Hasta la vista!

Kvalitativně to na Klepání na nebeskou bránu (1997) nemá, ale po stránce emocionální nám příběh tří Vlámu nabídne přehršel veskrze pochmurných myšlenek a pocitů. Výborné belgické drama s přímým tahem na bránu. Notně diferenciované chování tří účastníků dává dohromady něco výjimečného, což je ilustrováno na hodnocení. Po Lovu (2012) nejlepší evropské dílo roku 2012. 89% (22.01.2013)

(121/2013) / Nebola to žiadna bomba, ale celkom príjemne sa na to pozeralo. Herecky OK, len celkový pocit z filmu bol až moc civilný, asi som už ovplyvnený americkými podobami scenárov o handicapovaných postavách. Chcelo to trošku väčšiu iskru, trošku vyšperkovať koniec filmu. V rámci európskych filmov podobného razenia odporúčam rozhodne Knocking On Heavens Door. (6/10) (21.09.2013)

Nechci, aby můj komentář vyzněl jako výlev individua neschopného empatie, nicméně mě smyšlený příběh tří invalidních mužů a jedné těžkotonážní "dobračky" míjel nejen po stránce emocionální, ale i umělecké, dokonce se domnívám, že nedostatkem vcítění trpí spíš autoři snímku, kteří vsadili na jistotu, která dojme a přes handicapovou různorodost, mizivé šance na lásku a blízkost konce si šlapali jistou cestičku k slzným kanálkům konečných spotřebitelů, aniž by se obtěžovali hrdiny obdařit opravdovou žízní po životě, vzdorem proti osudu i smyslem pro humor, třeba i černým. Road movie bez radosti z jízdy i smutku z návratu. (04.12.2012)

Jestliže jsem předchozímu filmu se stejně handicapovanými lidmi a se stejnou nosnou myšlenkou dala pětku, tak tady rozhodně nemůžu jít níž. Je to pech, pokud je mladý člověk postižený a je jedno jakým způsobem. Naučit se s tím žít vyžaduje hromadu vnitřní síly, což si my relativně zdraví lidé neumíme ani představit. Ale pokud to dokáže takový člověk snášet alespoň s malou špetkou humoru, kterou jsme mohli vidět v Hasta la vista, tak je ten život přece jen trochu snesitelnější. Tahle trojice mladíků na cestě do "bor...bungalovu" mně byla moc sympatická a myslím, že se belgičanům skvěle podařilo vše ukočírovat v akorátních mezích, týkajících se tak citlivého tématu. Tak jako konec byl dost předvídatelný, tak jsem ale nepředvídala, že z tak ze začátku protivné Cloude bude nakonec docela fajn sympaťačka. Výborná road movie, kterou budu určitě doporučovat. 90% (02.10.2012)

Pro ty, kteří mají radši jih než sever. Třeba to bude znít divně, ale při sledování Enthovenova snímku jsem si nejvíc vzpomnínal na různé závislé i nezávislé americké road movies a teen komedie o klasických puberťácích, kteří myslí jen na to jedno. Jasně, zhulených rastamanů ani jablkového koláče se tu nedočkáte, ale ta atmosféra tam prostě je a bylo by ode mne pokrytecké, kdybych jen kvůli tomu, že jsou hlavní postavy hendikepované, nad tím zavíral oči. Ono ostatně ani Enthoven nemá čisté svědomí, když do hlavních rolí obsadil herce, kteří hendikep jen předstírají a kteří(ne všichni) by jinak klidně v nějaké teen komedii hrát mohli. Ale on ostatně ani Asta Philpot, podle jehož životního příběhu je snímek natočený, nemá označení "disabled" rád a ve svém životě mu opravdu není věrný. Takže bych to nakonec Geoffreymu ani neměl za zlé, že se chtěl vyhnout vážnému pohledu, který je možná zodpovědný a sociálně uvědomělý a kdesi cosi, ale zároveň nebetyčně nudný. (20.04.2015)