V oku tornáda

"Já a planeta si pomáháme." Když se balí vyvolená, tak se klíny do hlavy nesmí šetřit. Jenže o to tady tak úplně nejde. Tady jde o silně rotující vír, ve kterém se více či méně dobrovolně pohybuje tým odborníků, tým debilů, dvě neúplné rodiny a nějaká ta budoucí mrtvola, aby to bylo dramatické. Mě to tedy moc nebavilo, takže jsme si s tvůrci zahráli kdysi oblíbenou hru "všechno lítá, co peří má": auto? - lítá, dům? - lítá, autobus? - lítá, letadlo? - padá, americká vlajka? - za jakýchkoli okolností stále vlaje. (26.04.2016)

Úplně mám husí kůži. Ovšem ne z těch maxitornád prohánějících se nazdařbůh krajinou, ale ze všech těch exhibicionistů s kamerou v ruce, snad přilepenou sekundovým lepidlem. Topím se, JUPÍÍÍ, hlavně že kamera jede. Kámoše ukradlo tornádo, COOL, to bude lajků, až ty záběry hodím na net. To, co nevinně začalo se Záhadou Blair Witch a pokračovalo ještě koukatelně v Monstru, se začíná zvrhávat v čím dál obyčejnější demenci .. (28.01.2015)

A tak se nám nad USA zase objevil po letech další Twister a ne jeden. Helen nám už zestárla a tak bylo třeba nasadit mladší kusy. A tak tu máme zase lovce tornád ma dokonce dva teamy, přičemž ten jeden to hrál na vážnou strunu a ten druhý dělal ,,srandu''. Máme tu několik hrdinů, kteří se vinou osudu a tornáda nakonec setkají aby užaslému divákovi prokázali kdo před živlem obstojí a kdo ne. Ty zápletky byly idiotské, debilní, stejně tak některé dialogy. Tím vším je divák hned od počátku hojně nakrmen. Naštěstí nemusíme sledovat jen úvod do života mladých amerických středoškoláků, problémy otce se syny či bezcharakterního tornádo huntera, který by za blízké záběry tornáda obětoval celý team... Naštěstí tu máme i to tornádo a ne jedno a tady musím uznale pokývat hlavou. Nevím kam se počítačová animace ještě posune, ale tohle a San Andreas ve mně svým zpracováním zanechalo nesmazatelné stopy. Všechnom působí až neskutečně reálně a když kolem vás letí Peterbilt s palivem, nebo Jumbo jako vlašťovka tak je to prostě jako naživo. Stejné uznání jsem měl i po tornádech při pohledu na zpracování zkázy... Amíci si v katastrofách libují a ve filmech je dotáhli na jedničku. Samozřejmě diváka na konci neminou hasiči a ni píchlej prápor s hvězdami a pruhy do trosek... No ale to už tak musíme brát. Nestečí-li vám tedy v kanclu váš USB větráček, pusťte si tenhle film. Přemýšlel jsem, že dám za 2, ale fakt se mi líbil Titus (hlavně ta elektricky ovládaná věž jak v B17 :-) a tak dávám nakonec za 3, o jednu méně než u originálního Twisteru. Snad za 25 let nezměním názor. * * * * (29.10.2015)

Tak jak, Bobíku? Mrknem na Tornádo Lou, tu Arizónskou pěnici, prohlédneme jí oftalmoskopem? Pokud je tedy okem míněn opravdu sklivec a nejedná se jen o téměř básnický pojem vytvořený poetickým střevem, pak bude dozajista myšlena prdel. Prdel!!! No, to abych vyměnil nástroj. Vzhledem k tomu, že jaksi uznávám své občasné autority, uvěřil jsem některým zde vyprodukovaným větám v komentech, že klasický model o tak či jinak pochroumané rodině zde figurovat nebude, super, klišé se nekoná a o čem ten film teda bude, hehe, dále až božsky opěvované dramatické scény a další všemožná superlativa o supercele. Do prdele. Po trapných patnácti minutách měním lékařský kufřík, neskonale se směji ftipné dvojce na čtyřkolce, proklínám svou důvěřivost a čekám na ten neskutečný vrchol, grandiózní finále, tak, větře duj. No, přetrpíme pochroumanou rodinu, zív, já to věděl, kreténské dialogy primitivních scénáristů napsaných pro idiotské studenstvo, plky a milion kamer geniálně obhajitelných projektem časové kapsle, to už jsem opravdu uchcával. Tolik trivialit na jednom místě... větře, duješ??? Pořád čekám! Fůůů a fííí, meluzína jak od Křemílka s Vochomrchou a stejně zákeřná, dokonce jednomu hrdinovi, zástupci pana šiditele, vytáhla prdel skrze kanál. Nebój, kufřík už mám otevřený. Dočkali jsme se i přerodu cynika profesionála v citlivou duši a miláčka všehomíra a pozór, jeho letu vokem... tak to bylo ono? Na to tady hodinu a půl čekám? K dokončení trapnosti další rozhovory do kamer, společné mazlení bratrů Bíbrů a taťky a džouk v podobě již zmíněné dvojice na úrovni tele-tele. Od začátku dokonce dokonale bez napětí, neboť každé z hrajících telat má na čele napsáno, jak že to s nim bude dál. Ač jsem nečekal nějaký extra umělecký zážitek, tohle bylo velmi podprůměr, přátelé. O hrdě ač potrhaně třepotajících se vlajkách se ani nezmiňuji, je to špatné pro morálku. Takže, Bobík je neskonale nasrán a bude se více držet hesla „důvěřuj, ale prověřuj.“ (16.11.2014)

Když jsem ze začátku viděl v ruce kdejakého hovada v tom městě ruční kameru, tak mě naskočila husí kůže a v přípravě na třaslavou kameru jsem začal po kapsách hledat kinedryl, to jsem ale ještě netušil, že tenhle film je právě o kameře, ale v tom nejlepším slova smyslu. Jasně třeba scény ožralů jsou točený výhradně nepřehledně, jenže o ty ve filmu jde pramálo. Tenhle film je totiž v manželským svazku s tornádem a moc dobře ví jak z diváka udělat svýho milence. Pohledy na blížící se tornáda, znázornění jejich síly (letadlo ) a ničivosti (celkové kompozičně skvěle sdělný nadhledy), záběry z neskutečně geniálních úhlů a ještě geniálnějšího střihu, kdy se nám poměrně rychle prostřídává záběr na celek se záběrem na detail mě totálně dostaly. Filmu docela lehce odpouštím někdy typicky americké proslovy, zdlouhavější začátek, protože když dojde na přírodní akci, tak jsem díky obrazu a zvuku (Dolby Atmos se tady vyplatí víc než kdykoli jindy) zapomínal na bezvětrnou atmosféru kinosálu a intuitivně sebou pocukával při každé tornádí destrukci. Jóóó,to je tak, když člověk čeká digitální sračku a dostane obrazovýho mazlíka. (06.08.2014)