Jak jsme hráli čáru

Česká republika má Obecnou školu, Slovensko Rukojemníka. Jde sice o drsnější film, přes to se jedná o dobrou podívanou. Herecké obsazení je velice podařené, jak u dětských představitelů, tak u dospělých všech zúčastněných. Film doporučuji jednoznačně sledovat v originálním slovenském znění, neb na plackách vyšel i z neznámých důvodů předabován do češtiny a to je tedy peklo, dokonce i od herců, kteří mluví sami sebe. Snad jen malinko přidat humoru a ubrat politiky by neuškodilo, ale jinak velmi příjemně strávených sto minut. (26.05.2015)

Božinku taký pekný námet a takto to spackali !!! To sa zvuk nahraval posynchronne ??? Prečo s tými detskými hercami trocha viacej nepopracovali ??? veď to bol čítaný text a nie verbálny prejav chalanov !!!! A starý pán Lasica ??? kurnik, nech si už ide robiť "tolkšov" a nie takto hrať. Na Šafránkovú nemal (a mať nebude) Nebyť Vetchého, tam nebolo koho chváliť. Nvota Nvota, čakal som od režiséra viacej, tento film na Trojanov Občiansky preukaz veru nemá. Je mi to ľúto. (01.01.2016)

Nepochopím, proč se slovenské filmy u nás dabují. Pokaždé to filmu ubere na uvěřitelnosti. Na druhou stranu – Jak jsme hráli čáru je skvělý už z podstaty. Dlouho jsem se nesetkal s tuzemským (popřípadě slovenským filmem), který by vážná témata (zde období komunismu) byla vyprávěna neotřelou formou v očích dítěte. Juraj Nvota našel díru na trhu a udělal to zatraceně dobře. Atmosféra byla skvělá, všechno to bylo krásně upřímné, lidské, byla radost na podobný film koukat a musím říct, že jsem si ho díky tomu moc užil. Skrytá perla v československé kinematografii, která si zaslouží lepší hodnocení než to, jaké tady aktuálně má. (25.08.2020)

Proč se dabují slovenské filmy do češtiny, to mi teda hlava nebere. Film v podstatě o ničem, do úst malých herců jsou vkládány věty, které ani náhodou nepatří dětem a vlastně spoustu věcí vůbec nepochopíte a nedozvíte - proč zemřel kamarád? Šafránková, Vetchý i Lasica se na plátně spíše patlají a působí někdy jako ochotníci z horní dolní. Průměr 50% (29.05.2016)

Proč mi tohle retro nesedlo? Juran Nvota natočil dobrý film, v němž dokáže pracovat s dětskými herci jako málokdo (mám teď na jazyku Smyckovo Bylo nás pět, ale asi mi tohle srovnání tady kdekdo omlátí o hlavu), konec je parádní, kamera a zvuk vysoko. Problém je jenom v dabingu. Stačí pootočit hlavu, na chvíli mrknout jinam a máte silný pocit, že sledujete německý seriál na Nově nebo kanadskou zadarmodrahý srajdu z Barrandova. Dialogy prostě nejdou hercům do pusy, a výjimkou nejsou ani dospělí herci. Obrovská škoda, protože jinak i přes neustále protežovaný filmový rok 1968 je tohle grandiózní dílo. Moc se líbil taky "pomalejší" spolužák - moc povedený casting. Malému Richardovi tleskám. (28.05.2015)