CBGB: Kolébka punku

Pro všechny, co mají nějaké dočinění s punkem a New Wave, je to naprostá povinnost. Pro ostatní exkurze do doby, kdy se rozjížděla muzika nikoliv pro peníze, ale od srdce. Než kapitalistický průmysl semlel punk a udělal z něj nablýskanou mrtvolu, stačili se vykřičet všichni ti mladí a zapálení anarchisti, stačili se vyzvracet na prohnilý svět, stačili poslat do řiti všechny ty bařtipány, co si myslí, že když maj prachy, patří svět jim. Pomalejší rozjezd, skvělý Rickman a pak...pak to přijde...z Blondie mrazí (byť jsem čekal spíše Atomic), Patti Smith je uhrančivě přesvědčivá, Dead Boys jsou jedna velká Apocalypsa, Iggy Pop utržený ze řetězu ( velmi vhodný obrazový doprovod z poblitých záchodů), Talking Heads s excentrickým Davidem Byrnem přinášející poslouchatelný chaos a samozřejmě našlápnutí RAMONES (škoda, že nezazněly ty nejlepší vypalovačky)! Na spoustu se nedostalo, což je logické. Ano, chyběly mi další kapely - B-52´s, Misfits, Agnostic Front...ale pokud titulky nelžou a prošlo klubem 50000 kapel...no... Na film o punku je snímek spíše krotší, jelikož místo sexuálních orgií přináší jen náznaky (i Blondie, tedy Debbie Harryová, ze sebe v reálu strhávala trička). Jenže na prvním místě je stejně muzika, tak jaképak copak. Hey! Ho! Let's Go! (02.02.2014)

Je mi vlastně jedno, kolik nesrovnalostí se ve filmu objevilo. Vidět (Ramones, Blondie, Dead Boys, Iggy, Patti Smith,...) nebo aspoň slyšet (New York Dolls) svoje oblíbence v jednom filmu je prostě super. Nezbývá než dodat, že Ramones, Stiv Bators, Johnny Thunders i Hilly světu chybí... mně teda jo. (06.10.2014)

Tak to je opravdu pouze pro undergroundové nadšence. Celý film je natočen jako pocta Hillimu Kristalovi, ale bez nějaké dějové roviny. Do toho vstupuje snaha, udělat to vtipné, v podobě komixových časopisů, což bylo asi nejhorší. Byla jsem zvědavá na Ashley Green, ale její výkon byl mizerný. Alan Rickman proplouvá filmem, tak jako vždy suverénně a Rupert Grint měl fakt dobrej ohoz. Být fanda do punku, tak se mi to i líbilo. (11.10.2014)

"Koho zajímá, co mám rád? Imně je to vlastně u prdele." Debbie Harry, Patti Smith, Lou Reed, Sting i Iggy Pop byli falešní a já to vychytrale poznal podle toho, že je hrál někdo s úplně jinými jmény. Dost však úvah o mý genialitě a klesněme k jádru pudla, tedy na absolutní dno společnosti, odkud vzešel punk. Ten jsem vždy obdivoval pro jeho přímočarost a přiznám se, že v zašvábeným, pokáleným a úchvatně smradlavým klubu CBGB bych si nějakej ten punkovej večer v roce 1977 rozhodně někdy dopřál. Ale frontu na vykouření Iggyho péra bych asi nestál, protože se nerad mačkám. (11.12.2014)

Nesourodá směs různých historek o tom, jak která kapela začínala v CBGB. Film je tak nějak bez děje, prostě si plyne a najednou skončí. Chybí tomu nějaké výraznější scény a bohužel od průměru to nezachrání ani výborný Alan Rickman. Na jedno shlédnutí se to dá, ale pochybuju, že bych to potřeboval vidět znovu (04.01.2014)