Vinnetou a Old Shatterhand v údolí smrti

Desetkrát vyvařený čaj. 1) Příroda je stejně krásná...a to je tak vše, co nezklame. 2) Kouzlo je pryč, rozmělněno v neustálém opakování: zase zlotřilí bandité usilují o zlato, zatímco potrhlý anglický lord projíždí krajinou. Hudba, scénář, režie - nic není, co bývalo. Z pochopitelných důvodů ani ten český dabing. (25.03.2017)

Kdo tyto německé Mayovky vidí poprvé, tak z toho jistě je nadšen. Já si však při vší úctě myslím, že je to téměř vše na "jedno brdo". V tomto filmu je jediné "novum" bitka Old Shatterhanda s padouchy na hotelovém pokoji, kdy scéna konkuruje rvačkám Buda Spencra a Terence Hilla. Vše v troskách. Honba za pokladem, scéna s hady a výbuchy zemního plynu je snad jediné, co dodalo tomu filmu "šmrnc". I Vinnetou a Old Shatterhand jakoby byli unaveni tím přívalem stejných nebo velmi podobných scénářů. (20.06.2009)

Symbolické rozloučení na sto a jeden způsob. Harald Reinl se nemohl dívat na to, jak jím započatá série končí a rozhodl se dát zlatému a neopakovatelnému období filmových Mayovek ještě jeden kousek. Vždyť poslední dva filmy, které diváci viděli, byly roku 1966 nepříliš povedená Apanači a ostudný Old Firehand. Proto se za kameru musel postavit právě Reinl a stvořil film, který dal divákům všechno, co měli nejradši. V hlavních rolích zbožňovanou dvojici, která se jako v nejlepších filmech velmi efektně tahá z bryndy, oba vtipné sidekicky i hudbu Martina Böttchera. Když pak jako hlavní ženská postava září Karin Dor a jako záporák brojí tradičně krvežíznivý Rik Battaglia, není co dodat. Je to právě Údolí smrti, které je v mých očích kvalitou nejblíže zlaté čtveřici. Ta iluze "řadového" dobrodružství pokrevních bratrů totiž nikdy předtím nebyla takhle blízká a za to můžu připsat zásluhy právě panu režisérovi. Po letech jsem navíc konečně přivykl odlišnému dabingu a naopak na mě působí s ještě větší nostalgií. Sedmdesátiletý Vladimír Ráž snažící se udýchat srdnatého Old Shatterhanda mě zkrátka k zbláznění dojímá. (02.12.2011)

Jak se Haraldu Reinlovi povedl Poklad a trilogie Vinnetoua, tak toto je hodně nepovedené. Místy zcela zbytečná hudba v pozadí děje, který je tentokrát velmi chabý. V závěru mne rozesmálo, že banditi na cestě do údolí svážou ruce neškodné Mabel, zatímco Oldovi a Vinckovi ne :-D Co si budeme nalhávat: druhá * za Kasin a že to ještě není taková hrůza, jak Mezi supy atd. (18.08.2016)

Plukovník Kingsley byl pověřen převozem armádního zlata do bezpečí. Po cestě je ale napaden bandity, ale naštěstí stihne zlato ukrýt a po Vinnetouovi poslat dopis své dceři Mabel, než sám hrdinně zemře. Posmrtně je ale obviněn ze zpronevěry, leč Mabel za pomoci Old Shatterhanda a Vinnetoua je rozhodna bránit čest svého otce, ať to stojí co to stojí. Bandité se ale vidiny snadného zisku nevzdávají... Poklad na Stříbrném jezeře po stopadesáté první. Ano, tento film není ničím jiným, než sprostou kopií původního Pokladu - nepřináší do celého prostředí vůbec nic nového (dokonce i konec jako by z původního filmu vypadl). Bohužel se ale vytratila zábavnost původního snímku, ale možná je to tím, že už jsem o hezkých pár let starší, a indiánky mně už tolik neberou. A možná je to taky tím, že tento film moc zábavný není. Po herecké stránce nemám co vytknout, pro Lexe Barkera a Pierrre Briceho jsou toto životní role, a i v tomto filmu ukazují, že pokrevní bratři nebyli jen na plátně. Ostatní mne lehce zklamali, Sam Hawkins ani Lord Castlepool už také ze svých vtipů nějak vyrostli... (20.02.2014)