Pravidla mlčení

Ve filmu jsou dvě scény, ve kterých Robert Redford běhá a vypadá při tom značně komicky, ale jinak umí hrát a režírovat ještě pořád zatraceně dobře. Zajímavý příběh o americké a hodně umírněné verzi německé RAF, o které jsem dosud neměla ani tušení, nenabízí žádnou velkou akci nebo šokující rozuzlení, ale solidní herecké výkony a atmosféru. (22.09.2013)

Jak já miluji investigativní hyeny, které, hnány touhou po ukojení svého ega a zvýšení podejnosti novin, neváhají zničit libovolný počet životů. Mám štěstí v tom, že můj život je celkem obyčejný a tak přísně utajené informace o tom, kdy a kde jsem si hrál se svým pytlíkem, by patrně nezvedly náklad ani regionálního Deníku. Jenže tady jde o víc. Jde o to, že když mladý člověk vyjádří svůj nesouhlas se systémem, tak ho slavná americká demokracie semele klidně i po třiceti letech. To je povzbuzující zjištění, zvlášť když ho předkládá skvělá herecká sestava, která dokáže diváka solidně napnout a navíc si skvěle vychutnává momenty, kdy se jednotliví partyzáni po letech opravdu neradi vidí. (03.11.2013)

Robert Redford má stále energie na rozdávání a nebrání mu v tom ani vrásky zbrázděná tvář. Mladší herce hravě strčí do kapsy. Od začátku bylo jasné, kam se celý film ubírá. Přidání většího dílu napětí by nebylo na závadu. Ale nepřipadalo mi, že by se film vlekl, protože mimo Redforda tu hrají i další herci, které mám ráda. (23.03.2015)

Robert Redford pořád utáhne film,navíc si ho i zrežíroval.Na začátku film navodí poměrně solidní atmosféru,ale po polovině tomu fakt dochází dech.Navíc celý založený na celkem banální zápletce,čekal sem něco tajemnějšího,tim pádem i dynamickej konec.Neni tam.Film plyne celkem pomalu,a já se po hodině a půl filmu začal dokonce koukat na hodinky.50%. (13.10.2013)

Everyone has ghosts of past. ~ //Spoilery// Pokud bych si měl vybrat mezi starými bardy Eastwoodem a Redfordem, volil bych bez přemýšlení Redforda. Velmi pomalu a pozvolna rozplétaný příběh radikalizovaných mírových bojovníků za svobodu a změnu myšlení hybatelů světem, kterým se jednou podělanou nedomyšlenou akcí obrátí vše naruby a po 30 let se skrývají před světem kryti cizími životy. Domino začíná ve chvíli, kdy jeden článek řetězu nechce načínat 31. rok stejného "svobodného" života a strhává malou lavinu, postupně stravující i ty, kteří by rádi prožili život v systému, proti kterému bojovaly, ale který je pohltil. Jenže kdo vám uvěří, že vy, ač člen hnutí, jste v oné osudné chvíli nefigurovali? Ten, kdo figuroval. ~ Nevím, kdy konkrétně bylo scénářem zamýšleno prokecnutí pointy, mě pomalu docvakávala až od chvíle setkání reportéra s dcerkou v baru a informace o jejím adoptování. Jasné, čí je, bylo z následného rozhovoru při doprovodu do školy a potom už jen následovalo dovysvětlení v chajdě. Překvapují mě některé komentáře, já se vůbec nenudil a nepřišlo mi, že by zde bylo pro nudu i místo. Samozřejmě pokud někdo čekal akční thriller v čele se 76 letým Redfordem mohl být pomalým tempem vyprávění spánkově překvapen. Nic to ale nemění na faktu, že jsem odcházel z kina mile překvapen, čekajíc mnohem horší zážitek, vzhledem k aktuálním 58%. Samozřejmě hlavním překvapením budiž fakt, že herci před kamerou nemládnou, Robert nám znatelně zestárl, Susan taky, ale Nick mě až šokoval. Stanley překvapil, Anny tu bylo málo :), Terrence naštěstí taky a také byl tohle snad první film, ve kterém mě nevadila přítomnost Shia. Jednoduše spokojenost. (22.04.2013)