Režie:
Milan CieslarKamera:
Marek JíchaHudba:
Atli ÖrvarssonHrají:
Clémence Thioly, Jiří Mádl, Eric Bouwer, Ondřej Vetchý, Petr Vaněk, Michal Dlouhý, Andrej Hryc, Helena Dvořáková, Ivan Franěk, Pavel Rímský, Ondrej Kovaľ (více)Obsahy(1)
Padesátiletý spisovatel Vili se roku 1973 v New Yorku díky svému dospívajícímu synovi poznává s ženou, která mu připomíná jeho osudovou lásku, krásnou belgickou Židovku Colette, s níž se seznámil před třiceti lety v koncentračním táboře v Osvětimi. Bohužel, Vili nebyl jediný, komu Colette padla do oka. Neurvalý zájem o ni projevil i velitel přidruženého osvětimského tábora zvaného Kanada, bezohledný a cynický Weissacker. Colette podvědomě cítí, že je vystavena jeho zvůli, a že pokud chce přežít, musí se mu podvolit. V kruté fabrice na smrt ale klíčí i další vztahy, ať už vězeň, nebo kápo, blízkost někoho druhého je jednou z mála radostí a tou největší nadějí na přežití. S postupujícím časem se ruská fronta blíží, ale osvětimské pece polykají své oběti po tisících a fašisté tuší, že jim nezbývá příliš mnoho času. Je nutné jednat. Je myšlenka na útěk bláhovým snem, nebo jedinou reálnou šancí na přežití? A jak velkou roli v našich životech hraje náhoda či něco, co bychom mohli nazývat osudem? Colette je velký příběh o útěku za svobodou, film se silnou a bezprostřední katarzí z právě viděného a prožitého. Zdůrazňuje nadčasové etické hodnoty, jakými jsou láska, svoboda, zodpovědnost za svůj život i nutnost bránit svou integritu vždy a za všech okolností. Colette není dokumentem, ale fikcí sestavenou z mozaiky skutečných, historicky doložených příběhů. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (458)
Přesto, že mezi moje koníčky patří historie a to hlavně 2. světová válka, bojiště, osudy lidí, zločinců i obětí, tábory smrti a vůbec kompletně vše kolem toho, literatura, filmy a mytologie, jsem se o Colette dozvěděl až od přítelkyně, která mě na film vytáhla do kina.Na Cieslarovi bylo bohužel místy vidět, že se mu přeci jen občas tak velká prodkuce vymyká z rukou a že není na tak obsáhlou látku ten úplně pravý.Např. při scéně, kdy Collettiny rodiče odcházejí do komory, je herecký výkon Clémence Thioly někde na stupni prváka na damu a nevěřil bych jí ani otevření pytlíku buráků.Takových momentů je ve filmu bohužel trošku víc a Cieslar prostě nedokázal občas s herci pracovat.Takovéhle téma potřebuje naprosto věrohodné herce, kteří tu zoufalost, bolest a lidské ponížení procítí z plátna až k vám.Co se Cieslarovi nepodařilo s herci (Mádl taky nebyl nejlepší volbou, ale dá se na něj zvyknout) to se mu daří s atmosférou celkově.Skvělé lokace, perfektní výprava, kostýmy a emoce beznaděje hlavně spíš v hromadných hereckých scénách, kdy na plátně není potřeba dobrého výkonu jednotlivce.Vaisochr byl sice dost nechutný a šel z něj strach, jenže další strašný mínus je český dabing.Němci co mluví česky, to vás prostě musí nasrat a filmu to hrozně moc škodí.Celkově ale na mě tyhle filmy fungují a působí, i když není režisér zrovna ve formě.Hlavně při pohledu na ty obří komíny ve vás prostě cloumali emoce a ta tíha na vás dopadla opravdu silně.Všichni herci, kromě ústřední dvojice jsou opravdu dobří a nejvíc mě dostal Andrej Hryc, ten byl perfektní.Collete je velký český projekt, který se místy trochu naivně snaží být zbytečně moc velkolepý, ale podstatu hrůz války ukázal myslím dost dobře a ani chvilku sem se nenudil, i když při zpětném přemítání vidím spíš hlavně Cieslerovi chyby, ale přesto byl můj pocit při odcházení z kina uspokojivý a pořád vě mě živí myšlenku, že tyhle filmy jsou moc důležité, i když jich mají dnešní mladí češi už plné zuby.70%. ()
Zobrazení osvětimské reality není ani zdaleka bez chybičky, na věci znalého diváka musí nutně místy působit přímo naivně, ale přesto dopadlo mnohem lépe než v "Krvi zmizelého", což platí pro celý historický kontext. O hereckých výkonech nebo scénáristických nedostatcích si můžeme myslet ledacos, ale když tady čtu zvratky jistého nepokrytého popírače holokaustu (který to nemá - soudě podle jeho "komentáře"- v palici asi úplně v pořádku), zaplať pánbůh za filmy jako je "Colette", jak vidno jsou stále více než potřebné. ()
Více než z filmu, jsem byl nadšený z filmu o filmu:)...Takové nemastné, neslané...Myslím, že z takového silného tématu by šlo vymáčnout více...Mádl se snažil, ale do této role vůbec nesedí...Co hodně zachraňuje tetno film je soundtrack (jiný styl si ani u takového žánru nedokážu představit)...Jinak jako celek je to rozpadlé a romantika nefunguje a je až naivní a chladná...Každopádně je těžké natočit dnes kvalitní dílo odehrávajíce se ve většinu stopáže za ostnatým drátem vyhlazovacího tábora... ()
Pozornost ženám, které jsou vystavené krutosti doby, věnuje režisér Milan Cieslar i tentokrát. Celkový dojem ovšem chtě nechtě upadá do emociálně neutrální podívané, která trpí papírovostí dialogů a patetičností nejedné scény. Nebo se v klídku pije kávička kousek od osvětimských spalovacích pecí. Naštěstí hudba, střih, kamera, masky, zvuk fungují na „tuzemské“ poměry velmi slušně. Cieslar měl navíc šťastnou ruku v případě herců – spolehlivý Jiří Mádl a francouzská oduševnělá kráska Clémence Thioly jsou poměrně přesvědčiví. Mádl víc. Dobré, ale krůček (no, možná větší krok) přeci jenom scházel. ()
Galerie (125)
Zajímavosti (37)
- Clémence Thioly je ve skutečnosti opravdu Židovka. Podobně herečka Kristína Svarinská před nedávnem zistila, že má židovské předky, kteří nesou těžké břemeno vzpomínek na holokaust. [Zdroj: oficiální web filmu] (hippyman)
- Dcera Andyho Hryce Wanda, která je koproducentkou filmu, již tři týdny po porodu pobíhala s malinkým synem v náručí po dekoracích osvětimského koncentráku na pražském Barrandově. [Zdroj: oficiální web filmu] (hippyman)
- Milan Cieslar původně namísto Colette připravoval adaptaci titulu Krásné zelené oči. Jenže zrona když s Lustigem dokončili scénář, celosvětová práva na knihu získal Hollywood. [Zdroj: E15] (hippyman)
Vítejte v pekle na Zemi. Z koncentračního tábora Birkenau se vydává místenka bez možnosti návratu. Ti, kteří měli to štěstí a neskončili v přistavených pecích sežehnutí na popel, se podrobují nedůstojnému zacházení od nacistických zrůd. V horším případě hrozí smrt, v tom lepším je to bičování, které je na denním pořádku, a hrozí každému, kdo se jen nepatrně proviní proti přísně nastavenému vězeňskému řádu. Transportem smrti je sem poslána i mladá židovská dívka Colette Cohenová, která rázem přichází o svoji rodinu i ženskou důstojnost. Její nezlomná vůle po životě, a překvapivě i láska, ji pomáhá určitým způsobem se vyčlenit z toho pekla. Ano, i v takto nelidských podmínkách je možné prožít zamilovanost s mladíkem Villim, stiženého stejným osudem, a kterému nikdo neřekne jinak než "Malé pivo". A který nepřestal snít o útěku za svobodou do Kanady a lepším životě. Ten o těchto útrapách později v exilu sepíše působivou autobiografii. Osudy těch, kteří byli vystaveni nekonečným útrapám v koncentráku, mapuje ambiciozní koprodukční drama scenáristy a režiséra Milana Cieslera, které vychází z románové předlohy slavného spisovatele Arnošta Lustiga. Dovedně využívá stísněnost daného prostředí, velmi věrně a bez příkras se podařilo zachytit špinavou nehostinnost prostředí lágru s množstvím nepříjemných scén, které občas nemají plnou intenzitu, ale většinou mají to, co se od nich očekává, a s divákem otřesou. Z hlediska hereckých výkonů všichni bez výjimky odvádějí více než nadprůměrné herecké výkony, a to včetně Jiřího Mádla, který nemusí každému do podobného syrového dramatu, zachycujícího hrůzy války, sedět. Je nespornou výhodou, že ne vždy byla právě na jeho postavu cílena pozornost. V pokročilém věku ji už hrál stejně někdo jiný, stejně jako Colette. Z hereckých výkonů dominoval přece jen Michal Dlouhý, jehož krutý esesácký důstojník by si býval zasloužil větší prostor. Postsynchrony představují v českém filmu mnohdy bolavé místo, a ani tentokrát nelze přehlédnout jejich nevalnou technickou kvalitu. Tahají za oči a uši tím, jak text svým nekvalitním technickým provedením nesedí předabovanému herci v ústech. Je to důsledek toho, že film byl nejprve namluven v angličtině a později předabován do češtiny hlasy původních herců. Umělost dabingu se však přes všechnu snahu nepodařilo dostatečně odbourat. Filmu se dlouho dařilo nehrát příliš prvoplánově na city a z nejedné scény je cítit určité zvláštní odosobnění. Nejedna scéna z lágru na diváka zapůsobí tak, jak má. Ostatně jeho brány, kromě úvodu a konce filmu, divák neopustí, a tak má dostatek času na obeznámení se s jednotlivými postavami, k nimž spíše výjimečně najde něco jako vřelý vztah, a mnohem lépe film působí v rovině nezaujatého pozorovatele, což je na takový typ snímku neotřelé a originální. Závěr filmu už dal průchod emocím, které jsou trochu z lacinějšího ranku, ale to už je individuální a každý ho tedy může prožívat po svém. Filmu citlivý a neotřelý přístup nechybí vzhledem k mírně obehranému tématu. A je to navíc snímek zručně natočený, vyvážený, opatřený kvalitním hudebním doprovodem, výpravou, střihem a výbornou a občas až poetickou kamerou, podobnou té, kterou ve svých filmech využíval např. Vojtěch Jasný. Je tedy nanejvýš s podivem, že u tohoto snímku nedošlo k výraznému sběru trofejí na Českém lvu. Nevím, čím si vysvětlit nedostatečný zájem akademiků k tak reprezentativnímu filmu stran uměleckých a technických kvalit, které často českým filmům z posledních let chybí. Hanba by je měla bičovat tak, jak hlavního hrdinu nacističtí dozorci. Film samozřejmě stojí za vidění a je jedním z nejlepších českých filmů, které byly za poslední dobu k mání v kinech, i když chápu, že v televizi bude po něm větší poptávka. 80% () (méně) (více)