Fantomas

"Fantomas." "Prosím?" "Říkám – Fantomas!" "A co je to?" "Nic - a všechno." "Tak co to znamená?" "Je to nikdo... a přesto někdo!" "A co vůbec dělá ten někdo?" "Nahání strach.“ ... Škoda, že drtivá většina dnes zná tohoto génia zločinu pouze z moderních filmových parodií, a v životě si nepřečte skvostně pokleslé a nádherně temné romány Pierre Souvestra a Marcela Allaina, jež na počátku 20.století tak zbožňovali surrealisté. Pokud ale chcete poznat skutečného Fantomase, poradím vám: Ptejte se po Červené vose. Nasedněte do Fiakru noci. A možná pak ty filmy uvidíte v trochu jiném světle. ... Kat Diebler uchopil oběma rukama odsouzencovu hlavu za uši a vtáhl ji silou do otvoru... Klapla spoušť... Bleskla padající sekera... Vytryskl proud krve... Tisíce prsou vydalo dušený zvuk. Hlava odsouzeného se skutálela do koše s drtinami. Vtom Juve prudce odsunul Fandora a skočil k lešení. Prorazil mezi pacholky, zabořil se rukama do drtin zborcených krví, popadl za vlasy odříznutou hlavu... a vteřinu se na ni zahleděl... Pacholci poděšení neslýchaným činem se vrhli na detektiva... Kat ho odstrčil: "Vy jste se zbláznil! Běžte pryč!" Fandor viděl, že Juve vrávorá, jako by měl omdlít... Přiběhl k němu: "Proboha..." vykřikl s úzkostí v hlase. Juve přerývanými slovy, těžce dýchaje, vysvětloval: "Ten, kdo právě zemřel, nebyl Gurn... Ach proklatě! ... Fantomas unikl! Fantomas je na svobodě! Dal popravit místo sebe nevinného! Říkám ti, že Fantomas je živ!" (24.08.2007)

Naprostá legenda a klasika každým coulem. Již v raném věku, kdy jsem "Fantomase" shlédl prvně, mě učaroval charismatický novinář Fandor (Jean Marais), neschopný, roztržitý a nadmíru zábavný komisař Juve (Louis De Funés) a Fantomas (také Jean Marais), démonický zločinec s ocelovou tváří, elegantní zloduch gentleman. Elegantní akce prokládaná živelným humorem nechala vzniknout kultu, který si i po více než čtyřiceti letech nachází nové diváky. V prvním díle se však tvůrci teprve rozehrávají a orgie humoru, převleků a akce vypuknou až v díle druhém. (14.01.2006)

Frantomas? :-) Sic komedie, přec místy mrazivá. Jakého skupenství je Fantomas, se nedozvíme. Ani jak umí padělat daktyloskopii. O plastické chirurgii nemluvě. Z filmu mám dvě ponaučení - honit se v životě za bohatstvím je stejné jako honit Fantomase. A nikdy se nesnaž porozumět ženám. Někdy mám dojem, že Fantomas, ten gumoxichtej ledvinokamennej bastard nosí i moji tvář, jak jinak si vysvětlit, že mi doma vyčítají vyjedenou ledničku a prázdnou spíž, když jsem byl týden pryč??? A geniální hudební motiv od Michela Magneho jsem si dal, když mi volá fantoMÁMAs. (01.11.2006)

Klasika, které zub času vůbec neuškodil. A když, tak jenom trošku :o) Je totiž fakt, že některé scény se dnes jeví trošku naivní a divák odkojený akčními trháky posledních let se asi bude nudit. Ovšem ti, co rádi nostalgicky zavzpomínají na ta léta, kdy seděli v totálně narvaném kině a královsky se bavil při Fantomasově pronásledování, si toho záhadného zloducha asi rádi zopakují. A já patřím mezi ně :o) V tom případě není co dodat, pouze popřát BON APETIT. PS: Nejvíc jsem Fantomasovi záviděl tu ponorku :o)) (02.06.2002)

Příjemná zábava, které vzhledem k datu výroby odpustím některé nevydařené momenty v akčních scénách. Ty jsou totiž vinou prazvláštní režie hotovým utrpením. Slovní přestřelky Juvea s Fandorem jsou naštěstí i dnes geniální, soundtrack legendární a tajemství okolo Fantomase stále funguje. Jako celek film ale už nedrží pohromadě. Ideální oddech, který bolestivě zestárnul. (16.08.2007)