Hobit: Bitva pěti armád

Třetí Hobbit je tady, velké uzavření trilogie podle jedné tenké knížky, na které jsme čekali pouze tři roky. Osobně nemám problém s tím, že LotR je prostě tak geniální, že fans měli nemožná očekávání a následné dva filmy strhali, kde to šlo. Trojka už se jen veze. Podivný vizuál vyčítat i trojce je omezenost a ignorance; pokud si nedáváte LotR marathony jako já, pravděpodobně jste již zapomněli, že po špinavé první trilogii přišla značně digitálnější druhá. Tedy samozřejmě nezapomněli, ale tak nějak zvykli. Nynější generace to vyžaduje takto a co se líbilo před 15 lety je už out, proto musela nastoupit WETA s jiným nápadem a značně zelené plátno podbarvit. Co je tedy hlavním problémem trojky a pouze trojky? To, že už toho příběhu moc nezbývá a musí z toho vzejít něco podobně dlouhého jako předchozí dva filmy, prostředí se tolik nestřídá jako v jakýmkoliv jiném filmu ze Středozemě a až na překrásný závěrečný nostalgický průlet Hobbitonem tak trošku upadá do stereotypu, od čehož nedokáže odvést pozornost ani dlouhá bitva. Jak jsem již řekl, trojka jede v zajetých liniích, opět jsme svědky přepísnutých pasáží (Legolas na levitujícch troskách mostu, to už jsem se nevydržel nesmát ani já), banálními vztahy mezi některými postavami a naprosto zbytečné nebo opakující se dialogy. Problém ale je, že napotřetí je to ještě víc znásobené. Ani tentokrát se nepodaří z diváka vymačkat emoce, všechny zvraty mi byly víceméně jedno, ačkoliv jsem je občas nečekal. Dále bych poukázal na tíženou velkolepost, která ale v konečném důsledku moc neohromí. Ano jsme svědky obrovského počtu panáků na plátně, kteří se mezi sebou rubou, nebavilo mě to však tak, jak jsem čekal a nejlepší část považuji tu, kdy Saruman, Galadriel a Elrond vykosí zástup nemrtvých. Což o to, chystá se o 30min delší rozšířená verze, která jistě doplní mnoho neznámých (Medděd se zde objevil asi na 2 sekundy), nemyslím si však, že by nějak výrazně mohla zvýšit dojem z celkového filmu. Nakonec mě zarazil poněkud až překvapivě nevýrazný hudební podkres, když už nic jiného, tak jsem doufal alespoň v reinkarnaci něčeho božího z Lotra, bohužel, až tedy na fantastickou závěrečnou skladbu Billyho Boyda, bída a šeď. A jak tedy celkově? Po třech letech opět konec, na Silmarillion již nikdo filmová práva nemá, takže se asi na delší dobu můžeme se Středozemí rozloučit, pro mě však té nostalgie v závěrečném díle bylo celkem málo, takže moc pěkně vzpomínat asi nebudu. Film už podruhé vidět delší dobu nemusím, což u mě také o něčem svědčí...70%...[10.12.2014_ČSFD projekce_Cinestar Černý most] (11.12.2014)

No, název sedí. Neočekávaná cesta nabídla nostalgii a nosný dějový oblouk, Šmakova dračí poušť snaživé digibláznění bez hlavy a paty a v Bitvě pěti armád... se to řeže. Nečekejte plnokrevný třetí film. Spíš jde o druhou polovinu dvojky, která kašle na expozici a snaží se stát na Thorinově podivné cestě k šílenství (uf). Jackson se ale někde v půlce probere a začne sypat z rukávu to, co všichni chtějí vidět. Samotná bitva sice zásadně neoslní, protože se v ní řežou akorát digitální skřeti s digitálními elfy a trpaslíky. Asi 45 minut před koncem filmu se ale pár hrdinů vydá na osobnější misi a díky bohu z toho vypadne velmi nápadité a osudové finále, u kterého konečně přestanete nadávat na zelená pozadí a začnete Thorinovi, Legolasovi nebo Kilimu fandit jako o život. Jackson tak doslova za pět minut dvanáct sebere poslední režisérské síly. A vykřeše z tuhých soubojů a osobních momentů fajnovou rozlučku s jednou z nejoblíbenějších ság 21. století. Úplně zázračné zlepšení samozřejmě nečekejte a pořád platí, že se x věcí mělo provést úplně jinak. Závěrečný druhý dech (a všudypřítomný magor Alfrid!) ale za poslední návštěvu kina přeci jen stojí. (7/10) (11.12.2014)

„KAŽDÉMU REŽISÉROVI UDĚLÁTE NEJVĚTŠÍ RADOST, KDYŽ MU DOVOLÍTE NECHAT ZEMŘÍT NĚKOLIK HLAVNÍCH POSTAV" Peter Jackson /// Zábavná jízda, při níž nekritičtí obdivovatelé hobitů, elfů, trpaslíků, lidí a dalších obyvatel Středozemě, budou (zase) v sedmým nebi. Patřím k nim. Jackson se rozloučil se Středozemí ve velkým stylu. Parádní vizuál, výprava, choreografie soubojů… zábavná dlouhá bitva, plná nápadů a zvratů v níž Legolas opět skáče po všem, co mu stojí pod nohama a Gandalf mocně vládne klackem. Nic novýho. Jenže místo davovejch scén nás Jackson baví osobníma soubojema, kterým se věnuje detailně, jako by chtěl ponechat jedinečnost velkolepé bitvě u Minas Tirith. Což oceňuju. (Stejně mě víc než všechno to mlácení zaujal temnej rozzuřenej monolog Cate Blanchett k Sauronovi.) Už se těším na Director´s cut (slibuje se dalších 30 minut), kde stopro dostane větší prostor nejen bitva, ale možná i (nejeden) pohřeb. Jackson se rozloučil se Středozemí ve velkým stylu. Někteří uroní slzu nad padlejma, ale spoustě z nás bude smutno z toho, že je (asi na dlouho) dobojováno. Nezbejvá než doufat v nějaký překvápko. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1937 napsal John Ronald Reuel Tolkien, neznám. 2.) Hledám svobodnou elfku (a mrtvýho trpaslíka). /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE **** NAPĚTÍ * (29.12.2014)

Já to věděl! Před projekcí jsem sice zaznamenal spoustu buď přímo mírně negativních či minimálně velmi vlažných přijetí (a to i mezi mými Oblíbenými), ale já stejně čekal, že u mě to bude přesně naopak. A taky tomu tak po zhlédnutí skutečně je! Peter je prostě moje krevní skupina a jeho režisérský styl a um mě stále dokážou dostat. Samozřejmě, že se dá do filmu rýpat, nejvíce asi kvůli dojemným a patetickým promluvám, které ke konci gradovaly (a bylo jich zde z celé trilogie pochopitelně nejvíce), nicméně v tomto zcela konkrétním světě hrdinů (a de facto pohádce, navíc při loučení se s některými postavami) tak nějak mají své (ospravedlnitelné) místo. Zároveň je třetí díl dokonalou definicí toho, čemu se říká „epické fantasy“. Byl jsem (znovu) svědkem skvělého filmové zážitku, a proto stejně jako předchozí 2 díly hodnotím plným počtem. (14.03.2015)