Csak a szél
Just the Wind
Just the Wind
Je to iba vietor
Just the Wind
Režie:
Benedek FliegaufScénář:
Benedek FliegaufKamera:
Zoltán LovasiHrají:
Katalin Toldi, Gyöngyi Lendvai, Lajos Sárkány, György Toldi, Gyula Horváth, Franciska Törőcsik, László CzifferObsahy(1)
Někdy se zprávy šíří neobyčejně rychle i bez pomoci médií. Stejně se obyvatelé v maďarské obci dozvěděli o násilném úmrtí několika členů romské rodiny. Pachatelé unikli a nikdo neví, kdo se dopustil trestného činu. Policie jen neschopně přihlíží. Členové další romské rodiny, kteří žijí nablízku tuší, že nalezené oběti slouží k potvrzení jejích skrytých a pečlivě potlačovaných obav. Je nutné rychle něco udělat, tma přicházející se soumrakem může skrýt cokoliv... Film, který nezakrývá protirasistické záměry, natočil uznávaný maďarský režisér Benedek Flieghauf, podepsaný pod tituly Houští, Mléčná dráha, Lůno. Také tentokrát se zvolený příběh vyznačuje jeho výraznou práci s filmovým obrazem a se zvukem. (Česká televize)
(více)Recenze (115)
kruté & ponuré - a bohužiaľ pravdivé. jeden z najlepších filmov posledných rokov. ()
Videl som zopár road movies a pri Je to iba vietor som mal pocit, že sa pozerám na nový nepomenovaný príbuzný subžáner, walking movies. Väčšinu stopáže totiž kamera kráča spoločne s hrdinami snímky z bodu A do bodu B a C, kde sa občas prihodí niečo zaujímavé pre dej, inokedy vôbec nič. Takže Fliegauf neprestriháva medzi udalosťami, on sa k nim presúva. Rozhýbaná subjektivizovaná kamera mi bohužiaľ pripadala dosť rušivá a klišé, že sa tak v kinematografii dosahuje autentickosti u mňa neobstojí, pretože pri pohybe v mojom živote ma pozeranie okolo seba nevyrušuje. Každopádne natočenie filmu na túto tému bolo v Maďarsku vzhľadom na spomenuté udalosti spoločenskou povinnosťou a záverečná post udalostná sekvencia ostane divákovi v pamäti veľmi dlho. To všetky medzinárodne zaujímavé maďarské filmy točí iba Fliegauf? To sa mi nechce veriť, je to iba taká stávka na istotu pre distribučné spoločnosti. ()
Mohl bych teď nastudovat filmovou teorii, přihodit pro mě několik nesrozumitelných vět, či názvů, abych ze sebe udělal filmového, erudovaného kritika, když tak čtu některé komentáře pod sebou, které jsou pro mě naprostá španělská vesnice... ale na to dneska dlabu, až jindy, takže to zkusím popsat tak, jaký na mě film udělal dojem. A ten byl rozhodně velice silný, ke konci možná až moc, nicméně to nic nemění na faktu, že pod pět hvězd nepůjdu ani náhodou. Sice tu nehrají žádní herci, není tu žádný vymakaný scénář, nicméně tohle všechno působí s velmi reálně odvyprávěným příběhem, jako nepatrný detail. Příběhem, o jednom jediném dni, romské rodiny, který se (bohužel) v některých evropských zemích už stal a nad kterým, mně osobně zůstává rozum stát. Snad se tohoto pocitu, co nejrychleji zbavím.... ()
Už v Lůnu jsem si všiml, že Fliegauf umí navodit atmosféru, jenže až tady ji k něčemu použil. Pocit ohrožení vytváří stejně tak kamera a střih, jako práce se zvukovou složkou. Napětí se stupňuje, a přitom to stále vypadá jako běžný den běžných lidí. Ale divákovi je jasné, že tohle nemůže skončit dobře. Rozhodně film, který stojí za pozornost. ()
jeden obyčajný deň, príbeh obyčajných ľudí, nerozmýšľate, len sledujete, a potom BUM .. neverím, že to bol len vietor ()
Roztřesená neustále rozostřená ruční kamera sleduje jeden den života maďarské cikánské rodiny. Jejím vedením zásadně blízko postav a absencí jiných než autentických zvuků se neocitáme před obrazem, ale v něm. Přestože lektorský úvod nabádá diváka k přemýšlení, ve skutečnosti moc není o čem, vkrádá se totiž jediná otázka a tu už položil v roce 1987 Karel Smyczek. Apropo, námětem k filmu se staly série rasově motivovaných útoků proti maďarským Romům. kult pro Cinema Mundi, 2013. ()
Realisticky depresivní pohled do života romské rodiny, žijící v nehostinném prostředí, plném násilí, které se k nim blíží ze všech stran. ()
Asi je veľká škoda, že maďarčina sa nedá počúvať (až teraz si uvedomujem, akou veľkou výhdou je, že v mojom obľúbenom HUKKLE sa nehovorí). Idem si radšej pustiť niečo fínske... ()
47th KVIFF 2012 - HORIZONS - Horizonty (Csak a szél / JUST THE WIND / To je vítr) ()
Hodně odzbrojující. I když přece jenom se těším, až to uvidím aspoň ještě s nějakýma titulkama.. ()
Kamera sa drží pri hercoch veľmi tesne, čoho hlavným dôsledkom je nesutály pocit nervozity, kedže vy by ste radi videli aj celok. Modus ručného "prenásledovacieho" snímania neskĺzne do dnes módnych kompozícia alá Refn alebo Aronofského Wrestler, ale vynaliezavo objavuje nové uhly a výtvarné riešenia. Ďalší plusový atribút kamery je jej vysoká "estetická" krása, napriek svieteniu len za pomoci prirodzeného osvetlenia......................Je jasné, čo sa na konci stane, ale aj tak som sa nehorázne bál a moment prekvapenia nebol nijako oslabený. Dávno som nemal pri žiadnom filme taký silný emočný zážitok........................Čo sa rómskej problematiky týka, zaostávajú všetky ostatné (hlavne slovenské) počiny niekoľko svetelných storočí pozadu. Film neideologizuje, nie je didaktický, zbytočne nedovysvetľuje. Naplno vám umožní preniknúť do mentality rómskej rodiny, ale aj do rasisticky zmýšľajúcich postáv...................Nemusíte mať strach, zoberte na tento film do kina celú rodinu, aj dedka, čo nadáva na cigánov večer na gauči, keď sleduje správy na Markíze, aj matku posadnutú fetišom na upratanú domácnosť aj násťročnú sesternicu, čo sa štíti "špinavých morgošov", vy sa skutočne nemusíte báť, lebo tam za oknom je to iba vietor! ()
Poprvé jsem viděla, jak někdo brečel kvůli filmu. Prvoplánový, ale to jsme všichni čekali. Ba i vyžadovali. Bence (jelikož tady už je Bence) se dostal do vrcholného bodu své kariéry. //38. LFŠ UH 2012 ()
Tento film nemá ani hodinu a půl, a přesto je minimálně dvakrát tak dlouhý, než by nutně musel být... :) Zhruba ve třetině se divák dozví pár dějových indícií, které ale vlastně už zná z úvodních titulků, jinak se až do závěrečné desetiminutovky neodehraje nic zásadního, takže většinu filmu můžete s klidným svědomím přeskočit. Po formální stránce mi vadilo zdaleka nejvíc to, že ve večerních/nočních/ranních/"bunkrovních" záběrech není skoro nic vidět (na osvětlovače se asi zapomnělo nebo měl během nátáčení dovolenou) a samotná kamera je jak z (polo)amatérského snímku. Když k tomu přičtete prostinký scénář pohybující se odnikud nikam a nenápaditou režii, jež ho nikam dál neposouvá, tak vám z této rovnice vyjde lehce zapomenutelný film (byť se závažným tématem) bez hlubšího diváckého zážitku - být to tvůrcův debut, byl bych snad i shovívavější, ale s vědomím, že se jedná o jeho už 5. (!) celovečerák, tak nemohu jinak... ()
Nemám rád angažované filmy a gypsi-movies mi strašně zprotivil Kusturica, takže mé očekávání (když jsem film pustil a zjistil, o čem to pravděpodobně bude), bylo rozdrceno zhrozením. Ale - jak to tak občas při těch vzácných a výjimečných chvílích bývá - stal se pravý opak a já byl čím dál nadšenější. Chudoba a problémy sociálně slabých vrstev v Maďarsku, jasně. "Hodná" cikánská rodina, jako opak běžného předsudku, jasně. Mohlo by to být o čemkoliv, to je jedno. Co mě ovšem dostalo, když jsem nad tím filmem po skončení uvažoval, byl způsob jakým je natočen a je to myslím ten způsob, který se nyní tolik diskutuje jako inovativní a revoluční u Saulova syna, tedy kamera stále fixovaná na postavu, držící se jí a vyprávějící o její intimní blízkosti. U Saulova syna se to má týkat jednoho člověka, tady je to rozděleno mezi tři postavy rodiny. Intimní blízkost, přímý dotek s realitou, tři postavy a jeden den. Pro mě něco naprosto úžasného. ()
Mě tenhle jeden "téměř všední" den ze života cigošů ze startu zaujal, v průběhu bavil a na konci prostříkal adrenalínem... Parádní, intuitivní filmařina která funguje přesně jak má a bez zbytečných vysvětlovacích keců si to pomalu, nenápadně ale jistě graduje až do mrazivého finiše ve kterém není prostor pro prvoplánové výlevy citového vyděračství či explicitní onanie. Chválím střízlivost, snahu neromantizovat a pozitivně nezkrášlovat každodenní cigošlajf a přesné dávkování tempa a paranoidního napětí v průběhu celé minutáže. ()
Učebnicový příklad, co dokáže skvěle natočený film v duchu pozorovacího realismu. Sugestivní podívaná... ()
Film začíná informováním o sérií útoků na Romy v Maďarsku v letech 2008 a 2009. Následující necelou hodinu a půl sledujeme běžný den členů jedné rodiny z romské komunity a jenom čekáme na to, kdy a zda přijdou náckové a začnou vraždit... Režisérovi se umně daří budovat napětí z neznámého nebezpečí, o kterém tušíme že přijde, zejména díky skvělé práci s kamerou detailně sledující postavy a zvukem. Za zmínku stojí i realistické a nepřikrášlené vykreslení romské komunity a jejich členů - žádné idealizování, moralistický apel nebo primitivní odsudky. Velice sugestivní film. ()
Fliegauf našel správný klíč k pohledu na citlivou problematiku a tím nabídnout nezkreslený pohled na romskou komunitu v ohrožení. Film jsem bohužel neviděl v kině, tudíž na mě možná nepůsobil s takovou uhrančivostí a podpovrchovým napětím. Jeho nekompromisně nevzrušivé vyprávění si i tak zaslouží úctu, jelikož vytváří velmi otevřený efekt přístupu k postavám, jejich vztahu k hrozbě a k samotnému útoku. Maďaři opět dokazují, že jejich kinematografie ani po nedávných problémech nehyne na úbytě a jsem velmi zvědav jak si v sousedství tohoto díla povede Petr Václav s filmem Cesta ven, který rovněž cílí na každodenní život romské rodiny. ()
Související novinky
Letos v Marienbadu
V srdci malebných Mariánských Lázní se v termínu od 28. do 31. srpna 2019 uskuteční již čtvrtý ročník Marienbad Film Festivalu. Poklidné lázeňské město přivítá na konci prázdnin festival zaměřený na… (více)
Best of 2012 dle popředních uživatelů ČSFD.cz
Stejně jako v loňském roce, i letos vám přinášíme přehled nejlepších filmů uplynulého roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Nejoblíbenějším… (více)
Předem by bylo dobře říct, že tento film působí nejsilněji bez jakékoli předchozí informovanosti. ___ Je to jen vítr se jako drama vyznačuje zcela specifickou strukturou, která obsahuje pouze expozici, potom dlouho nic a je zakončena krizí. Nejzajímavější je však pasáž „dlouho nic“, která je připravováním se na katastrofu, po které nepřijde žádná katarze. Zní to sice trochu zvláštně, ale tak to prostě je. Filmy Bence Fliegaufa nikdy nebyly zrovna snadno interpretovatelné a Je to jen vítr není výjimka. Vítr má sice daleko k Fliegaufovým raným formálním experimentům (Houština, Dealer, Mléčná dráha), ale některé prvky obsažené v těchto filmech si stále uchovává. Je to především všudypřítomná tenze. Zde posunuta do nové roviny, ale stále přítomná. Po uvedení do děje, které několika titulky připomene nedávné vyvraždění několika romských rodin v Maďarsku (expozice), máme možnost sledovat romskou rodinu v její dennodenní rutině. Děti (ne)chodí do školy, matka se snaží sehnat práci. Fliegauf vyobrazuje rodinu a její jednotlivé členy za v podstatě nijak nevyčnívající a do společnosti víceméně integrované jedince s vlastními problémy. Fixace na jednu konkrétní rodinu způsobuje sílící pocit identifikace ale zároveň stísněnosti, což ještě akcentuje skvělá místy roztřesená kamera a všudypřítomné ambientní zvuky. A zvenku na dveře klepe strach. Členové rodiny pod vlivem zpráv o útocích na další rodiny romského etnika v okolí začínají pociťovat neklid, který se u každého z nich projevuje jiným způsobem. U dcery zvýšenou komunikací s otcem v Kanadě, který ji ujišťuje, že všechno bude v pořádku; syn situaci řeší stavbou bunkru na odlehlém místě; matka se navenek snaží zachovávat klid, ale psychicky je na tom možná nejhůře. Jejich řešení situace je v podstatě zcela iracionální, ale jiná alternativa jak se vypořádat s takto „obecným“ strachem pro ně neexistuje. Romové tvoří cca. 10% maďarského obyvatelstva. Nabízí se tedy otázka: Proč bychom to příště měli být právě my? Rodinu opouštíme pouze jednou, abychom mohli sledovat rozhovor dvou policistů na místě činu jedné z dotyčných vražd. Tato vsuvka, která vlastně tvoří jediný únik od romské rodiny a oplývá až tarantinovským naturelem, je pro film zcela zásadní. Policista coby místní macho a správce pořádky s vlastí morálkou a atributy božství svérázným způsobem vysvětluje kolegovi z jiného okresu specifika vraždy. Z jeho promluvy je v podstatě jasné, že tyto vraždy s rasistickým podtextem schvaluje, i když tato dotyčná se podle něho vymyká nastolenému vzorci, což vrhá špatné světlo na celou sérii. Oproti Tarentinovu pojetí je tu však ten rozdíl, že Fliegauf reflektuje skutečnou událost, což tomuto rozhovoru dává společenský přesah a zároveň nastoluje otázku jak daleko je od latentní xenofobie ke skutečnému násilí. Je to jen vítr funguje jak ve své čistě filmové podobě, coby demonstrace výborného režijního vedení evokujícího vnitřní úzkost, tak na rovině sociální angažovanosti, která si dává za cíl upozornit na současné problémy. A to je myslím něco, co se doposud žádnému filmu nepovedlo. Nebo alespoň ne s takovou přesvědčivostí.[LFŠ 2012 - host: Bence Fliegauf] () (méně) (více)