Strach a hnus v Las Vegas

Teda tady v tomhle filmu si Johnny a Benicio fakt užívaj. Smrkaj a papaj všechno co najdou, zkrátka brutálně smaží. Tripy jsou natočeny skvěle a reálně, čímž na sebe Gilliam prozrazuje, že má asi taky nějaké ty zkušenosti s ilegálními látkami. První půlka je nabitá humorem a je škoda, že ta druhá půlka lehce kolísá. Jinak je to ale super. (17.11.2004)

Většinou je tento film hodnocen jako Gilliamův nejhorší nebo prostě ten slabší. Nevím, jestli to je proto, že je o strašných zdrogovaných dementech nebo prostě nedosahuje film nějakých filmařských kvalit, podle mě neznámých parametrů. Strach a hnus je možná tím rozporuplným filmem, který jedny až dětinsky rozesmává a druhé nutí k vomitismu. Osobně jsem díky němu poznal Benicia Del Tora a dodnes tvrdím, že zde podal výkon nejlepší. Totéž platí i Johnnym Dé. Masky Tima Burtona jsou mu prd platné. Maska holohlavého novináře Huntera Thompsona je prostě trochu dál za pobledlým Edwardem nebo čokoládovým Majklem Jacksonem. (26.04.2011)

Co k tomu napsat. Je to strašně zvláštní snímek (co bychom také od Gilliama čekali?) s podivnou výpravou, uhozeným příběhem a zřejmě nejsjetějšími antihrdinami v dějinách filmu. Depp a Del Toro měli za svou kariéru již hodně rozporuplných a svérázných postav, ale žádná z nich rozhodně není tak specifická a šílená jako zde přítomní Raoul Duke a Dr. Gonzo, kteří se bez debat stali drogovými titány filmového průmyslu. A právě jim dvěma může Gilliam děkovat za to, že je jeho "poučný a hlubokomyslný" projekt alespoň zčásti koukatelný a místy zábavný- jejich herecké kreace jsou totiž nezapomenutelné, ať už jsou sebevíc přehnané a nevěrohodné. Jinak je to pouze afektovaná honba za stylovostí, které ale schází kvalitní zápletka a skutečné emoce. ... S odřenýma ušima za 3*. (05.07.2013)

Nebavilo mě to. Nemůžu si pomoct. Několik pasáží dobrých, třeba ta vanová, ale jinak... čekala jsem od toho mnohem víc. A nějak si nemůžu pomoct, ale Del Toro ani Depp i přes svoje neskryvatelný herecký kvality mezi mé nejoblíbenější herce rozhodně nepatří. Z nějakýho důvodu je mi hlavně Depp ve svých pološílených rolích po většinu času hodně nesympatickej a v tomhle filmu, kde jde o to, že vlastně nikdo neví, o co jde, to platilo o to víc. (21.09.2007)

Tenhle film je opravdu hnus, stejně jako je hnusný však oplývá velkou dávkou černého humoru (zpočátku), avšak -a to je nespíš důležité-ono má to dvouhodinové acidové řádění nějaký smysl. Tedy pokud považuji posledních deset minut autorova monologu za smysluplný. Je to óda na acidový věk? Nejspíš ne. Nebo snad dospělý vhled do kyselinových let? Také ne. Nebo satira? Snad sonda do halucinačně-drogového šílenství? Všechno a přece nic. Strach a hnus v Las Vegas není tendenční film, spíše je to takový vizuálně podmanivý dokument o dvou věčně zfetovaných looserech, který je občas černohumorně vtipný, ale víceméně mrazivě nepříjemný. A Terry Gilliam je přesně typ režiséra, ke kterému tato látka pasuje na 100%. Teď už jen čekám, kdo se směle pustí do další kultovní non-fiction bible The Electric Kool-Aid Acid Test (Kyselinovej test). Tedy, když už přišel na řadu Hunter S. Thompson, tak by se mohl dočkat i Tom Wolfe. (08.02.2007)