Revival

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $1,164,272▐ chce sa to hrať na nostalgiu ale nemá to patričnú iskru, súhru ani zábavnosť, keď príde na hudbu tak to až tak nesype ako by sa patrilo, pravú atmosféru to len hľadá, herci obstojní ale len preto že to majú v krvi, ináč skoro zbytočný film, ktorý na danej ploche skôr unudí než niečim upúta, čím to schématicky podaním pripomína rutinné americké ako že komédie /videl v kine: 40%/ (08.08.2013)

Léta tu nebylo tak unavené předstírání zábavy. Předvídatelné, bez nápadu i základního srozumění, jestli dotyčná kapela je dobrá, nebo ne. Film pokrytecký do morku kostí - na jednu stranu jako by ukazuje praktiky bulváru a vytváření falešných událostí, zároveň sám potřebuje bulvár k životu a je prolezlý product placementem. Je to vlastně úplné odzbrojení satiry a vykastrování rocku. Poselství, že "blbé emo kapely pro teenagery se můžou spojit a čerpat energii z přestárlého rocku" je ale v něčem unikátně české a vypovídá dokonale o stavu zdejšího nevkusu a zakonzervovanosti. (08.07.2013)

Kterak sestava výborných herců zachránila nanicovatý příběh, o kterém je lepší moc nepřemýšlet. Dalším bonusem je původní hudba, která se úspěšně tváří jako písně, které mohly být napsané před čtyřiceti lety a přitom mají slušný hudební potenciál. Skvělé bylo obsazení Vojty Dyka do role hudební hvězdy. On si ze sebe srandu dělat umí. A třeba filmu přitáhl i nějaké mladé divačky, které možná ani nepochopily, že jim film přesně ukazuje, proč v něm jejich idol hraje. Komedie z rockového prostředí by měly být odvázanější i odvážnější. (08.01.2015)

Všechna (lokální) sláva není (polní) kráva. Právě naopak. Když se zadaří, může to být úspěch jako bejk. Pětičlenná hudební kapela Smoke takový úspěch v sedmdesátých letech zažila, než se rozpadla. V jejich případě to však nebyl rozpad s definitivní platností. Kapela a její členové, i když už jsou dnes jen čtyři, chtějí oprášit zašlou slávu a pokusit se o comeback s vidinou vyprodaných sálů, tedy pokud jde hlavně o jejich nenasytného manažera. Jde o to, že už je to dávno, co jejich hvězda zářila a pro svůj postoj, anglické texty a prosazování západní kultury byla pro socialismus nepohodlná a od té doby se změnily nejen hudební poměry v zemi, což členové vzkříšené kapely pocítí na vlastní kůži. O tom, jak se s obnovenou slávou vyrovnají po letech, a nejen o tom, vypráví další režijní počin poměrně plodné režisérky Alice Nellis, která je kritikou vnímána jako naděje pro český film, případně pro jeho novou tvůrčí vlnu, na které se už delší dobu veze. O neotřelý námět se postaral producent filmu Rudolf Biermann, ale postupem stopáže se ukázalo, jak je obtížné ho rozšířit na plochu celovečerního filmu. Množství pasáží slouží čistě pro vyplnění, které nic moc neřeší v rámci přímé osy příběhu. Navíc, jako velké úskalí se ukázalo, že jde o kapelu fiktivní, a tudíž její představitelé žádní hudebníci v reálu nejsou, s čestnou výjimkou slovenského folkového písničkáře Mariána Geišberga, který hrál zpěváka kapely. Ze zbylých tří členů, Karel Heřmánek, Boleslav Polívka a Josef Krobot, si lze stěží někoho z nich představit mimo filmovou fikci jako skutečného hudebníka. Přesto tihle vypelichanci tvořili fajn partu, jejíž autentičnost sice byla sporná, ale s podporou a obsazením hudebníka Vojty Dyka jako syna Polívky a dobře zachycené koncertní atmosféry, se jí nakonec přece jen nějakou měrou docílilo. Z režijního rukopisu je patrná originální vyváženost a neochvějná snaha zůstat spíše nezávislým tvůrcem vysokých, a pokud možno nepodbízivých kvalit a rozhodný krok směrem k independentnímu stylu nakonec režisérka udělala až v závěrečné napěchované třetině filmu. Nellis v podstatě potvrdila svůj status režisérky s vytříbenou schopností pracovat s kvalitními, a ne až tak poslední dobou na plátnech kin protěžovanými herci jako je Karel Heřmánek, který zřejmě v rámci účinkování v reklamě na mobilního operátora vyslyšel volání přírody, s již zmíněným autentickým Geišbergem, svým způsobem sexy Jenovéfou Bokovou, vynikající Zuzanou Bydžovskou, o nic méně vynikajícím Josefem Krobotem nebo netradičně obsazeným Richardem Genzerem, který si svého vypočítavého parchanta zahrál s gustem. Jen Bolek Polívka mně do role hudebníka, se svým nejistým přístupem ke kytaře, až tolik nezapadl. Režisérka zachovala to, co si u ní cením nejvíce, a sice že nejde se stereotypním proudem a porušuje stanovené trendy. Absolutní revival českého filmu se tímto odvážným počinem nekonal, ale s postaršími hudebníky Milanem, Vaškem, Otíkem a Karlem se blýská na lepší časy. Mé hodnocení: 60% (19.11.2013)

Alice Nellis odhodila někam stranou své umělecké ambice a natočila mainstreamovou komedii, a to tak, že dobře. Takhle by měly vypadat všechny ty Kameňáky a Babovřesky, Poledňákové a Vejdělci by se mohli učit, oslovovat nejširší publikum, ale přitom bavit a neurážet, nesnižovat se k lascivnostem a k nejnižším pudům (no, i když... :-)), držet se stereotypů, ale zabalit je do řemeslně dobře zvládnutého herectví a především neurážejícího (byť masového) vkusu. Je sice trochu zarážející, že zrovna film o rocku je adorací měšťácké konvence, Alice Nellis udělala možná nevědomky významový kotrmelec, ovšem Revival rozhodně neuráží a některých momentech to dovede herecky i hudebně docela rozparádit (možná je to generační, ale hudba fiktivní skupiny Smoke se mi docela líbila). A pominu-li úlitbu komerčním tlakům (obsazení Nightwork, herectví neherectví Vojtěcha Dyka či obsazení někoho, jako je Richard Genzer, kterého hercem nelze nazvat ani omylem a před kameru celovečerního filmu vůbec nepatří), ta herecká parta stárnoucích rockerů byla skutečně vděčným objektem a ódou na to, jak to ani na stará kolena nezabalit. Revival stojí i padá spolu s neodolatelným Miroslavem Krobotem a ani product placement není jako jindy na překážku, k tomuto druhu filmu v našich podmínkách vlastně už tak nějak patří... PS: Revival je do vysoké míry vykrádačkou kultovní britské komedie Still Crazy - Pořád naplno...takže už i my v Čechách točíme remaky... (11.11.2013)