Statečné srdce

Válečný velkofilm jak se sluší a patří – patetický, kýčovitý, historicky nevěrohodný. Tedy výtečný. Mel Gibson v roli skotského povstalce Williama Wallace potvrzuje, že mu velcí hrdinové sedí, bitevní sekvence jsou patřičně šťavnaté a krví nasáklé, lovestory patřičně slzavá a konec heroický, jak se sluší a patří. Statečné srdce mám prostě rád, i když u "filozofujících" výlevů páně Wallace na téma svoboda se vždy trochu pousměju. Je to domeček z karet, ale sakra pěkně postavený! (31.01.2004)

Velkofilm o skotském hrdinovi, který nepostrádá ani spektakulární bitvy ani výtečné herecké výkony. S historickými záležitostmi je to krapítek slabší, ale co už. OST je jedním z nejlepších (a nejoriginálnějších) od Jamese Hornera, a když se sejde skupinka lidí a začne citovat hlášky z filmu, něco to vypovídá když ne o kvalitě, tak alespoň o popularitě. A ta popularita je tentokrát zasloužená. (31.03.2003)

Na modro nalíčené tintítko Gibson ve jménu svobody rozšmelcovává hlavy mečem těžším než on sám a historická fakta míří do míst, co vystrkují Skoti zpod kiltu na anglické vojsko.. Režisér Mel si libuje v mučednictví, stříkající krvi a vzbuzování emocí, nicméně v Braveheart se jen klouže po líbivém povrchu rádoby historického velkofilmu. Nakonec zbude jen Hornerova hudba, zajímavý David O´Hara v roli bláznivého Ira a někde vzadu v hlavě hlodající pocit, že v roce 1995 zůstal Oscar v nepravých rukou. (01.09.2008)

Mel Gibson natočil vlastní Tanec s vlky. Přes pocity velkoleposti, nekompromisnosti a úcty k legendě je tenhle velkofilm trochu hra na jistotu. Příliš to vysvětlit neumím (resp. ani nechci, protože mi to trochu kazí ty skvělé pocity), ale ještě nikdy jsem někomu Statečné srdce nedoporučil... zvláštní, ale je to tak. (01.07.2004)

Naprosto vynikající historický film, který mě v kině opravdu dostal. A já tentokrát, výjimečně, na historii kašlu, mně je jedno, že všechno bylo tak nějak jinak, že W.Wallace prý byl prachobyčejný bandita a vůbec. Já se královsky bavil nádhernými obrazy, působivou hudbou, dojemnými scénami a masakrálními bitvami. Od dob Excaliburu se snad na plátně (vynechávám asijskou kinematografii) neobjevila tak naturalisticky pojatá řežba. Ruce lítají, hlavy lítají, probodnutí koně padají (podle titulků v závěru filmu se jim prý nic nestalo, nu, v Americe si musí dát člověk pozor, když točí se zvířaty...), jeden šíp, druhý šíp, tisíce šípů - v ruce, hrudi, krku, pr....taky. Exploze brutality v celém filmu. A přeci divák cítí, že není samoúčelná, není cílem, ale pouze prostředkem. Ta doba prostě drsná byla. Nojo, 13.století, hm, u nás na Šibeničním vrchu ( znáte ze Strakonického dudáka) viseli oběšenci ještě ke konci 19.století...Takže film nádherný. A krásná Sophie Marceau! Uznávám, že občas se chová Gibson poněkud exhibicionisticky a je na plátně déle, než je zdrávo, ale budiž - mně to nevadí. Velkolepý epos plný vášní, bojů, bitevních scén a čarokrásné přírody, tak co sakra víc chcete? (07.08.2010)