). Kamera se nepřestává hýbat a ve větší míře než později ve filmu používá Luhrmann prolínačky, čím vzniká dojem, že se jeden záběr přelévá do dalšího. Obrazy se třpytí, oslňují nás sytými barvami a CGI efekty. Význam sirkovsky excesivní práce s barvami si uvědomíme později, kdy vyjde najevo, proč byla Myrtle charakterizována červenou a Gatsby modrou nebo proč je důležité vědět, jakou barvu má Gatsbyho auto. Stejně rozbujelá jako vizuální složka vyprávění je také zvuková stopa. ___ Volba songů představuje nejnápadnější (resp. nejhlasitější) spojku mezi dobou vyprávění a dneškem. Producentům soundtracku se přitom podařilo vybrat skladby, které si lze představit jako současné alternativy k hudbě, která byla populární v bouřlivých dvacátých letech, i když je v tom opět patrná jistá nadsázka (záběr na auto plné černochu doprovází drsný gangsta rap). Žánrově pestrý soundtrack nadto představuje dobrý prostředek k mapování náladových proměn, jež film prodělává. ___ Teprve poté, co se Nickovo vyprávění ustálí a zacílí na Jaye Gatsbyho coby muže zosobňujícího limity americké touhy po úspěchu, styl filmu se zklidní, zklasičtí. Záběry jsou delší, slovník vypravěče barvitější (s čím souvisí také fakt, že Nick začne namísto mluvení psát na stroji), nasvícení scén přirozenější. Společně se zpomalením tempa se mění primární inspirační zdroje. Zatímco hlučná a křiklavá první třetina těží z muzikálů Busbyho Berkeleyho (a řekl bych, že také z extravagantních francouzských velkoprodukcí od Marcela L’Herbiera a jiných poetických realistů), postupně se film přes odbočky ke gangsterce, k dobrodružnému nebo k válečnému filmu dostává ke kombinaci sociálního dramatu (Ecce homo!) a melodramatu. Vzhledem ke zdvojnásobení milostné linie jde však spíš o ironický komentář melodramatického žánru (nápovědou, že to celé Luhrmann nemyslel zcela vážně, budiž bazénový záběr z finále filmu, odkazující k prvním minutám jedné z nejkousavějších hollywoodských satir). ___ Vinou neživoucích postav, vinou přílišné opatrnosti, aby divák přesně pochopil, oč v příběhu běží, je Gatsby filmem emocionálně netečným a úsměvně polopatickým. Není však nekoncepční slátaninou pro milovníky hezkých třpytivých objektů a drahého šampaňského (jedné konkrétní značky), třebaže tak, zrádně, napoprvé působí ještě více než dřívější Luhrmannovy pokusy učinit minulost přítomností. 80% Zajímavé komentáře: POMO, Bluntman, Psema, Davson(17.5.2013)

  • Wacoslav1
    *

    Tak Velky Gatsrac podle ocekavani neprekvapil doporucuju kazdymu kdo ma chut divat se na vic jak dvouhodinovou priteplenom nudu okorenou genitalnim vykonem bozskeho Leoparda Di Cardia nekdy si rikam ze je skoda ze Titanic nebyl doopravdy na svete by bylo o jednu hereckou tragedii min jinak puvodni film jsem nevidel asi ani neuvidim i kdyz je mi jasny ze bude asi o neco kvalitnejsi na tohle jsem padnul jenom nahodou abych v ramci vseobecneho prehledu mohl zase pozorovat jak se tu dalsi kokotarna dere do cervenych cisel no nic je to vas nazor nebo snad opiceni se? ja ten svuj rovnez vyjadril jasne...(18.5.2013)

  • Enšpígl
    ***

    Film mě zpočátku absolutně nesednul. Měl šíleně rychlý tempo a až křlklavě kýčovitej obraz. Naštěstí od chvíle, kdy se ve filmu objeví Leonardo začíná příběh měnit nálady, od snobskýho prázdna k romantice a konečně nabere nějaký směr. Leo je herecky opět výbornej a jeho scény dělaj z filmu přijatelně koukatelnou záležitost. Všechno vyvrcholí skvělou dialogovou scénou v závěru filmu při který jsem ani nedutal a která sama o sobě by se svou kvalitou neztratila ani na Broadway nebo West Endu.(14.9.2014)

  • Malarkey
    ***

    Na Velkýho Gatsbyho jsem se hrozně dlouhou dobu nechtěl podívat. Nelíbilo se mi jméno režiséra, který je pod ním podepsaný. Z jeho filmů mě totiž ještě žádný nebavil a nečekal jsem, že by tohle mohla být výjimka. Výjimka to nicméně přeci jen je. Hlavně proto, že ačkoliv by to nikdo nečekal, tak tvůrci se rozhodli do tohoto bohatě zdobeného filmu z dvacátých let přidat tunu naprosto úchvatných a překrásných digitálních efektů, které rázem z filmu dělají pohádku. Nemluvě o taneční muzice, která dost zvláštním způsobem kombinuje dvacátá léta se současností. Tahle pohádka má nicméně od začátku takový spád, že jsem čekal na moment, kdy vydechne naposled a už se znovu nenadechne. Takovou rychlost ve filmu jsem hodně dlouho neviděl, bylo to až brutální. Nakonec ale na scénu po asi půl hodině přišel Leo a vše se naštěstí lehce zpomalilo. Leo k tomu ještě předvedl naprosto poctivý výkon jemu vlastní. To se ale nedá srovnávat s absurdním vyprávěním samotného filmu, takže nezbývá nic jiného, než dát tři hvězdy. Pořád ale musím říct, že jsem dosud viděl nejlepší film Baza Luhrmanna.(14.9.2014)

  • - Veľa ženských šiat a kostýmov použitých vo filme vznikla na základe dobových módnych magazínov. V magazínoch sa nachádzali aj také šaty, ktoré v skutočnosti nikdy nikto nenosil. Pánske kostýmy boli autentickejšie, okrem nohavíc, ktoré boli príliš tesné. (Greenpeacak)

  • - Natáčelo se od 1. září 2011 do 4. ledna 2012 v Austrálii. (Varan)

  • - Fráze "Old sport", tedy "Starý příteli", byla ve filmu použita 55krát, z toho 4krát byla doplněna samotným Gatsbym (Leonardo DiCaprio). (Weyland)