V nitru Llewyna Davise

Coeni točili pro mě tak skvělé filmy! Nechápu, proč se poslední roky nedokážu na jejich novinky naladit. Llewyn Davis mě především otravoval. Nevěřil jsem mu jako postavě, nepůsobil na mě ani jako zajímavý filmový hrdina, ani jako přesvědčivý člověk. A to samé můžu říct o světě, ve kterém se pohybuje. Není ani zajímavý coby karikovaný výmysl, ale ani mu nevěřím jako realitě. Celé to na mě působí jen jako nedotažený konstrukt. Mladému debutantovi bych možná hodil čtyři hvězdy za tu slušnou depku a pěknou hudbu, ale od Coenů už chci něco víc. 3 a 1/2 (02.02.2014)

Melancholicky hořká komedie ze života jednoho muzikanta, který jakoby dělal všechno pro to, aby dostal přes držku. Takže začátek filmu je správně, ale tehdy divák ještě netuší proč. Oscar Isaac je výborný a pod nenápadnou režií bratří Coenů je tím pravým středobodem filmu. Kromě spousty výrazných a skvěle obsazených vedlejších rolí je nutno zmínit kocoura / kočku, který(á) v hrdinově filmovém trmácení sehraje dost významnou roli. (31.07.2016)

"Jseš jako debilní bratr krále Midase. Všechno na co šáhneš stojí za hovno!" ________ Chladné pastelové barvy, peckový folkový šlágry, kočičky, andělská Carey Mulligan a Oscar Isaac – to vše a ještě mnohem víc v hořkosladké melancholické tragikomedii o eskapistickém toulání skrze existenciální krizi jednoho nihilistického muzikanta. Poetika bratří Coenů ještě nikdy nebyla tak půvabně subtilní a cynicky absurdní zároveň..... PS: songy Please Mr. Kennedy a 500 Miles jsou návykové jak šuk! (02.06.2022)

Je opravdu zajímavé sledovat umělecký vývoj sourozeneckého dua bratrů Coenů - podvratný černý humor jejich prvních filmů pomalu dozrál v průběhu let do smutnější, serioznější, více filozoficky laděné roviny a z černých komedií se pomalu stala dramata. Zlomem byl už kultovní přepis Tahle země není pro starý, na kterýžto trend navázal i předešlý A Serious Man. V nitru Llewyna Davise lze nalézt smutek. Tenhle film je o bolesti a má v sobě i silný existenciální podtón. Navíc je to jedinečný dobový kousek. Podobně jako v posledních filmech jejich vrstevníka Jima Jarmusche i z filmu Coenů cítím silnou autorskou únavu, jakousi vyhořelost, vyžilost, únavu z tvůrčí dlouhověkosti. Ale i stejnou fascinaci krásou a hloubkou hudby, neboť Coeni stejně jako Jarmusch vědí, že Podstata hudby je jenom jedna. Zašlá sláva folku se vzdouvá v majestátních hudebních číslech a fantastických muzikálních výkonech. ,,Jsem unavenej. Jo, kurevsky unavenej. Myslel jsem, že mi bude stačit vyspat se v noci, ale je to... Chce to víc, než to." (26.05.2014)

Bratři Coenovi mě svými nápady prostě hrozně baví. Je teda pravda, že ne vždycky se jim něco povede, ale tak to prostě bývá. Někdy se to prostě nepovede. Dané je to možná i tím, že co se týče příběhu a jeho atmosféry, je prostě a jednoduše nezaměnitelná s čímkoliv jiným, co v oboru vzniká. A musím se přiznat, že příběh muzikanta Llewyna Davise mě fakt moc bavil. Bavila mě ta táboráková muzika, co si ji tam prozpěvoval, bavila mě ta kočka, ale zajímaly mě i ty myšlenkový pochody, co s nimi Oskar Isaacs minutu po minutě bruslil na tenkém ledě. Tady jsem vážně byl v nitru jeho postavy. A ten konec? Ten je z říše snů…takové filmové konce mám moc rád. A pokud máte rádi Boba Dylana, zalíbí se Vám taky. Tohle Coenovi prostě umí. (28.02.2014)