Režie:
Michel HazanaviciusScénář:
Michel HazanaviciusKamera:
Guillaume SchiffmanHudba:
Ludovic BourceHrají:
Jean Dujardin, Bérénice Bejo, John Goodman, James Cromwell, Penelope Ann Miller, Missi Pyle, Beth Grant, Ed Lauter, Elizabeth Tulloch, Ken Davitian (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Hollywood, 1927, George Valentin (Jean Dujardin) patří k největším hvězdám němého filmu. Poznáte ho podle tenkého knírku, typické bílé kravaty a fraku. Jeho účinkování v exotických příbězích o intrikách a hrdinských činech znamenalo velký úspěch pro filmové studio Kinograph, v jehož čele stojí magnát Al Zimmer (John Goodman). Sláva Georgovi vynesla elegantní manželku Doris (Penelope Ann Miller), každý den ho vozí do práce oddaný šofér Clifton (James Cromwell) a vítá ho vlastní usměvavá tvář z plakátů Kinographu. Na filmové premiéře spontánně reaguje na bouřlivé davy fanoušků a reportérů. Jakoby svým postavám z oka vypadl a jeho hvězdná kariéra se zdá neohrozitelná. Hollywood však brzy ovládne nový fenomén: mluvený film. George touto technickou novinkou opovrhuje a označuje ji za nevkusné pobláznění. V roce 1929 chce Kinograph úplně zastavit výrobu němých filmů a George se musí rozhodnout: buď přijme zvuk, jako to udělala mladá vycházející hvězda Peppy Miller, nebo bude riskovat pád do zapomnění. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (798)
Je mi jasný, že zase nic nechápu, unikají mi všemožný aluze, kánonické korelace a archetypální fraktály..... ale zkrátka jsem se celou dobu nemohl zbavit pocitu, že jde přesně o ten druh lacinýho sentimentu, kterýmu z vysoka do ksichtu močí Pytlákova schovanka. Ano, neušlo mi, že to celé mám chápat v nadsázce. Jenže bezobsažný kýč "pro takzvaně lepšího diváka" odkazující "tak trochu ve srandě" na jiný kýč, zůstává stále kýčem. Biják mě navíc nezaujal jak dějovou stavbou (něco takového v "Umělci" vlastně ani neexistuje), tak ústřední dvojicí. Dujardin je prostě jenom paňác, házící švihácký "Bartoškovský" úsměvy, případně krabatící čelo do podivuhodných formací. A Béžová Beranice ve mně nedokázala probudit jakýkoli pocity, kromě zhnusení, že jako výkladní skříň botoxové krásy nedokáže ani za mák pohnout obočím. Takže je mi líto, ale jeden zablešenej teriér film nedělá... ()
Weinsteinovic Oscarový kalkul, kterému se velice snadno podléhá. I když mám k podobnému cenovému vydírání většinou velmi silnou averzi a bývám vůči podobným filmům často zaujatý, Artist dostal i mne. Kvalit snímků z doby, o které vypráví, však ani zdaleka nedosahuje. 80% ()
Natočit v dnešní přetechnizované době a 3D možností něco takového chce opravdu koule! A Hazanavicius je má a já se hluboce skláním před tím, co tu předvedl. Režijně je to precizní, formálně dokonalé. Jen to nasvícení a nasnímání by stálo za pořádnou analýzu. Obdiv patří také famózním hercům, kteří se museli naučit úplně nový styl hraní a zvládli to dokonale. Uvěřil jsem, že je to film z dvacátých let. Dvojice Dujardin a Bejo tu exceluje a předvádí opravdu fantastický a náročný výkon. Když si navíc představím, kolikrát to třeba přetáčeli, všechna čest. Hudba je moc příjemná, rytmická a taková dobová. Proč nakonec čtyři? Nějak mi přišel slabší ten příběh (forma předčila obsah) a některé momenty byly slabší a možná to mohlo být o pár minutek kratší. Celkově vzato ale dost povedený film. Dostane-li Oscary, nebudu se zlobit. 85% ()
Natočit v roce 2011 němý film chce odvahu, natočit film o tom jak hvězdu němého filmu převálcuje nástup mluveného filmu...ještě větší odvaha. A ona se ta odvaha vyplatila. Volejte sláva a radujte se. Film. který je po dlouhé době o hereckých výkonech a ne o tom, co se v něm říká. ()
Krásná pocta němému filmu působí v dnešní době troufale, mne bohužel poněkud nudila, ale noblesa v tom cítit jde. Pravděpodobně můj první a poslední němý film. ()
Moc se mi na němý film nechtělo, ale byl mi doporučen a nakonec se mi líbil. Hlavně díky bezva ústřední dvojici, jejichž úsměvy mě dokázaly totálně odbourat. V životě jsem o J. Dujardinovi neslyšel, ale Oskara má zaslouženě. Bavilo mě to, jednoduchý příběh, Nutný důraz na výrazové prostředky, výborná atmosféra, hudba a hlavně herecké výkony. Netradiční, ale u mě to fungovalo. ()
Jsem velmi, velmi rád, že nejde pouze o napodobení oněch němých filmů let dvacátých. Ona jejich skutečná krása tkví v době, kdy se tyto filmy točily a bylo v nich maximum, co filmaři filmu mohli dát. Artist není jen další poctou počátkům kinematografie, je to paradoxně čerstvá myšlenka v záplavě mnohdy zbytečných filmů. Má to vtip, má to šmrnc, má to hlavu a patu, na tohle nemusíte být akademik, to se snad musí líbit každému. Padnoucí hudba, propracovaná každá scéna, každý detail, to už je jen třešnička na dortu. Já prostě nenacházím slov, přijde mi to dokonalé v každém ohledu! Geniální! ()
Je odvážné v dnešní době, kdy ve filmech je dokonce voda, vzduch i nebe celé digitální a akce je tak rychlá, že divák ani nestačí sledovat všechny ty uměle vytvořené bubáky, natočit černobílý krásný snímek celý bez mluveného slova. A povedlo se. Průzračně čisté, jako závan čerstvého větru do stojatých vln dnešní filmové produkce, která víc sází právě na efekt a ne formu. Moc se mi líbil příběh úspěšného herce němé éry, který s příchodem zvukového filmu upadl v zapomění...Světská sláva, polní tráva! Krásné, lidské a dojemné! ()
Paráda! Peppy Miller charizmatnejšia ako Marilyn Monroe. Pre mňa doposial neznámy Dujardin jak keby natáčal 50ty film po boku Chaplina. A 100 minúť nemého filmu zbehnutých skôr, ako som stihol ztopiť pukance v mikrovlnke:). BTW ale cez všetku kvalitu, aj tak to stále nie je oscar podľa mojich predstáv...nazdar ()
Asi už si to nepustím znova. Taky bych neřekl, že mě tento typ filmu může bavit. Nakonec jsem rád, že jsem The Artist mohl shlédnout - milý snímek s výborným hereckým obsazením. Jeden z mála francouzských počinů, kterým jsem kompletně rozuměl v originálním znění bez titulek.. ()
Podľa filmovej ceny Oscar: najlepší film roku 2011.. Celkom ma prekvapilo že táto snímka získala Oscara za najlepší film. Nie že by si to nezaslúžila, ide o veľmi zaujímavý, dobre nakrútený ale hlavne veľmi originálny kúsok, avšak ide o nemí a bielo-čierny film vo formáte 4:3. Také sa už nenakrúcajú dobrých osemdesiat rokov. Som rád že kritici, takisto ako ja, videli to kúzelné čaro starého filmu ktoré sa tvorcom podarilo pretaviť do dnešného sveta. Nie je to vôbec gýčovité ako mi to pripadalo v prvých minútach. Má to presne ten šarm ktorý prekypuje v starých filmoch. Je to trocha naivné, trocha skúpe na vedľajšie postavy, má to prehnane epický symfonický soundtrack ale v tom tkvie sila tejto snímky. Nemal som žiadne očakávania a možno preto ma tak strhla dejová línia. Zápletka v ktorej vďaka pokroku zastavujú výrobu nemých filmov a miesto nich začnú nakrúcať zvukom okorenené (tím pádom herci nemých filmov strácajú svoje zamestnanie a slávu) je úchvatná ()
Pocta filmu se vším všudy. Jean Dujardin je naprosto výtečný, ve spojení s roztomilým pejskem a nevtíravou hudbou dokáže vyvolat atmasféru "starého dobrého Hollywoodlandu". A pro mě byla třešnička na skvělém filmovém zážitku James Cromwell. Ten stařík dokáže zahrát cokoli. ()
Fajn filmový zážitek do kina. Doma bych to asi vidět nechtěla. A taky by mi asi vadilo, kdyby byly všechny filmy takové. Tady to bylo originální a nevšední. Příběh ušel, postavy byly sympatické a režisér dokázal skoro celý příběh vyjádřit neverbální komunikací, což bylo obdivuhodné. ()
Po tom co jsem si nechal film odležet v hlavě zvyšuji hodnocení na plných 5. Velice esencialní. Film dokazuje, že není třeba vůbec žádných slov pro vyjádření smutku, lásky, štěstí a bolesti. Vše funguje jak má, hudba perfektně podtrhuje jednotlivé části filmu. Ke všem oskarovým filmům přistupuji skepticky ale Artistovi jsem prostě podlehl stejně jak silně lidskému a dobrosrdečnému úsměvu George Valentina a svůdnému pohledu Pepe Miller. ()
První půlka mě svým jemným nenuceným humorem a originalitou němého filmu, kterému bylo beze slov tak dobře rozumět, nadchla a říkala jsem si, že už chápu, proč Artist toho Oscara dostal, ale druhá půlka, ve které se začalo hrát na vážnou notu, už tak skvělá nebyla. Úplně si nemyslím, že bylo nutné film z doby, ve které byly filmy němé a černobílé, točit němý a černobílý, ale své kouzlo to určitě mělo. Dokonce ke konci, kdy se začalo mluvit, jako by to kouzlo pominulo. Oscara bych ale stejně radši dala Hugovi, který použil všechny moderní postupy a přitom atmosféru a nostalgii té dávno minulé doby dokázal přinést taky. ()
Že bych měla ráda francouzské filmy to fakt ne. A přímo nesnáším černobílé filmy. Ale nápad Michela Hazanaviciuse, udělat tento film, se mi velmi líbil. A vlastně není ani poznat, že je to francouzský film. Duo Jean-Bérénice jsem si velmi oblíbila. Některým scénám třeba ne zcela rozumím, ale najednou my to dojde a já se nad tou svou neschopností jen tak pousměju a dívám se pozorně dál. Všechny OSCARy jsou pro THE ARTIST zasloužené a vlastně si ani nedovedu představit, že by kategorii NEJLEPŠÍ FILM vyhrál HUGO... ()
(viděno 20. 1. 2012) Na jednu stranu nádhera, kdy jsem hned od začátku zírala s pusou dokořán a přiblblým úsměvem na rtech zároveň, na stranu druhou musím objektivně říct, že jsem na své straně čekala větší nadšení, že tomu ještě něco málo chybí. Každopádně je však The Artist vynikající film, který se nebojí jít proti proudu a v dnešní době plné filmů, které soupeří o to mít co nejlepší 3D, zvuk, obraz a kdo ví co ještě, opět sází na starý dobrý příběh, herce. A to, že u toho vzdává hold filmovému řemeslu obecně, je jen třešničkou na dortu. The Artist určitě není pro každého - přece jenom je to film němý a černobílý, což spoustu komerčních diváků odradí, ale mě film potěšil, pohladil po duši. Pocta je to krásná, to snímku nelze upřít. Herci jsou dokonalí, mnoho nápadů vás donutí uznale kývat hlavou, všechno to funguje. I když dávám "jen" 80 procent, myslím, že právě tohle je film, který na letošních Oscarech ukáže, zač je toho loket. ()
Němé filmy z meziválečného období nejsou moje hobby. Film, kde herci nemluví a je černobílý, pro mě tedy nepředstavoval nějaké velké lákadlo. Na druhé straně pěkná sbírka ocenění. K snímku jsem přistupoval spíše skepticky a moc jsem neočekával, ale moje očekávání byla mylná. Je to krásný film, krásně natočený s krásnou Bérénice Bejo. Na ní je radost se dívat. Nominace na Oscara pro oba hlavní herce naprosto zasloužené, byť nakonec so sošku odnesl pouze Jean Dujardin. Ale nutno dodat, že konkurence pro Bérénice Bejo byla letos v její kategorii obrovská. Tuhle romantiku si chci brzy zopakovat a užít si to ještě jednou. ()
Výrazné osvěžení současné komerční kinematografie. O Umělci se dá s poklidem říct, že se jedná o dílo, které především staví pomník jednomu období filmové tvorby (byť na tehdejší slaďáky by mě asi neužilo), zajímavým způsobem komunikuje s publikem (Vzpomenete si, kdy jste naposledy byli vystaveni takovému tichu, jako když skončila projekce Valentinova filmu a publikum tleskalo naprázdno?) a povyšuje filmovou hudbu zpět z pozice doprovodné kulisy na rovnocenného partnera obrazu. Zápletka je velice prostá a není zde žádná záporná postava, což je možná typické pro dobovou kinematografii, nicméně kvůli použitým technickým postupům a příliš čistému obrazu není Hazanaviciova snaha evokovat přelom 20. a 30. let kdovíjak přesvědčivá. Co se týče dalšího významu Umělce, považuju za příznačné, že se (téměř) němý film o přechodu z nezvukového formátu na zvukový objevil v době, kdy Peter Jackson a James Cameron prosazují vyšší snímkovou frekvenci, která prozatím vzbuzuje silné kontroverze. (720., 27. IV. 2012) ()
Film plny velkých a velmi zubatých úsměvů! ()
Reklama