• Rover
    **

    Čekal jsem teda mnohem víc, leč slíbená zábava ve stylu Monty Pythons se nekonala.... Potencionálně vtipné scény byly odsunuty do pozadí trapného a zdlouhavého popisování stavů po několika typech drog. Protože mám rád Johnnyho Deppa a Terryho Gilliama, dávám za dvě hvězdy....vizuálně ovšem hodně dobrý, nápady taky, ale bohužel hrozná nuda. škoda(13.3.2007)

  • Djkoma
    **

    Šílenost, která bohužel pro mě potvrzuje úpadek kvality filmů Terryho Gilliama. Možná až moc se snaží jet proti hollywoodu až v některých místech je jeho extrémni odpor proti mainstreamu hlavní důvod šílených nápadů, do kterých se až nutí. Dva manící, kteří sebou vezou opravdu slušnou hromadu drog a omamných látek se vydávají na cestu do Las Vegas na jejich největši drogovou seanci v životě. Nuda a nuda kam se podíváš. Bohužel.(26.7.2006)

  • 3DD!3
    *****

    Svébytná reflexe doby? Náhled do nehlubší úrovně zfetovaného mozku? Gilliam v téhle osobité roadmovie hýří nápady. Depp poprvé zkouší kreace Jacka Sparrowa, Del Toro tradičně výborný a Tobey Maguire v roli, pro kterou se narodil. Nepotřebujete zkoušet drogy, vlastně je po tomhle snímku ani zkoušet chtít nebudete. Všechno to tady je. Skvělý soundtrack.(7.2.2013)

  • Eodeon
    *****

    Velice sugestivní jízda, při které máte pocit, jako kdybyste byli rovněž v moci bezpočtu druhů omamných látek. Za to může především výrazné barevné ladění obrazu, takřka neustále se pohybující, houpavá kamera, která často zabírá danou situaci z naprosto neobvyklých úhlů, a chronologická nesouvislost děje. Divák hledí na svět Las Vegas z pohledu našich dvou hrdinů, kteří jsou věčně zmítáni narkotickým opojením a často nerozeznávají halucinogenní vize od skutečnosti. Lidé se tak proměňují v bizarní ještěry, podlaha se hýbe a prorůstá do té doby pouze namalovanými květinovými motivy. Strach a hnus v Las Vegas je krásným vzpomenutím na neopakovatelné časy šedesátých let, které má generace zná bohužel jen z filmů a vyprávění. Zmínit nesmím zapomenout ani bohatou hudební složku, která tvoří významnou část z celkového dojmu. Přes celý ten jednotvárný ráz filmu jsem se u něj překvapivě vůbec nenudil a vychutnával si každou minutu. Tento film nám dává připomenout jednu ztřeštěnou pravdu o životě, a sice, že pod vlivem drog, bez všech těch tradičních lidských zábran, bez sebereflexe a samotné vůle, když se lidé chovají jako zvěř, osvobozují se tak touto cestou od inferna lidského bytí.(22.2.2006)

  • mcb
    ***

    Feťácká psychedelická odysea. Když pominu jakýkoliv příběh či nějakou snahu o něj, výsledek je docela dost velký úlet, který jednu chvíli baví svou bizarností a druhou nudí svou stereotypností. K nepoznání změnění Johnny Depp a Benicio Del Toro jezdí od místa k místu a naprosto (podle mě) bezmyšlenkovitě zasahují do různých událostí a prožívají těžko vysvětlitelné situace (aneb co když se někdo vzbudí s ještěřím ocasem:). Ještě do nich vstupuje mnoho vedlejších postav, které nemají v ději žádne opodstatnění či úlohu. Krom této absence, ale musím pochválit velmi efektní znázornění působení drog na člověka, které opravdu vyvolávají úzkostlivý pocit a jsou velmi autentické. Plus šílené výkony hlavních představitelů a VÝBORNÁ hudba, díky níž jsem dokonce uvažoval zvednout o jednu hvězdu. Nakonec jsem ale čekal nějaký myšlenkovější přesah či vysvětlení, že celý film měl vlastně nějaký smysl a chtěl něco sdělit. Nesdělil, jen ukázal...(5.4.2009)

  • - Ve scéně, kdy přijde fotograf Lacerda (Craig Bierko) k Dukovi (Johnny Depp) a Gonzovi (Benicio Del Toro) do hotelového pokoje, je na stole, za kterým se schovává sjetý Duke, položený podnos se sklenicemi a jakousi nádobou. V dalším záběru jsou na stole už jen sklenice. (gladdyss)

  • - V průběhu scény, kdy je Raoul Duke (Johnny Depp) pod vlivem adrenochromu, mumlá "La llama es un quadrupedo" což je citát z Monty Pythonova Létajícího Cirkusu. (Tygrys)

  • - Pro scény, kdy byli hlavní hrdinové na drogách, byly používány různé efekty. Když byli na Éteru, používalo se modifikování hloubky pole, aby došlo k neidentifikovatelnosti všech objektů. Při Adrenochromu všechno vypadalo malé, úzké a klaustrofóbní, při Meskalinu se používaly různé teploty barev, prolínání barev a světla bez zdroje, při Amyl Nitritu se používaly různé hladiny světel, při LSD se vše roztahovalo, a používaly se halucinační deformace zvuků, objektů i barev. (PußyMagnet)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace