Já, Olga Hepnarová

"Olgo, ty máš brzy narozeniny? Co si budeš k nim přát? Co? Nákladní auto?" Nové české drama pojednávající o poslední popravené ženě na našem území je pohledem do artovějšího světa filmařského umění. Se všemi neduhy a pozitivy, co to nese. Předně mi ale dovolte chválu. Postava Olgy není vykreslena s patosem hrdinky, které je společností ubližováno. Ne, toto drama je až Kafkovsky chladné a objektivní ke všem zúčastněným. Někdy dokonce až moc. Kamera je v zásadě stacionární, jen občas tu a tam švenkující. Dlouhé statické záběry tu a tam proloží střih, který nás většinou přesune na další, podobně zabíranou scénu. Ve filmu není minuta hudebního podkresu (pokud nepočítáme hudbu na diskotéce) a ani špetka barvy. Postavy často mlčí, jen zírají. Na můj vkus někdy až moc, neboť pokud má být i mlčení odkrýváním charakteru a zápletky, pak zde došlo v tomto bodě k přesycení. Samotný akt najetí Hepnerové do davu lidí je ukázán stejně chladně, jako objektivně. Ve výsledku z toho je jedna z nejpůsobivějších i nejmrazivějších scén. Po ní následuje stejně mrazivá obhajoba Olgy, aby poté přišlo pomalé setmění a rozetnění do doby krátce před popravou, kdy je náhle hlavní hrdinka naprosto psychicky sesypaná a vystrašená k smrti. Není tam řečeno proč, ale taková byla i skutečnost. Ostatně při vyhlídce na popravu i sebestatečnější člověk propadne hysterii. Čekal jsem, že samotná poprava bude vykreslena do detailu ve vší hrůznosti. Se vším, co k tomu patří. Ale zde dlouhý záběr kamery na vedení chodbou ukončí střih a celek na popravenou vražedkyni. Jedno z největších zklamání filmu, kdy onen artový přístup z finálního okamžiku Hepnarové života mohl vytěžit maximum. I přesto je však tento film působivým nahlédnutím do let sedmdesátých a hlavně do hlavy jedné osoby, která si své vlastní můry rozhodla vybít na nevinných lidech. Filmařům gratuluji k dovedení tohoto projektu k realizaci a těším se na nějaké další filmy. 70% (01.05.2016)

První polovina působí amatérsky, musím si všímat drobností, nedostatků, divných střihů, nepřesvědčivých výkonů vedlejších postav. Největší problém mám s klipovitostí, ve střižně si mohli trochu pohrát s přechody mezi scénami, prolnutí zvuků následující scény, detailem na Olgu při změně lokace apod. Tvůrci jakoby si řekli, že teď natočí 30 desetisekundových partů, ve kterých Hepnarovou vykreslí jako oběť a ve střižně se to nějak slepí. Nulová návaznost. Jednou je Olga bita, nezdraví lidi, nepoděkuje, je apatická. Naštěstí se to ve chvíli kdy dostane výpověď snad zlomilo, snad jsem si toho přestal všímat, nevím. Ale od té chvíle snímek postupně graduje, atmosféra doby začne fungovat, výpovědní hodnota získává kontury. Soudní stání, poslední vyšetření, nástup ku popravě, to už jsou opravdu bonbónky. Ze začátku nejistota, během monologů Hepnarové a během chladně tichých závěrečných titulků nastává silný divácký zážitek. (09.07.2016)

K tomuto česko-polsko atd. koprodukčnímu filmu mám zvláštní vztah. Už z traileru jsem věděla, že to bude něco extra. Že to nebude jen tak ledajaký životopisný snímek o české masové vražedkyni. Strašně mě těšilo, že to smrdí artem, a proto jsem se asi poprvé v životě nemohla českého filmu dočkat. Po zhlédnutí musím říct, že velkou újmu to na mě nezanechalo, ale jakési nepříjemné pocity si z toho přece jen odnáším. Už jen samotný zjev a chování Olgy nepatřilo zrovna do normálu. Polka Olszańska si střihla roli dost dobře, spíše jsem ráda, že režiséři zvolili neznámou tvář, jinak by to pro měl byl asi rušivý element. Řemeslně šlo i všechno ostatní jako na drátkách, artový vizuál mě opravdu velice potěšil, absence hudby taky napomáhala podezřelé atmosféře i malé množství dialogů bylo spíše plusem. Největším zážitkem pro mě zde byli Olžiny neskutečně hloubkové monology. Na druhou stranu mínusem celého scénáře bylo, jak už tady kolikrát někdo zmiňoval, že nebylo zcela úplně jasné, proč Olga všechny lidi tolik nesnášela. Z tohoto důvodu to není na pět hvězd. A samotný akt vraždy a to, co následovalo po něm, jsem taky chtěla trošku procítěnější, i když to už asi patřilo k celkové atmosféře filmu. Ve všech ohledech je pro mě tohle asi nejzajímavější český novodobý film vůbec. (21.08.2016)

Minimálně půlku stopáže tvoří nicneříkající tiché záběry o ničem. Zbytek je příběh o extrémně nesympatické svini, což sympatiím k samotnému filmu opravdu nepřidá. Už chápu, proč jsem se tomu kdysi instinktivně vyhnul. 25% (04.10.2023)

[Febiofest 2016] Nepamatuji u nás artovku, která by dostávala tak velkou marketingovou kampaň (v Praze na Vás Olga kouká skoro z každé tramvajové zastávky) a dokázala do kin nalákat i čistě mainstreamové diváky, kteří ovšem budou poté zatraceně zklamáni. O čemž jsme se přesvědčili přímo na Febiofestu. Já, Olga Hepnarová rozhodně není film pro každého a svým pomalým tempem a s minimem dialogů vypráví příběh vyšinuté ženy, která jako poslední u nás popravena. Černobílé zpracování dodává filmu na intenzitě ovšem společně s výše zmíněným pomalým tempem a minimem dialogů není pro každého diváka a rozhodně mu nejde nijak naproti. Ke kladům můžeme teda zařadit ponurou atmosféru a také výkon Michaliny Olszanské v hlavní roli, jelikož na ní snímek především stojí. Celkově tak rozhodně zajímavý počin na tuzemskou tvorbu, ale většinového diváka neosloví. (27.03.2016)

Pripad Olgy Hepnarove znam nekolik let a kdyz jsem ho poprve cetl, vryl se mi natrvalo do pameti. Film jsem si tedy nemohl nechat ujit a udelal jsem dobre. Myslim si, ze filmy tocit umime, co jim vsak vetsinou chybi, je kvalitni scenar. Ten tady je a se zbytkem se tvurci porvali take velice dobre. Cernobila filmu slusi, pekna kamera, snad z kazdeho zaberu by byla hezka fotka. Film ma atmosferu a odrazi v sobe dobu normalizace, vyprava sice minimalisticka, ale myslim, ze verna dobe, ve ktere se film odehrava. Olszanska roli Olgy zvladla na jednicku, Soposka je pekna zenska, potesi ale cele herecke obsazeni, ktere je sice slozeno z relativne znamych hercu, ale v celovecernim filmu zase ne tolik okoukanych. Film ma urcite ambice prorazit na filmovych festivalech, jen bych mozna ubral na intimnich scenach (nikdy bych si nemyslel, ze neco takoveho reknu). Snimek, ktery donuti divaka premyslet a to je jen dobre! Videno v ostravskem Cinestaru. (05.04.2016)

Film má hypnotickú atmosféru. Dielo, ktoré ako by nebolo z našich končín sveta. Nie je ľahké tento film sledovať, ale je to dobré vidieť. Už kvôli témam ako je nenávisť k ľuďom, ublížiť a obviňovať okolie za všetko zle čo sa deje v živote. 6/10 (07.08.2018)

Tak především je nutno si uvědomit, že film v zemi, kde vznikají Žabovřevsky vůbec vznikl. Pak je třeba si uvědomit, že film není s humornou nadsázkou podaný vážný příběh, ale syrová freska psychopatky bez příkras a hudby. A že diváci předem hutné téma oceňují a kino bylo plné. Čeho se vyvarovat do budoucna? Podívat se na Kobry a užovky a naučit herce normálně mluvit. Mít trpělivost a tedy, usnesla-li by scéna ještě trochu vteřin na vstřebání emocí, vydržet, nespěchat. . Nakonec, film byl dobrý, byl hutný, ale šlo by to lépe a ty chyby jsou až moc viditelné. Každopádně držím palce, že tvůrci se poučí, zůstanou u dobrých témat a vznikne třeba něco jako Obchod na korze. (26.03.2016)

„Jsem psychopat, ale směrem nahoru. Jednou všichni zaplatíte za váš smích a moje slzy.“ Ma girl Olga mééén!! Konečně vím, co si napsat do popisku o sobě na Facebooku. Když jsem šel z kina, začal jsem pociťovat mírnou depresi. Při čekání na metro tento pocit sílil a hudba, kterou jsem si pouštěl, tomu silně napomáhala. Mysl se vydala na cestu, na kterou chodí každou bezesnou noc, a já byl opět na podivných místech s tisíci otázek v hlavě. Bez odpovědi. Obklopen lidmi, ale přesto sám a nepochopen. Olga mi připomněla, že se mnou není něco v pořádku. Jak dlouho zvládnu potlačovat ten nápor, kdo vie? Život…no hele buď chcípneš, nebo to nějak přežiješ, ale někdy je to fakt tvrdý. Tak pravil Oldžin fella Míra. Tak cheers brácho. (04.04.2016)

Neskutečně silný film s neskutečně silnou hlavní hrdinkou. Je tu atmosféra, která Vás zaručeně sejme. Jen střihač mohl malinko více krátit, jinak je to ale film Evropského formátu, 4 hvězdy. (08.08.2016)

Něco na českých filmech mě vždycky dokáže tak... nudit. Přitom téma je velmi zajímavé. (30.04.2017)

Ne. Více ne. Nedostatečně vysvětlené a procítěné. Vše vyumělkované. Po dlouhé době 3* a ještě u životopisného filmu, ale bohužel. Víckrát opravdu vidět nechci. (05.11.2019)

Hm... (10.06.2016)

Každá země má svého ukázkového psychopata nebo psychopatku, ale bohužel každá nemá svého režiséra, který by byl schopen jeho příběh natočit. Tady nám s tím pomohli Poláci, Slováci a dokonce i Francouzi. Michalina Olszańska jako Olga byla dokonalá, ne tak už scénář, kterému k dokonalosti (a srozumitelnosti) chybělo mnohé. (11.02.2017)

Riadny grunch. A riadne zmätočný, ale časť "po udalosti" bola fakt sila. (25.06.2021)

České psycho. Tak chladný a depresivní film, že jsem si na začátku říkal, jestli to vůbec dokoukám. Vydržel jsem to, ale vůbec se na to nekouká dobře. Chvíli je vám Olgy líto, chvíli je vám z ní zle. Michalina Olszańská si tu roli neskutečně dává. Bez ní by ten film byl sotva poloviční. (30.03.2016)

Českou scénu poslední léta dost zanedbávám, tož jsem byl letos na LFŠ rozhodnutý dohnat aspoň něco z toho, čeho si tady na ČSFD cení mí oblíbenci, a nejpříjemnější překvapení mi kupodivu připravil film, nad kterým jsem se preventivně pohoršoval už při prvních zmínkách, že se něco takového má točit. Protože tohle není ta očekávaná rádoby šokující exploatace senzačního tématu, ale velice upřímně udělaný a přitom neobhajující výlet do otloukánkovského divnosvěta mimoidní mysli, nad kterým nemohlo nezaplesat srdce (ex-)vyvržencovo. Plus řada malých dramaturgicko-řemeslných radostí: Povětšinou neskřípající dialogy a herci, kteří je neodříkávají, ale hrají (což v českém porevolučním filmu vlastně není malá radost, ale spíš velký zázrak), zdárně obeplutá úskalí dobové věrohodnosti, mj. díky sázce na černobílou a na čistou polskou kameramanskou školu, ale taky třeba díky volbě reálné hudby – kdy naposled natočil Čech normalizační dobovku, v níž na tancovačce nevříská z gramce Kája Gottů ani Vašek Neckářů, ale slovenští artrockeři Griglák a Varga? (Dost nesamozřejmá volba: Konvergencie rozhodně nebyly ve své době psány jako hudba k tanci, na druhou stranu v dotyčné scéně nejen fungují, ale úspěšně vytvářejí atmosféru málem lynchoidní – až jsem se na besedě po projekci musel zeptat, kdo s tak rafinovaným nápadem přišel, a světe div se, byl to prý architekt.) Střih místy až příliš urputně artový, některé scény pořád „hezčí“, než by si sdělení žádalo, ale v silných momentech to zalézá pod kůži tak, jak se mi to u českého filmu stalo naposled… no, v tomhle tisíciletí snad jen u Aloise Nebela. Jsem upřímně zvědav, kam se budou pánové Weinreb s Kazdou vyvíjet dál. (19.08.2016)

Zvláštně natočený film... (29.08.2016)

Jsem nadšen. Fantastická story o ženě, která ráda lízala pekáče a jezdila s Tatrovkou. Brilantní dialogy té dámě lítaly z úst, zatímco v hlavě osnovala svůj ďábelský plán, jímž se v pozdějších letech inspirovali muslimští extremisté. Shlédnutí výjimečného života vražedkyně Olgy by mělo být povinností každého kinematografického fandy. 82% (20.03.2017)

Tento film na mne působil jako takové chaotické komorní psychodrama. Dopředu bylo jasné, že tvůrci se pokusí osvětlit důvody, které Olgu k činu vedly a částečně ji ospravedlnit. Chyběla jakási vyváženost. Druhou stranou mince byly tragédie v rodinách, které svým činem vražedkyně způsobila. Mělo to ponurou atmosféru danou černobílým obrazem a skvělým přesvědčivým výkonem hlavní představitelky. Tato událost byla pamětníkům dostatečně známa, sotva se dalo ukázat něco nového. Olga byla rozdvojená osobnost a dneska by ji zavřeli do blázince. Pokud by každý, koho rodiče doma občas proplesknou nebo mu spolužáci ve škole podrazí nohu, vyvraždil své okolí, neměli bychom problémy s přelidněním planety. Trestný čin nelze omluvit neradostným dětstvím, to bychom nepotřebovali justici. Líbilo se mi to po technické stránce, ale nebavilo mě to jako příběh. A ještě něco mne napadlo. Kdysi se točily filmy o lidech, kteří něco dokázali, dneska o zločincích. (09.11.2017)