Víkend

nejdřív musím podotknout, že Víkend není moc filmový a spíš natočený polodokumentární formou, což mu však přidává na autentičnosti. Užijou si ho především diváci zaměření na konverzační dramata a navíc nesmí být prudérní, i když sexuální scény jsou natočeny decentně, ale výstižně. Navíc musím vyzdvihnout přirozenost herectví hlavních postav. Věřil jsem jim každé slovo. Děj není tak podstatný, ale je citlivě natočen a ukazuje nám snahu o sblížení 2 mužů s odlišnou povahou. [ PŘÍBĚH: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (07.07.2012)

Velmi realistické a civilní drama, které je i přes velké množství sexu a sprostých slov docela inteligentním konverzačním filmem. Na jednu stranu velmi otevřeným, na tu druhou však bez nějaké úžasné, všeobjímající myšlenky a poselství. Možná jsem ale prostě jen přesycena homosexuální tématikou, která se pro mnoho filmů stává hlavním prodejním artiklem; osobně mám radši filmy s homosexuály, kde je jejich orientace potlačena na pozadí a nedělá se kvůli ní nějaké obrovské haló. Protože až se budou točit takové filmy, dospějeme jako civilizace konečně do bodu, kdy se splní přání hlavních aktérů tohoto filmu, do bodu, kdy většina lidí nebude na ulici zírat na gaye jako na úchyly. [MFF Karlovy Vary 2011] (06.07.2011)

Bez výraznější pointy, poněkud pomaleji plynoucí, ale s povedenými dialogy, zajímavým obsazením, příjemnou hudbou a ve finále tak akorát emocionální. Jediné, co bych vytknul je přílišná záliba hlavních hrdinů v drogách. Ne, že bych byl mravokárce, ale nemuseli by neustále hulit jako fabriky a šňupat jednu "lajnu" za druhou. (05.02.2013)

(2x) My dva a čas. Film, který poodhaluje a citlivě interpretuje nejintimnější sféry života gayů na pozadí syrově banálního příběhu náhodného setkání dvou mužů. Vtip. Melancholie. Magické fluidum prvních dní. Zranitelnost vlastního já. Nevyrovnanost se sebou samým. Vášeň. Strach z rozloučení, které musí přijít. Rozhovor, pojatý jako detailní analýza pocitů hlavních hrdinů, funguje svým způsobem jako dokumentární vhled do současného queer světa a hloubkou svého významu výrazně překračuje hranice běžného vnímání reality. Pokládá si zásadní existenciální otázky, k nimž nabízí několik variant řešení, ale přitom nesklouzává k znechucujícímu opovržení okolním prostředím. Pohrává si s protiklady a vlastně divákovi podvědomě vzkazuje, že homosexualita je zcela normální součást lidského života. Se všemi bolestmi i radostmi, které láska přináší. #Mezipatra 2011 (12.11.2011)

Homosexuální variace na Before Sunrise, v níž je jedno na jaké straně barikády divák stojí, protože výsledné situace a dialogy můžou být povědomé naprosto komukoliv. Po neděli následuje pondělí, tvrdé vystřízlivění a morální kocovina. Co je však skutečně škoda - že se s hlavní dvojicí nesetkáme za několik let právě jako s Jessem a Celine. Dialogově nejčistších devadesát minut festivalu. (06.07.2011)