Fantomas

Fantomase jsem dlouho obcházel, až se mi připletl do cesty náhodou díky uvedení na ČT2 během pobytu na dovolené. Tušil jsem, že akční a dobrodružné fantasy nebude mým šálkem kávy i přesto, že je to skloubené s komedií. Byť úpřimně, komedii z toho dělá více méně jen komické pojetí jediné postavy komisaře Jouvea. Jednoduchý brakový a v rámci tohoto zpracování ani nijak extra napínavý děj pozvedá pro mě z dobového průměru plného rutiny jedině nezapomenutelný Funès v této postavě, některé scény s ním (např. výslech se žranicí nebo „uvolněte příjezd, rychle!“) byly skutečně fantastické, jenomže jeden herec ve vedlejší roli nedokáže zachránit průměrný film. Když si navíc vzpomenu, že ve Francii v roce 1964 natočil Henri Verneuil 100 000 dolarů na slunci, Philippe de Broca Muže z Ria a John Frankenheimer Vlak, na rozdíl od jiných komentujících nedokážu být ve Fantomasovi nadšen ani z automobilových honiček a jiných akčních scén, jejichž pojetí ve jménu četných zadních projekců a studiových triků oproti zmíněným souputníkům zcela neobstojí a připomíná spíše předchozí dekádu. No nic, tak jako jsem před časem udělil filmu o superhrdinovi Supermanovi tu třetí hvězdičku pouze díky ústřednímu záporáku v podání Gene Hackmana, tak filmu o „superpadouchovi“ Fantomasovi jí pro změnu dávám ústřednímu klaďasi – komisaři v podání Louise de Funèse. Víc není opravdu za co a budu doufat, že si pro mě Fantomas za trest v noci nepřijde. :o) [55%] (20.07.2021)

I po 40 letech neztrácí Fantomas na lesku, ano, s dnešními akčními supertrháky se nedá, alespoň co do výpravy, srovnávat, ale kdo by to taky dělal, Fantomas patří do své doby a podle toho se musí posuzovat, vynikající spojení akce a komičnosti skvěle funguje v podání Jeana Maraise a Louise De Funese, Fantomas je prostě klasika a tak se na něj prostě musí nahlížet (22.09.2004)

Frantomas? :-) Sic komedie, přec místy mrazivá. Jakého skupenství je Fantomas, se nedozvíme. Ani jak umí padělat daktyloskopii. O plastické chirurgii nemluvě. Z filmu mám dvě ponaučení - honit se v životě za bohatstvím je stejné jako honit Fantomase. A nikdy se nesnaž porozumět ženám. Někdy mám dojem, že Fantomas, ten gumoxichtej ledvinokamennej bastard nosí i moji tvář, jak jinak si vysvětlit, že mi doma vyčítají vyjedenou ledničku a prázdnou spíž, když jsem byl týden pryč??? A geniální hudební motiv od Michela Magneho jsem si dal, když mi volá fantoMÁMAs. (01.11.2006)

"Fantomas." "Prosím?" "Říkám – Fantomas!" "A co je to?" "Nic - a všechno." "Tak co to znamená?" "Je to nikdo... a přesto někdo!" "A co vůbec dělá ten někdo?" "Nahání strach.“ ... Škoda, že drtivá většina dnes zná tohoto génia zločinu pouze z moderních filmových parodií, a v životě si nepřečte skvostně pokleslé a nádherně temné romány Pierre Souvestra a Marcela Allaina, jež na počátku 20.století tak zbožňovali surrealisté. Pokud ale chcete poznat skutečného Fantomase, poradím vám: Ptejte se po Červené vose. Nasedněte do Fiakru noci. A možná pak ty filmy uvidíte v trochu jiném světle. ... Kat Diebler uchopil oběma rukama odsouzencovu hlavu za uši a vtáhl ji silou do otvoru... Klapla spoušť... Bleskla padající sekera... Vytryskl proud krve... Tisíce prsou vydalo dušený zvuk. Hlava odsouzeného se skutálela do koše s drtinami. Vtom Juve prudce odsunul Fandora a skočil k lešení. Prorazil mezi pacholky, zabořil se rukama do drtin zborcených krví, popadl za vlasy odříznutou hlavu... a vteřinu se na ni zahleděl... Pacholci poděšení neslýchaným činem se vrhli na detektiva... Kat ho odstrčil: "Vy jste se zbláznil! Běžte pryč!" Fandor viděl, že Juve vrávorá, jako by měl omdlít... Přiběhl k němu: "Proboha..." vykřikl s úzkostí v hlase. Juve přerývanými slovy, těžce dýchaje, vysvětloval: "Ten, kdo právě zemřel, nebyl Gurn... Ach proklatě! ... Fantomas unikl! Fantomas je na svobodě! Dal popravit místo sebe nevinného! Říkám ti, že Fantomas je živ!" (24.08.2007)

Filmová série, jejíž kvalita má vzestupnou tendenci, což se hned tak nevidí. Tenhle první díl ještě není to pravé ořechové, protože za hlavní hvězdu je zde Jean Marais, vystupující v několikaroli. To se ukázalo jako chybný tah, protože Marais neprojevil potřebnou schopnost nadsázky a postava novináře Fandora, která má být zřejmě sympatická, je velmi špatně napsaná (za což Marais samozřejmě nemůže). O naivní Mylene Demongeteové platí totéž. André Hunnebelle obsazoval systematicky, snad do všech svých předchozích filmů, Louise DeFunés. Vždycky šlo o malé postavy, ale tady udělal výjimku, což se mu vymstilo. Diváky prostě nemůže pobavit Marais, když se v tomtéž filmu, v roli stejného rozsahu, vyskytuje všemi milovaný Louis. V dalších dvou dílech už je vše napraveno, J. M. odstaven na druhou kolej, ale jednička je přece jen tak trochu těžkopádná. 60% (11.04.2003)