Příběh kmotra

Vlastně ani nevím, proč jsem tenhle film chtěl vidět. Když jsem se na něj nakonec dostal do kina, tak na jeho konci jsem jenom nadával a nadával a vlastně jsem se téhle nálady nezbavil ani do teď. Petr Nikolaev příběh kmotra Mrázka natočil dobře a určitě viditelně dost profesionálně. Ze začátku mi teda vadil hodně střih. Nedokázal jsem si zvyknout na tu hromadu efektů, co tam poletovalo spolu se střihem z jedné scény na druhou. Pak už jsem si ale zvyknul. Ono se to taky docela uklidnilo. Rozjeli se totiž skvělé herecké výkony a to především Vetchýho a Vaculíka. U Vaculíka mě dokonce i zamrzelo, jak ho, jakožto charismatického herce, v takových rolích skoro vůbec nevídám. Tady zahrál naprosto skvěle. Co se ale týče samotného příběhu, tak u něj mi bylo na blití. Na blití a smutno. Hlavně z toho, jak je to ve své podstatě všechno hrozně jednoduché. Nechce se mi věřit, že až tak strašně. No…asi jo. (15.11.2013)

První část filmu ve který vidíme jak Vedral přichází k moci mě nakvasila jak svini. Vidět jak mu před revolucí jdou na ruku komouši a po revoluci "demokrati po česku" je fakt hustý. Samozřejmě nevím co vše je pravda co je jen pro potřeby dramatičnosti filmu, ale o kontaktech gaunerů na politiky nepochybuju a vždy mně to spolehlivě nasere, takže tady to měl film s mejma emocema hodně jednoduchoučký. Druhá část byla více thrilerová řekl bych a v ní mě nejvíc zaujala bezmoc český policie proti mafiánsko - politické koalici. Film jsem dojížděl vytočenej do červenýho, protože se mně v hlavě honily všechny ty kauzy z poslední doby a mám sto chutí vzít plavky a jít dělat barmana někam na ostrov Svatýho Tomáše, žrát mořský dary a pozorovat velký prdele tamních domorodek. Když se odprostím od emocí a myšlenek, který ve mě film vyvolal a který jsou jeho největším argumentem pro vysoký hodnocení, musím filmu přiznat i velmi kvalitní herecký výkony, zejména Ondra Vetchý je fakt milionovej. Možná moh mít Příběh kmotra více gradující finále a celkově větší tempo, ale jak říkám nejpodstatnější jsou u mně vždy emoce a ty byly. (27.10.2013)

Technicky parádní provedení, které divoké devadesátky dávkuje ve vizuální dikci úderného videoklipu, za sebou vleče suverénně nejvíc „rádoby“ mafiánský epos, který tady kdy vzniknul. Ployharova kamera může lítat jak na pouti, ale když Vetchý staticky vypráví tradiční zaříkávací formulky o cestě na vekslácký vrchol a Vaculík už nemůže mít vousy šedivější a vaky pod očima nafouklejší, začnete tušit, že se tady zase pendluje na tradiční české plytkosti, u které nevíte, jestli jí víc chybí dramaturg, nebo jen prachy na další půlhodinu navíc. (20.05.2014)

Exploatace jak noha od režiséra, do kterého se po cyrilometodějské mystice a vyhlazovacím patosu převtělila asi jedna šestnáctina Tonyho Scotta. Škoda, že to má doslovnou „nováckou“ dramaturgii, při které se na věci upozorňuje tak okatě až to bolí, není to ani trochu temné, už vůbec ne dobové (ve smyslu propracovaného fikčního světa) a Vaculík tu nedává tláču (vysněná aluze tohoto uživatele). Zase jsem se jednou zvrhle bavil a nestydím se za to. (31.10.2013)

Řemeslně zvládnutý, dějově naprosto banální film, který nevysvětluje nic, spíš fikčně zamlžuje. Informační hodnotu to má jako průměrný článek v novinách, emoční hloubku vesměs žádnou. Celkové hledisko vyhovuje jednoduchému moralizujícímu nadávání na poměry bez vidiny budoucnosti. Ondřeji Vetchému jsem Mrázka moc nevěřil, je to spíš takové divadelní deklamování než filmové převtělení. Lukáš Vaculík ztělesňuje jedno velké klišé. (24.10.2013)