Černobylské deníky

Jsem sice rád, že se nejednalo o prachsprostou duchařinu, ale původní obyvatelé Černobylu společně s krvežíznivými psy a rybami taky není žádná extra výhra... o to víc, když hovno vidíte. Radost mi ale udělaly závěrečný titulky doprovázející song "No reflection" od Marilyna Mansona, kterou jsem zrovna poslouchal celej den v autě. (31.07.2012)

Ako tu už bolo spomínané, tiež som bola najskôr v tom, že film je FF. Nakoniec som zistila, že nie ale nebuďte sklamaní ľudia, pretože tá trasľavá kamera vám to rozhodne vynahradí. Kameraman musel zhodiť tak 10 kíl najmenej lebo podľa trasľavosti som vydedukovala, že to bol strašný tlsťoch a kým akože tí herci kráčali on musel za nimi bežať. Výkony hercov boli tak nepresvedčivé, že mala som chuť tam prísť ja sama osobne a vytrieskať ich jak žito a predhodiť tým psom a Jessemu odkazujem, že radšej nech nespieva a tobôž nie ešte aby aj hral. A prosím kto vymyslel tie dialógy?! Dáky narkoman v delíriu? Ja som myslela, že tresknem televízor o zem, keď tam všetci ako mechom uderení hovorili všetci cez seba a hovno s makom pod padákom som im rozumela. No a ak v tom filme nepovedali tak najmenej 10x, že: "To bude dobré" resp. "To je dobré" tak ja potom spávam s Johnnym Deppom a do postele nám nosí raňajky Natalie Portman v služobnom odeve. No a čo ten koniec?! To malo byť akože "grandiózne" zavŕšenie filmu? Ľakačky boli tak úbohé, že ani jeden krát ma aspoň teda minimálne nemyklo. Každá sa dala predvídať dokonca i tá akože neplánovaná, že bububu a hneď na to bububu druhý krát. Tú som síce nečakala ale ani pri tej som sa nezľakla. Keby aspoň točili naozaj v Pripjať, že by som si to aspoň omrkla, ale niééé.... Takže podľa môjho názoru zaslúžený odpad! (26.03.2013)

Škoda, že tvůrci neměli koule natočit to přímo v Pripjati. Srbské panelákové sídliště, kde se natáčelo, je sice hnusné dostatečně, ale přesto vypadá, že se v něm normálně bydlí a štáb jen řekl obyvatelům, ať nevykukují z oken. Chtělo by to především víc vegetace. Jinak film samotný je spíše průměrný horor, postavy se chovají hloupě, ale to už k žánru patří. Naštěstí NEJDE o "found footage" subžánr, takže se na to dá i koukat. Konec potěšil. (10.10.2012)

WTF?? Tak já nevím, kdo je to nějakej Parker, ale asi se na place moc nezdržel, protože tohle byla jasná ukázka toho, když chybí režie. Dále to nemělo děj, výpravu, smysl, pořádného predátora prostě nic. Měli jenom jednoho kameramana, který se den ode dne natáčení (a to natáčeli asi 5 dní podle výsledku) více a více unavoval až už kameru neudržel vůbec a ta plápolala jako praporek. Nakonec si nedělal ani starosti s tím, že stojí v pozadí, na co chodit pro dobré záběry?? Ti chytřejší "herci" si raději sami vyžebrali rychlou smrt, než aby se museli takto ponižovat a poskakovat. Tento film je katastrofa, já jsem ráda, že nějaká redukce filmů u nás v ČR stále existuje a tento film se do kin a snad ani na DVD nikdy nedostane.. (21.07.2012)

Další z filmů, kde lidé čekali kdoví co a jelikož to nepřišlo, tak film je špatný. Není. Černobylské deníky mají sice mušek více než dost, ale to je spíše dáno tím, že se natáčelo jinde než v Černobylu (nečekaně) a tak se tam nelogičnosti dostali. To je ale asi tak všechno. Mě upřímně film překvapil. Úvod do děje ani nebyl tak dlouhý, jak jsem čekal. Po pár minutách se dostáváme k průvodci Jurijovi a za další 3 min jsme již na cestě do Pripyatu. Atmosféra Pripyatu je nepříjemná, tísnivá, depresivní. Skupinka, do té doby veselá, se honem rychle uklidňuje, když si uvědomí, že na tom pustém místě si kdysi hráli děti na houpačkách, prolézačkách, holčička česala svou, nyní pohozenou a chátrající, panenku. Lidé chodili do práce do nedalekého Černobylu, jejich ženy se venku bavily, věšely prádlo a celkově to město žilo, jak jsme normálně dnes zvyklý. A nyní, pusto a prázdno. Byty vyrabované, skla oken vymlácená, pustýmy chodbami domů fouká vítr, venku ani noha. Na mě, i když jen na diváka, ta atmosféra neskutečně dýchla a bylo mi dost nepříjemně. Následující děj se strhuje hororovým tempem. Ano, můžeme se pozastavovat nad jednáním postav, ale už nemůžeme s jistotou tvrdit, že bysme se na jejich místě chovali jinak. Člověk má sklony k tomu jednat zkratovitě, až nesmyslně ve vypjatých situacích. Obával jsem se, že v momentě kdy se setmělo, půjde již jen o klasickou přehlídku duchů, monster apod. Byl jsem moc rád, že záporáci byli logičtější oběti radiace, ze kterých se ozářením stala humanoidní monstra. A ještě více jsem byl rád, že snímek ona monstra skoro vůbec neukazuje v "celé své kráse", ale jsou zobrazeny v rychlých střizích či jsou to jen postavy ve stínech. Jen to pro mě umocnilo tu atmosféru "neznáma, nevědoma". Závěr až smutný, k přeživším brutální a nezáviditelný. Černobylské deníky jsem si, narozdíl o většiny, dosti užil a dostal jsem více, než jsem čekal. P.S.: Je smutné, že když lidem ve filmech dáte parádně zpracovaná monstra, tak mají kecy že film je prvoplánově postavený jen na vizuální stránce. A naopak, když monstra ve filmu skoro nezobrazíte a film hraje na atmosféru, tak lidé zase peskují, že není nic vidět. Klasický případ situace "Je moc zima, chci teplo. Je moc teplo, chci zimu." (23.04.2013)