Muž bez minulosti

Doteraz najlepší kúsok od Akiho Kaurismaki je jeho najvypiplanejšie dielko - neodlišuje sa výrazne od jeho iných filmov, ale tentokrát dokázal vo svojom filme oživiť jeho typické outsiderské postavy do takých rozmerov, že nie sú len cool panoptikom akov Tatjane či Juhovi, ale romantický motív prekonáva doposiaľ jeho najlepší kúsok Mraky odtiahli. K tomu dokonalá hudobná zložka, nezávislé európske kino v najlepšej forme. (16.05.2005)

Když jsem se před pár lety poprvé podíval na pár filmů Akiho Kaurismäkiho, jednou z mála věcí, co se mi na nich skutečně líbilo, byla hudba. U Muže bez minulosti jsem to měl aktuálně opačně: začínám mít nešťastný pocit, jakoby Kaurismäki napříč svými filmy používal (občas možná mírně vyměňoval) ten samý soundtrack dokola a už mě v každém dalším filmu tolik nebaví. Ten samý styl finsky zpívaných písní, navrch stejný minimalismus, stejná atmosféra s vkladaným absurdním humorem, zase jednou (jako vždy) divné postavy z periferie v čele s (alespoň pro mě) totálně nesympatickým hrdinou... až mi začíná velká část Kaurismäkiho filmů splývat dohromady. Zaujal mě námět se ztrátou paměti pojatý zcela jinak, než v klasických mysteriózních filmech, párkrát jsem se i zasmál, neb výjimečně i bylo čemu, a celá pasáž z policejní kanceláře se slovním bojem s paragrafy mezi právníkem a policistou mi přišla naprosto geniální. Kdybych se měl uchýlit ke 4. hvězdičce, tak kvůli ní snad bych jí i dal. Taky námět s problematickým začátkem nového života bez jasné identity, kdy na jedné straně může figurovat klad z nezatížení žádnou minulostí, nicméně ve 21. století ve městě se cesta k plnohodnotnému životu stává bez dokladů a papírů takřka nemožná, je dost zábavný i zneklidňující a slušně rozvinutý. I kus atmosféry některých exteriérů a občas i interiérů na mě dýchl. Jen bych se musel nejdřív zbavit veškeré pachuti z divně odtažitého stylu filmu a především nesympatické hlavní postavy. [70%] //    PS – malá perlička: Ve filmu se objevuje jukebox Fonic M-120-M HiFi, na němž lze vidět v detailním záběru jména (a někdy drobná i fota) samých československých interpretů: Věra Špinarová, Dalibor Janda, Žentour, Olympic, Petra Janů, Václav Hudeček, Waldemar Matuška, Abraxas... hudba znějící z jukeboxu je však finská. :o) (06.05.2023)

Nikdy bych nevěřila, že může zafungovat spojení dramatu a absurdní komedie, když je to vše navíc šmrncnuto mírnou romantikou. A ono jo. A dokonce velmi dobře. Všechny dramatické chvíle jsou nádherně shozeny absurdními dialogy. Zdá se mi, že Muž bez minulosti je mnohem vyspělejší film než pozdější Le Havre. Škoda, ale na druhou stranu to ve mně probouzí chuť podívat se na starší filmy pana režiséra. (29.05.2012)

Nebýt hrozných hereckých výkonů a mizerných dialogů, zajisté by se jednalo o skvělý film. Právě herci jsou největším zklamáním. Od snímků tohoto typu očekávám procítěné výkony, opak je zde pravdou. Herci své role ztvárnili bez sebemenšího zaujetí, kromě toporného stylu mluvy byly rovněž nepřirozené jejich pohyby a gesta (jako by herci byli před kamerou nervózní nebo co). Kladnými stránkami filmu je jednoznačně příběh a celková myšlenka, přesto jsem čekal mnohem více. (03.06.2005)

Nesmírně zajímavý film. Jak svým obsahem, tak i svým podáním. Strohé ale výstižné dialogy měly něco do sebe. Tímto mi připomněl film Hoří má panenko. Ač nemám ráda dlouhé scény, kde se nic neděje, v tomto filmu je považuji naopak za přednost, protože tak dokonale utvářejí atmosféru. V mé paměti se usídlila zejména scéna studující rozdělování polévky zatím bezejmenným ale uzdravujícím se bezdomovcem při příležitosti kolaudace svého kontejneru. Aki Kaurismäki se mi představil dobře a v blízké době se jistě vrhnu na nějaký další jeho film. Už se těším. (19.03.2010)