Pravidla mlčení

Hraje se modelově nalinkovaná historka uprchlíka v kožené bundě, vzor důchodce, což by nevadilo, kdyby se držela žánru postaveného na rafinovaném napětí. Jenže Redford v duchu svých osobních postojů nechává zaznít hlavně agitační stránku příběhu. Redfordův hrdina sice prchá, ale čím blíže se žánr přimyká k lyrice, tím víc zpomaluje, navíc i ta pozdní romance se zvrtne ve schůzi a hercův dýchavičný běh v chůzi. Škoda tak jalové přehlídky hvězdných jmen. Na druhé straně však Pravidla mlčení neútočí, neruší, dokonce by se dala předepisovat jako lék proti nespavosti. Oči se totiž v kině klíží naprosto spolehlivě. (01.05.2020)

Výčet známých hereckých tváří je impozantní a ani ten námět nebyl vyloženě špatný, bohužel tomu vůbec neodpovídá divácký zážitek. Jestliže jako herce jsem na Roberta Redforda nikdy nedal dopustit (věk se bohužel zastavit nedá), tak k jeho režijním počinům zatím hledám cestu mnohem obtížněji. Pravidla mlčení mohl být slušný thriller, kdyby se do toho podařilo dostat i nějaké emoce, zrychlilo tempo, přidala nějaká ta napínavá nebo i akční scéna a ubralo pár desítek zbytečných minut. Ještě bych přepsal a možná i jinak obsadil roli novináře, Shia LaBeouf mi tam moc neseděl, ale ta role celkově stála za starou bačkoru. Zklamáním byla pro mne i hudba Cliffa Martineze, kdy ústřední hudební motiv byl sice zajímavý, ale už jsem ho v obdobném provedení slyšel jinde. Průměrný snímek, který nijak zvlášť nezaujme. (20.05.2013)

O (ne)umírněných rebelech, na které se téměř zapomnělo ... o ztracených iluzích, které odedávna provázejí mládí ... o investigativní novinařině, kterou živí ostré lokty (a tvrdé srdce) ... o hamižném světě zprofanovaných hodnot, který se nezměnil - jen vynašel rafinovanější způsoby vedení válek, aby přespříliš neprovokoval na domácí scéně. Silné téma je ke konci maličko rozmělněné, jak se poznenáhlu vytrácí očekávaný moment překvapení, přesto se jedná o nadprůměrnou záležitost, jejíž sdělení je mimořádně naléhavé - a stále aktuální ... 3,5* (24.03.2015)

"Ony existují pravidla pro to, co děláte ??" Hezký šťouchanec nesmírně pesimistického bijáku, dlužno dodat, že zcela pochopitelně velmi nedoceněného.. Výtečného bijáku zároveň inspirativně starosvětského i filmařsky současného.. Přiznávám, že mi velmi dlouho jaksi nedocházela skutečnost, na niž výborně (po)ukazují právě zdánlivě stoneovská Pravidla mlčení, totiž kolik společného mají režírující pomlčka hrající legendy Robert Redford s Clintem Eastwoodem, zvlášť v oné nesmírně sebereflexivní a sympatické ochotě ironizovat své vlastní ikonické role, potažmo škatulky, které je vlastně kdysi učinily slavnými.. (15.12.2016)

Na Pravidlách mlčania by sa celkom úspešne dalo zanalyzovať to, čo je na americkej kinematografii vo všeobecnosti to dobré aj to horšie. Takže páči sa mi určite spôsob kopania do vlastných osích hniezd, z USA sme už viedli snáď filmy o všetkých tamojších problémoch a aférach. Navyše sa tak Redford a ostatní na základe histórie dokážu kriticky vyjadriť k súčasnej situácii. Odmietanie zámorskej kinematografie je len lacná póza kvázi intelektuálov bez zakotvenia v objektivite. Problémom ale potom je, keď sa zaujímavá téma zaobalí do klasických schém, keď tu potom čakáme na pointy, ktoré nám tak nejak v priebehu deja došli a keď sa všetko musí uzavrieť aj vtedy, kedy by práve otvorenosť dodala veci na angažovanosti a nejakej tej vyššej nadstavbe. Ale nechcem príliš kategorizovať, keď tu máme americké filmy ako Spotlight, ktoré sa nesnažia držať schém na úkor obsahu, myšlienky, posolstva, atď. (17.07.2016)