Krajina stínů

Pastva pre oči aj dušu. Jemne plynúca romantika ruka v ruke s komornými hereckými výkonmi, pričom si nie som istá, či mám Hopkinsa radšej ako intelektuálneho kanibala alebo decentného uhladeného pána so svojskými názormi a romantickými sklonmi :-) V každom prípade narniovské dobrodružstvá sú mojou šálkou kávy a príbeh o stvoriteľovi tejto detskej lahôdky, nejde nezbožňovať. (14.03.2010)

To jsem se zase jednou nechala zlákat vysokým hodnocením a pěkně jsem si naběhla. Nemám nic proti panu Hopkinsovi a nechám se ráda dojmout, ale ne když je to do mě huštěno takovým způsobem jako v tomhle filmu. Začátek je ještě v pohodě, ale ke konci se to začne čím dál tím víc zvrhávat v pěknou patossračku. (14.07.2011)

Velmi pomalý, až lyrický film, který v závěru v citovém měřítku skutečně zasáhne. Zajímavý je především ve filozofické rovině. Nejpůvabnější je ve filmu rozhodně kamera a herectví Debry Winger. Dnes bychom takový film odvyprávěli ve dvoutřetinovém čase, přesto je shlédnutelný i v této příliš ukvapené, až stručné době. Za zmínku stojí také hudba a herecký výkon malého chlapce. A. Hopkins ve filmu nezáří tolik, jako jeho herecká partnerka, přesto má ve filmu zajímavé dramatické nuance a energii, kterou dobře vkládá do postavy spisovatele Lewise, která je tímto zcela uvěřitelná. (29.11.2020)

Získavať skúsenosti je niečo iné, ako celý život písať knihy a filozofovať o Bohu, radosti a utrpení. O tom sa v staršom veku presvedčil aj C.S. Lewis, ako nám aspoň predkladá tento akademicky ladený film. Ono inak ako akademicky snáď životopis britského noblesného spisovateľa nakrútený byť nemohol, takže výčitky v tomto smere síce môžeme zniesť, ale nie sú úplne opodstatnené. Krajina tieňov je o jeho osobnom živote, predovšetkým o životnej láske, o vzťahoch s priateľmi a študentmi, v druhom a treťom prípade ale slúžia iba ako krovie pre jeho vzťah s Američankou a ako zámienka pre rozohratie oných filozofujúcich rečí plných vzletných myšlienok. Ak vám takto poňatý film neprekáža a nemáte problém s nejakým tým kalkulom, nemá vás čím sklamať, ak máte radšej životné príbehy kontroverznejších osobností, tak sa možno spálite. (28.02.2020)

Přesně pro takovýto typ snímků miluju FILM jako takový. Hranice mezi kýčem a uměním je tenká. Divák to jednoduše vytuší. Pozná, pokud je snímek dělán upřímně, s pokorou a láskou k danému tématu, kdy vše působí nenuceně, přirozeně, nikoliv strojeně. Vypadá to jednoduše, že? Snímek si pozvolna plyne svým tempem, divák sleduje ubíhající minuty aniž by ho něco výrazně rušilo, neříká si, tuhle scénu bych „natočil jinak“, tuhle vystřihl, „tady“ mi něco chybí.... Divák „propluje“ celým snímkem , po celou dobu projekce téměř nemá ani čas uvažovat čeho je svědkem a až po skončení snímku mu to pomalu začne docházet. Přiznejme si upřímně, kolika snímkům se toto podaří. O kolika z nich lze toto říct (napsat)?! Toto je přesně ten případ. Shadowlands je další z pádných důkazů, že sir Anthony Hopkins je herecký chameleón schopný zahrát úplně vše. A musím dodat jedno: Dr. Hannibal Lecter ho určitě nejvíce proslavil, JÁ osobně ho mám přesto nejraději v „této poloze“ (viz tato role, či pan Stevens z Ivoryho Soumraku dne, popř. jako Burta Munroa z Donaldsonova V zajetí rychlosti). Cítím velký potenciál co se týče předlohy. Troufám si tvrdit, kniha bude lepší filmu (a hodlám se o tom také přesvědčit). * ubírám za dabing (přičemž to samozřejmě není problém snímku samotného, takže až tento svůj „handicap“ napravím, je více než pravděpodobné, že výsledné hodnocení (ve světle tohoto faktu) o tu 1* zvýším). p.s. když už jsem zde velebil A. Hopkinse, nemůžu (a nechci) opomenout Debru Winger coby spisovatelku a básnířku Joy Greshamovou. ( Naprosto přirozený nenucený herecký výkon), přičemž dotyčná je vice než zdatnou “přihrávačkou” siru Anthonymu. (11.07.2011)