Sala samobójców
Miestnosť samovrahov
Suicide Room
Režie:
Jan KomasaScénář:
Jan KomasaKamera:
Radosław ŁadczukHudba:
Michał JacaszekHrají:
Jakub Gierszał, Roma Gąsiorowska, Krzysztof Czeczot, Agata Kulesza, Bartosz Gelner, Kinga Preis, Rafał Fudalej, Mateusz Kościukiewicz, Piotr Głowacki (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Dominik je normální kluk. Má mnoho přátel, tu nejvíce sexy holku na škole, bohaté rodiče a dostatek finančních prostředků na nákup značkového oblečení. Ale jeden nevinný polibek všechno změní. Začíná se stranit okolí, všechen svůj čas tráví u počítače. Schází se s neznámou dívkou, která ho zavede do „místnosti sebevrahů“, ze které není úniku. Chycen do pasti utkané z jeho vlastních emocí, se Dominik zaplétá do sítě intrik a postupně ztrácí to, čeho si nejvíce vážil. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (154)
Neni to anti-emo film, jak tu tomu jejich komunita sráží hodnocení. Emaři nejsou citlivý - jsou přecitlivělí, páč jsou emocionálně labilní. Jsou to vztahovačná košťata postihnutá nevkusem. Problém vidím jednoduše v tom, že je to špatnej film. Totiž já asi před měsícem viděl novou "Místnost Sebevrahů: Hater" z roku 2020, která mne překvapila a pochytil jsem, že je tam návaznost na první díl. Ten jsem přetrpěl během dnešního dopoledne. primárně mne zaráží jak špatně zpracované to je po psychologické stránce protagonisty, na čemž by to mělo stát. Tento aspekt filmu byl totiž obzvlášť dobře zvládnutý v nepřímém pokračování. Divák tedy kouká na nevzhledenej, možná až hnusně natočenej film plnej labilních postav, s jejichž jednáním nelze míti empatie, protože je to dějově vratký, neúplný, neprokreslený. Rozvedu: Co měla být ta teplá aféra? Scéna, kdy se udělá při judu byla směšná. Vážně to muselo vést až k uzamknutí se ve vlastnim pokoji, hraní nějaké hry, simpování nějaký labilí kurvě a pokusům o sebevraždu. Mám si to vysvětlit tím, že protagonista byl emocionální už od začátku? Takovej se ale zprvu nejeví. Chápu, že ho ranilo, že se mu lidi smějou za to, že se udělal při sparingu, ale to vážně nebyl dost silnej důvod k tomu všemu... Do dění jsem tedy nebyl zainteresovaný. Pouze jsem z distanci hleděl na ty afekty emo-retardů a byl tím děním obtěžován. Stejně tak je spousta scén zcela neumětelsky zpracována. Když protagonista vejde ozbrojen do školy, chodí po chodbách s nedozapnutými kalhotami. Gun má v klokaní kapse mikiny. Hádám, že divák měl být v této pasáži postupně napínán v domění, že protagonista něco provede. Tento apel neni vůbec znát. Tvůrce nebyl schopný pracovat s gradací. Spousta rozhovorů je zkratkovitá a chování postav se zdá být patetické kvůli vytrácející se integritě děje. ()
Chlapec, který má zdánlivě všechno, ale to nejdůležitější mu chybí. Rodiče zahrnují syna blahobytem, ale nemají na něho čas. Nedovedu si představit, že by moje dítě bylo zavřené několik dní v pokoji a já o tom nevěděla. Chlapce vozí do školy i ze školy autem řidič. Není zvyklý jezdit autobusem. Rodiče ho vlastně vyčleňují z kolektivu vrstevníků. A že má kamarády? Proč tedy ty zesměšňující komentáře k jeho polibku s jiným chlapcem? Proč ho žádný z jeho spolužáků nenavštívil? Ani dívka, která o něj ze začátku stála. Vidím zde jednoznačnou vinu rodičů, kteří se začali o syna opravdu zajímat, až bylo pozdě. Vyrazila bych dveře, udělala bych cokoliv, aby se moje dítě netrápilo. Zákaz internetu problém nevyřešil. Výborný herec v hlavní roli, krásná hudba. ()
Budem neobjektivna. Ten film si podla mna az 4 hviezdicky nezasluzi. Na to je prilis prvoplanovy a kazdy umysel toho filmu krici az do neba. Napriek tomu to bol pre mna velmi originalny a nenudiaci filmovy zazitok, takze hodnotim ten. ()
Za mě nejlepší film roku 2011. Mohla bych na něj koukat pořád a vlastně na něj i pořád koukám. Je to neuvěřitelně silnej zážitek s tak silnýma emocema. S Dominikem jsem prožívala každou minutu, svou roli zahrál úžasně, všechno jsem mu věřila. Chápu, že se to někomu nelíbí a nehodnotí to zrovna dobře. Ale kdo ví, ten ví, kdo neví... ;) ()
Místy nudné drama, ale poslání je jasné a zpracování vcelku zdařilé. Kromě místy nudy mám pár pochybností, ale dejme tomu, že by to vše tak bylo (nechci spoilerovat). ()
Vynikajúce spracovanie! Miestnosť samovrahov, tajomstvom zahalená fantasy, odohrávajúca sa v mozgu každého zúčastneného, postupne sa prepracujujúca až k finálnej fáze odsúdenia hodného plánu. Počas sledovania som si predstavil dva možné myšlienkové scenáre, odohrávajúce sa v divákovej hlave. Buď hlavným hrdinom pohŕdate, nenávidíte všetky jeho patetické výbuchy, neschopnosť vidieť cez nezmysly jeho novej komunity, či samotné odvrhnutie jeho najbližších, ktorí napokon nie sú až tak nepodstatní, ako sa zdali. Alebo s ním jednoducho súcítite, rešpektujete jeho relatívne nezrelý mladý vek, jeho zmätenú sexuálnu orientáciu, abnormalitu presvedčení a ovplyvnenie izolácie, radi by ste ho potľapkali a pomohli mu z jeho martýria, či už cestou tvrdého detoxu, výchovnou bitkou alebo vykúpením, ktoré po celý čas zvažoval. Snímka je nezvyčajným prekvapením, nastolením závažného problému a niekoľkých dôležitých otázok, ako s ním pracovať, v snahe vyhnúť sa najhoršiemu. Veľmi rád by som sa pozrel aj na autorove iné dielo, teraz už však radšej niečo optimistickejšieho charakteru. ()
Odfláknutá animovaná část filmu podle mě spíše uškodila, jinak to mohlo být minimálně zajímavé, takhle to bylo spíš nudné a otravné. 50% ()
Pro mě to byl tedy veliký emocionální zážitek..! hlavně proto, že se člověk setkával s podobnými jedinci, ale i občas sám prožíval podobné pocity, jako hlavní postavy a když to někdo shledává úbohým nebo to nechápou, tak by si měl v životě hodně uvědomit, především, že to co se jemu může zdát nepodstatné a hloupé, může pro jiné znamenat všechno.. a nenazývat hned lidské trápení emo trapáky a podobně.. hlavní herec, ale i jeho internetová múza odvedli opravdu skvělou práci.. ()
Poláci nastavují zrcadlo sociálním dramatům o zranitelnosti duší dospívajících v dnešním netečném, uspěchaném, digitálním světě, kde i relativně fungující rodina stojí na pilířích zdaleka nebudovaných na tradičních, pevných rodinných základech, ale jen na křehkém ledě falešného pocitu, že jí nic nechybí. ()
Film dost možná může "správně" pochopit a ocenit asi jenom člověk, který má s tímto tématem vlastní zkušenosti. A přitom nemusí být zrovna emař, který si reje žiletkami okolo žil. Skvělé obsazení, excelentní Jakub Gierszal, dokonalá hudba - zkrátka film, na který se podívám ráda zas a znova. ()
Nejdříve jsem viděl Místnost sebevrahů. Hater a pak až toto. Musím říct, že Hater byl slabší. ()
Pozoruhodný polský film od režiséra Jana Komase, který velmi dobře ukazuje, co se může stát, když se člověk uzavře jen do sebe a do své reality. V tomto příběhu sledujeme mladého muže, Dominika, který žije v prominentní, bohaté rodině, ve které dostává všechno to, co potřebuje, až na to nejdůležitější. A to rodinnou lásku, laskavost, péči, určitý zájem o něj ze strany rodičů. Jenže o to všechno je okraden. Postupně pozorujeme změnu Dominika, jenž se z obyčejného kluka stává závislým člověkem, plného depresí a strachu ze života. Zajímavým prvkem snímku, je propojení skutečného světa s virtuálním světem, který je zpracován velmi povedeným a výstižným způsobem. Krásně také můžeme vidět, co dokážou dnešní sociální sítě. Výborný výkon hlavního představitele, tak i ostatních herců, je tím nejlepším, co tento netradičně pojatý film se skvělou hudbou nabízí. ()
Možno už na začiatku skonštatovať, že z filmového hľadiska to nebol nijaký extra zaujímavý film, ktorý by si človek púšťal kvôli kamere či efektom. Nie, to čo robí Salu samobójcow dobrým film nie je ani príbeh poukazujúci na depresiu zo seba samého a zavrhnutie (takmer) všetkých, ale sú to postavy, ktoré vo filme vystupujú. A obzvlášť jedna postava, nie hlavná. Dominik (aj napriek tomu, že bol zahraný skvelo, to nie je), ale ako hlavný element, vďaka ktorému si budem tento poľský snímok pamätať je Sylwia. Od prvého momentu, kedy sa zjavila v Dominikovom notebooku a odhalila svoju masku, som ju jednoducho povedané z nejakého dôvodu "žral". Či to bolo jej maskou, snímaním nekvalitnej webkamery alebo tým tajomným rozprávaním v poľštine - neviem. Každopádne som si užíval každý jej moment na obraze pri sledovaní toho, ako dokázala Dominika presvedčiť, že smrť je jediné východisko zo životných trápení a že niet cesty späť. Čo ich spájalo, ich nakoniec rozdelí a obaja sa vydajú od seba opačnými smermi. Ten, kto chcel zomrieť objaví život a ten, kto chcel žiť, nájde smrť. Sala samobójcow je kúsok, pri ktorom neľutujem tie takmer dve strávené hodiny života - daru, ktorý film berie a zároveň ho do vás akosi dokáže vložiť. To všetko za kvalitného hudobného sprievodu klasiky prelínajúcej sa s modernou Billy Talent skvelo vykresľujúcim atmosféru snímku, ktorý nie je pre každého. ()
Na môj vkus to mohlo byť menej emo, ale dalo sa to prežiť. Na druhej strane sa mi páčil celý ten prerod z celkom normálneho chalana až na chorého človeka emočne na dne. 7,1/10. ()
Jakub Gierszal je skvělý. Táhne celý film a věříte mu každou emoci, každou scénu. Jako ukázka, kam až může nevyrovnaný mladý člověk v dnešním světě zajít to funguje moc dobře. Bohužel minimálně polovina filmu je točena z počítačové hry, a to mi ze začátku přišlo divné, pak mě to rušilo a ke konci neskutečně sralo, jako celý film samotný. Úvod bych řekl, že je fakt vynikající, ale pak se to začne motat v kruhu, Dominik upadá stále níž a níž, jenže divák se u toho nudí víc a víc. Je to obrovská škoda, protože jak říkám. Herci byli výborní, námět taky, ale zpracování a většina scénáře je odpad... ()
Fuu, po tomto filme som desať minút bola ako v tranze, nedokázala som povedať súvislú vetu. Ako povedal jeden známy: Bolo to o rodičoch, ktorí nie sú normálni a aj ich syn je vygumovaný. No, ono to bolo určite oveľa hlbšie. Rodičia zlyhali vo výchove a synátor prišiel do krízového veku osemnásť rokov, kedy si uvedomil zásadnú vec a aj to bol impulz k tomu, že sa začal izolovať od okolitého sveta a čoraz viac sa stával závislým od internetu. Niektoré závislosti sú už neliečiteľné a prinášajú fatálne dôsledky. Prudko súčasné a realistické. Navyše výborne zahraté. Pre mňa dokonalý film. ()
Už dlouho se mi nestalo, abych si dovedl při hodnocení filmu představit, že mu udělím pod- , nad- i průměrné hodnocení a všechny možnosti bych si byl schopen před sebou obhájit. Zní to trochu podivně, ale asi to plyne z toho, že síla i slabiny filmu podle mě vyvěrají z jednoho zdroje, a to z pojetí prorůstání virtuální reality do té skutečné. To se na výbornou dařilo v první části snímku, kde byl snad ještě poměrně autenticky zobrazen vliv internetu /a sociálních sítí/ na dnešní /nejen/ mladou generaci, nucenou na jedné straně vlastně neustále produkovat jakousi spektakulární (protože jedině taková obstojí) performanci určenou pro vystavení a konzumaci ve virtuálním světě, a na druhé straně se v reálném světě vyrovnávat s dopady, který na něj ten virtuální má, se všemi jeho specifiky a pravidly /hyperbolismus v oblasti emocí, humoru, zkratkovitost atd./. Vzájemné prolínání obou kontextů je podstatným fenoménem dneška a slouží ke cti filmu, že se ho snaží postihnout. Jako by ale zároveň sám trochu podléhal onomu hyperbolismu: zvrat v uvažování a životním stylu (k jehož přijetí vede imho poněkud delší cesta) hlavní postavy se mi zdál až příliš náhlý, stejně jako průlom (do té doby netušené?) sexuální dezorientace. Navíc způsob, jakým byla zobrazena samotná Místnost, mi připadal poněkud zbytečně fantaskní. Méně by zde bylo více a jak se mi zpočátku prolínání obou světů zamlouvalo, postupem času mi místy připadalo i poměrně pokřivené, nemístné a možná i protichůdné. Proto pro mě tento motiv představoval vlastně slabinu i silnou stránku naráz. Že ve finále skončím skončím uprostřed, je zde asi důsledek mojí nerozhodnosti a taky alibismu. ()
Počas premietania som sa cítila príšerne nepríjemne. Videla som aj depresívnejšie filmy, ale nikdy mi pri nich nebolo až takto blbo... neviem, či je to dobre, alebo zle. ()
Nejednoznačný viacvrstevný film, ktorý ma zaujal podobným spôsobm ako L.I.E, no dovolím si povedať, že toto bolo lepšie (po technickej stránke jednoznačne skvelo zvládnuté remeslo). A nie, Emo kultúra nie je na filme to hlavné :) Jediné, čo by som vytkol, bolo až neuveriteľne dlhé vyčkávanie rodičov. To u nás doma by otec po dvoch dňoch vyrazil dvere, preplieskal by ma, a bolo by dobre :) ()
správně vyhrocená emo náladička (y) ()