Brazil

Taková malá, bizarní a především byrokratická záležitost ve stylu 1984, fraškovitá parafráze a především vtipná záležitost (alespoň po většinu stopáže) s dechberoucím a vypiplaným vizuálem, který vypadá jako něco mezi noirovou představou sci-fi distopického světa a představou podnapilého opraváře mopů o praktikách a životu úředníkově. Jen škoda, že závěr samotný je trošku moc přehnaný (závěrečné nepřekvapivé vypointování ani skvělá postava De Nirova na tom nic nemění) a nemající v sobě dávku humoru, která se vyskytovala především z počátku. Hodnocena režiserská verze (27.02.2014)

"Mohlo by vám tu hořet a já bych nesměl pustit vodu, dokud bych nevyplnil formulář 27B/6." Tak je to správné. V papírech musí být pořádek. S tímto snímkem je to však poněkud složitější, neboť má oblíbená byrokracie tentokrát tvoří pouze malou část průniku filmové totality s výtvarným uměním, paranoiou, strachem z odpovědnosti, symbolismem, terorismem, futurismem a nejedním dalším -ismem. Pro mne to nebylo smyslově zcela jednoduše uchopitelné poselství, ale zachytil jsem při něm nejeden náznak geniality, kvůli kterým snímek rozhodně stojí za zhlédnutí. Mám na mysli třeba psací stroje propojené s monitorem, výborný fórek s nekrofilií či obžalobu obsahující i plýtvání časem a papírem ministerstva. Je-li zkrátka libo špetku totality, tak tuto mohu vřele doporučit. (25.01.2016)

(1001) Ach, to je složité. Už víc než týden se snažím vymyslet, jak popsat, co ve mě Brazil vyvolává. Před sedmi lety jsem napsala, že je to asi nejlepší Gilliam, že chci, aby trubky v mém bytě dýchaly a naříkaly, a že patří do kategorie mých srdíčkových filmů. Dnes už neplatí ani jedno. Za nejlepšího Gilliama bych označila Dvanáct opic, v bytě mám ráda ticho, protože na šílenství není nic romantického, a i z toho důvodu už do mého srdce patří jiné věci. Ale jak tak přemýšlím nad těmi Opicemi, bylo by celkem zajímavé ty filmy porovnat. Oba jsou o neutěšené budoucnosti, do které lidstvo samo sebe nažene, oba vkládají naději na vysvobození na bedra idealizované osudové ženy a oba nakonec podtrhnou samotné ideji vykoupení stoličku pod nohama. A taky jsou oba více či méně přiznanými a více či méně věrnými adaptacemi jiných děl, která jsou ve svých kategoriích perfektní (1984 v případě Brazil a Rampa v případě Opic). Oba odbíhají od vzoru a přinášejí nové a vlastní myšlenky a posouvají význam trochu jinam. Ale zatímco Opice jsou pro mě s každým dalším sledováním pokaždé inspirativní a tím pádem nadčasové, tak Brazil zůstává při každém novém promítání stejná a tím pádem se jí myšlenkově a souzněním vzdaluji. Třeba se víc dívám na to, jak je Jill neživotná a potlačovaná postava. Ta scéna, kde je vyloženě redukovaná na dlouhé vlasy a prosvítající bradavku, je úplně šílená, ale možná jsem jenom úchyl, co to tam chce vidět. Ale zase velká spousta různých detailů je skvělá, takže opravdickou síru rozhodně nedštím. A rozhodně se mi zdá zajímavé, jak je ten film vizuálně krásný a fantazijně bohatý a zároveň úplně přesně zprostředkovává omšelost a nevalnost světa, ze kterého si Gilliam dělá husí kůži nahánějící srandu. (27.09.2017)

[10/10] (Embassy, Universal) (Technicolor /// Produkce: Arnon Milchan /// Scénář: Terry Gilliam, Charles McKeown, Tom Stoppard /// Kamera: Roger Pratt /// Hudba: Michael Kamen /// Nominace na Oscara: Terry Gilliam, Tom Stoppard, Charles McKeown (scénář), Norman Garwood, Maggie Gray (výprava)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (23.12.2008)

Příběh tohohle snímku je dnes už ve filmové branži bezmála legendou. Producenty filmu výsledná podoba tak znechutila a vyděsila, že ho vůbec nechtěli pustit do širší distribuce a když, tak v silně sestříhané verzi. Spočítali si, že půjde o propadák (což se koneckonců potvrdilo ) a nechtěli vyhazovat peníze za reklamu. Gilliam začal za jeho uvedení bojovat a získal na svou stranu publicisty a odbornou kritiku. Ta i s odstupem času více méně pravidelně zařazuje Brazil do desítky nejlepších filmů všech dob. John Cleese z Monty Pythonů označoval Gilliama za vášnivého megalomana, který snadno podléhá svým tvůrčím vizím a je nutné ho mít pod kontrolou. V Brazilu se to producentům očividně nepovedlo a tak vzniklo nanejvýš osobité a výtvarně přinejmenším pozoruhodné, leč z hlediska diváků ne zcela stravitelné dílo. Osobně mám radši Dvanáct opic -jsou přímočařejší a lépe konzumovatelné. V Brazilu Gilliam místy podléhá manýře a pohrává si s výtvarnými detaily a s atmosférou na úkor celku. Herecké výkony a už zmíněná výtvarná stránka jsou na špičkové úrovni, takže 90 % hodnocení je na místě. Zajímavý je casting, který nadělil hereckým hvězdám jako je De Niro či Palin pro ně velmi netypické role. Brazil je každopádně film, který stojí za to vidět, ať už si o Gilliamově nekompromisnosti myslíme cokoliv. (11.10.2007)