V nitru Llewyna Davise

Coenovci trošku jinak. V jinačí náladě, s jiným kameramenem, jinou muzikou a jiným ansámblem. A za to rozhodně velký palec hore. Funguje to i pro někoho, kdo všechny Coeny viděl padesátkrát a jejich styl žere. Chtělo se to trochu otřepat ze stereotypů a začít od nuly. Sympatický návrat k malým filmům s velkou dávkou emocí. S každou minutou lepší a působivější. Paradoxně mi nesedla akorát ta snad nejvíce coenovská scéna s Goodmanem. Ono to dorostlo. Hurá! (16.02.2014)

Nejsmutnější film bratří Coenů s jejich bezkonkurenčně nejméně sympatickým hrdinou. Poslouchá se to jako sladkobolný folkový šlágr o chlapovi, který šel celý život mimo. Přesně víte, kam přijde, sloka, refrén i konkrétní rým. A v tom je právě síla jednoduchého popěvku, který mi zalezl po kůži jako mráz a kočičí předení. Nic hlubokomyslného, prostě jenom krásnej zážitek, který není třeba nijak vysvětlovat / obhajovat. [85%] (13.02.2014)

Llewyn Davis. Ve svém nitru hudební talent, navenek však další Coenovic smolař, přežívající svoji nudnou existenci na cizích gaučích nebo po newyorských ulicích jen se svojí kytarou a kočkou, co není jeho a byť se jmenuje Odysseus (nebo tak nějak), tak po šourku ani památky (což majitele nepotěší). Llewyn chtěl zjevně od života víc než jen hrát pro šestákový obecenstvo v zaplivaným baru, možná snil být folkovou hvězdou nebo mít aspoň v občance štempl se svojí adresou, kde se bude povalovat na svým vlastním gauči. Jenže venku se píše rok 1961 a jeho hudba málokoho zajímá. Snad nejsmutnější film bratrů Coenů, o to líbivější je ale kamera mého oblíbence Bruno Delbonnela .. (29.01.2015)

"Vonkajší život" Llewyna Davisa je nemastný, neslaný, bez príkras a príchute, "vnútorný život" komplikovaný, plný intenzívnych citov a sem tam temných obsahov. Jediný zmysel má hudba. Coenovské predstavenie sa mi nedostalo pod kožu, aj keď na to šli celkom dobrým spôsobom (kamera, atmosféra, dialógy), celkovo neuspokojuje, ponúka len nejaké vákuum, ktoré sa tiahne od začiatku do konca. A nič to vákuum neprekoná, až na ten záver, ktorý mi v celom kontexte nedával zmysel. (14.08.2014)

Veľmi pohodový film o človeku, ktorý pohodový život rozhodne nemá. Môžeme Coenovcom vyčítať, že glorifikujú looserstvo ako životnú filozofiu, ale keď sa na postavu Llewyna pozrieme bližšie, tak asi nikto by sa jeho životným postojom inšpirovať nechcel. Možno vo svete, kde hĺbka hudby automaticky prináša zisk. Jeho sociálny status je tak kombináciou výrazne komerčne zameranej spoločnosti a povahy, ktorej defekty sú alternované talentom. Talentom, ktorý akoby zabraňoval mať tejto postave aj nejaké iné spoločnosťou kladne chápané vlastnosti. Ako napríklad sebadôvera a zodpovednosť. Typický film na letný večer v rámci amerického nezávislého leta na verejnoprávnej televízii. Tým chcem aj naznačiť, že Coenovci tu nie sú až tak svojskí a priklonili sa viac k tomu, čo si ja predstavujem pod pojmom americký nezávislý film. (29.07.2014)