Mokřina

Vyměnit snímanou krajinu za zasněžené pláně s permanentně podmračenou oblohou, tak ani nepoznám, že to nenatočil nějaký severský borec. Tak dobrý to bylo. True Detective style indeed, TedGeorge nekecal. (01.07.2015)

Veľmi silný, atmosferický film sa Španielom zadaril. Trochu mi trvalo kým som sa k tomu dostal, ale rozhodne neľutujem. Je veľká škoda, že to režisér nenatiahol aspoň na 120-130 minút, pretože po skončení som mal pocit, že si tvorcovia nechali medzi prstami prepadnúť kultový film. Najviac si pýtalo rozobrať krehké priateľstvo či skôr partnerstvo medzi dvoma detektívmi. Film klape jak hodinky aj bez toho ,ale ako vravím, po skončení, by ste chceli viac. Atmosféra zapadákova je úžasná, pomalé približovanie sa k vrahovi diváka napína a zdá sa, že vyšetrovatelia sa navzájom nepoznajú tak ako si mysleli. Záver super, kam sa hrabe Fincher s jeho Zodiacom? U mňa silné 4 hviezdy, ale keď niekto vyhrabe rozšírenú verziu tak dvíham na plný počet. 80%. (06.12.2020)

Špinavý film s neutěšeným koncem. Děj se líně vleče a před úplnou nudou ho zachraňuje solidní kamera (krásné jsou záběry z ptačí perspektivy) a pomalá, leč zneklidňující hudba (Julio de la Rosa). Nejcennější je zřejmě přesah do minulosti a (ne)vyrovnávání se s ní. Autoři se vyhnuli zobrazení otevřeného násilí, které bohatě nahrazují nekompromisní výslechy a verbální sdělení o tom, co se s pohřešovanými dívkami dělo. Jeden z vyšetřujících má zřejmě kostlivce ve skříni a k tomu navíc velké ryby, jak už to v životě bývá, uloveny nakonec nejsou... Film, na který je třeba mít náladu, mě příliš neoslovil. (06.04.2016)

Temný případ po španělsku. Delikatesa. (28.05.2015)

Ano, Mokřina svojí atmosférou, prostředím a částečně i průběhem příběhu může skutečně připomínat perfektní seriál Temný případ, zejména tedy jeho 1. sérii. Španělé mi již parkrát dokázali vyrazit dech nějakým svým thrillerem a Alberto Rodríguez to svedl také. (26.04.2016)

Příklad hodně primitivní detektivky, která těží jen a pouze ze své působivé atmosféry, navozované primárně volbou prostředí a minimalistickou stylizací mizanscény. Přestože nelze dopředu odhadnout vývoj, chybí moment výraznějšího překvapení či scéna, která by chytla jen trochu zkušenějšího diváka za koule a pořádně zalomcovala. Závěr velmi dobrý, ale to násilné propojení s temnou dobou postfrankovského režimu (opět sloužící jen navození okolní atmosféry) není ani zdaleka dotaženo k žádoucímu efektu a je v podstatě nadbytečné. Přesto solidní a sebevědomá žánrovka... 65% (07.08.2017)

Je strašne osviežujúce vidieť takto skvelo zvládnuté remeslo. Všetko šľape, ako má. Kamera je nádherná - najmä tie letecké zábery na bažiny, ale aj iné zábery napr. scéna snímaná cez stekajúci dážď po okne auta. Herci sú skvelí a to nielen tí v hlavných rolách. No vrcholom je scenár. Síce mu chýba silnejšie rozuzlenie, ALE: 1. Storytelling je bravúrny, scenáristi si uvedomujú, ako dávkovať divákovi informácie. Celý príbeh je vyrozprávaný cez pohľad dvoch hlavných postáv - detektívov. Nie cez voice-over, proste divák vidí len to, čo vidia oni. Úplne základné jednoduché pravidlo, ktoré netuším prečo väčšina podobných filmov porušuje. 2. Väčšina postáv tu má poctivý background. Nie sú to len figuríny, ktoré musia povedať repliku, aby posunuli vyšetrovanie ďalej. Majú svoje vlastné príbehy, ktoré ale nezaberajú veľa filmového času, ale sú umne vložené do pár viet, ktoré prednesú. 3. V neposlednom rade skvelo využité je vloženie príbehu do Španielska čerstvo po konci Francovho režimu, čo ešte viac prehlbuje jeho uveriteľnosť. Kiežby sa z toho stal scenáristický štandard. PS: Okrem obvious choice True Detective mi to atmosférou pripomenulo taliansky The House with Laughing Windows. (22.04.2017)

Spoilery. La Isla mínima je ukážkou, či skôr potvrdením dlhodobého komerčného potenciálu španielskej kinematografie, ktorá je aktuálne v kurze. Má to však jeden háčik. Podobne ako v prípade súčasného trendu populárnych severských detektívok, záujem sa koncentruje predovšetkým okolo žánrovej produkcie. Autori tak zostávajú skôr v pozadí, a i keď mená ako Jaume Balagueró či Jaume Collet-Serra nie sú divákom neznáme, častejšie ako "Videl si už ten nový Balagueróv film?" počujeme frázu "Videl si už ten nový španielsky horor?". La Isla mínima je práve výsledkom pokusu o temnú kriminálku západného strihu, ktorá sa však zároveň opiera o historický kontext Španielska 80. rokov. Snaha uspokojiť domáce i zahraničné publikum je zreteľná i v castingu (Raúl Arévalo a Antonio de la Torre spolupracovali s Pedrom Almodóvarom či Álexom de la Iglesia) a čerpaní inšpirácie mj. zo svojho amerického proťajšku, True Detective. Primárnou zbraňou filmu je kamera Alexa Catalána, ktorá sa občas vytasí so zručným steadicamom či uhladenou interiérovou kompozíciou. Našťastie sa vo chvíli, keď sa odlepí od zeme, oprostí i od prázdnej efektnosti. Topografické letecké zábery totiž nie sú len zdrojom toho prchavého vnemu, prezývaného atmosféra (ktorým sa film snaží zapôsobiť), ale starajú sa o expozíciu a priame vymedzenie prostredia. Dôraz na tieto zložky sa pochopiteľne odráža v menšej pozornosti ostatným. Príbeh sa nesie v duchu šablón a priznaných vzorov, no jeho skutočným problémom je nezvládnutá dramaturgia. V dôsledku toho sú postavy, i keď sa to film zo všetkých síl pokúša zakryť, takmer do samého konca plochými figurínami. Mnohé postranné motívy sú tu celkom zbytočne, keďže vyšumia do stratena a z deja nenápadne a bez vysvetlenia miznú (telefonáty Pedrovej manželky, jeho vzťah k autoritám, málo využité rozdiely v osobnostiach protagonistov, náboženská symbolika, vizuálne premietnutá i do výškových záberov, minimálne jedna scéna z baru). Vinou nedôsledného rozprávania som mal dojem, že sa detektívovia k rozuzleniu dostávajú skôr akoby náhodou, než trpezlivým vyšetrovaním. Čo ma však núti hodnotenie zaokrúhliť smerom hore, je bezočivý, podpichovačný záver, ktorý sa vysmieva hlavnému hrdinovi priamo do tváre a kričí: "Tak čo, ako sa ti pracovalo s masovým vrahom?" Hriechy minulosti a bývalých režimov ostávajú zakryté pod nánosmi blata, ktoré nezmyje ani neustávajúci hustý dážď. 65% (30.01.2015)

Je škoda, že tak namakanou filmařinu nepodpořil dostatečně kvalitní story, který je celý v tomto filmu jakoby vytlačen na periferii. Čekal jsem drsnější podívanou. 69% (21.01.2015)

Španělská atmosférická pecka, která mi v mnohé připomněla jihokorejské kriminální drama Pečeť vraha. Výtečné obsazení, nádherná kamera, pomalé tempo, úchvatné lokace a řada výborných momentů - to vše dělá z tohoto filmu kvalitní podívanou (nejen) pro všechny fandy žánru. Osobně jsem tam sice asi ne všechno pobral, ale filmu to nezazlívám - možná jsem jen nedával pozor, a při eventuálním druhém zkouknutí by mi to už asi všechno docvaklo. Mám rozhodně rád takovéto filmy - v českých kinech jich nikdy nebude dost. UPDATE 23.9.2019 - Na druhé zhlédnutí mě to bavilo stejně jako poprvé, ta kamera je zde fakt úžasná, postavy jsou velmi zajímavé, a to zasazení děje do roku 1980 - kdy uplynulo teprve 5 let od pádu frankistického režimu, s kterým se zapletl i jeden z vyšetřovatelů - tomu dodává zajímavý přesah, díky čemuž to není jen tuctová kriminálka. Bohužel jsem ale stále ne zcela pochopil to závěrečné rozuzlení, které je zde na mě podané nesrozumitelně, což mi vadí. Závěr filmu je tak pro mě poznamenán jistou pachutí z toho, že nevím, o co tam přesně šlo - bohužel. (18.04.2016)

Od španělů(i soudě dle zdejšího hodnocení) jsem čekal něco víc. Po dokoukání jsem si pročítal pár zdejších komentářů a atmosferickou záležitost nebo kriminální klenot jsem v tom teda nenašel. Za mě je La isla mínima sice koukatelnej ale ničím nepřekvapující průměrnej Krimi / Thriller. (26.01.2023)

„Co jednou mokřady schvátí, už ani Bůh nenavrátí.“ Krimi tak temná, že i můj temný komentář k Temnému případu září jak světluška do noci. Kromě pátrání po vonícím úchylovi s hebkými dlaněmi nahlédneme i do svědomí národa, neb španělská historie je plná mokřin, v nichž plavou nahá zmučená těla. HISTORICKÉ OKÉNKO: [][] Co je dobré vědět pro hlubší ponoření do filmu: †† Diktátor Franco vládnul až do své smrti v r. 1975. †† V 80. letech už ve Španělsku pěstovali (kromě vína a nostalgie po starých časech) i mladou demokracii. †† Španělským estébákům se říkalo Frankovo gestapo. Spousta z nich pak přešla k „normální“ policii (jako ti naši po r. 89). †† Napříkad schopný mučitel a vrah demonstrantů, přezdívaný Vrána. [][] Ten Javier Gutiérrez mě začíná zajímat. Nedávno mi ukradl rodinu v Hogar, zde stvořil další plnokrevné monstrum. A když už srovnáváme, tak Matthew McConaughey o hodně víc kouřil a pivo popíjel zádumčivěji, ovšem nechcal krev a v policejní skříni neměl sadistického kostlivce. Pětihvězdičkového. (14.08.2023)

V niektorých momentoch som myslel, že čumím na španielského Seana Penna! (19.01.2015)

Drsná detektívka skôr severského, než španielskeho strihu. Áno, máme tu odkazy na nedávno skončenú Francovu éru (mám na mysli rok, kedy sa odohráva vyšetrovanie), ale prípad je tak všeobecný a zameniteľný, že je to v podstate jedno. No a samotný záver mi v tom dal celkom za pravdu, prípad sa nijako zvlášť nespojil so šokujúcim zistením o jednom z vyšetrovateľov a ani so stávkami miestnych robotníkov. Mimochodom mi to ani príliš nepasovalo do detektívovej zaangažovanosti do prípadu a snahy o dolapenie páchateľa, s prejavovaným násilím už viac, ale to zase celkom patrilo k veci. Samozrejme ide o solídnu, nadpriemernú trilerovú záležitosť, takže som chvíľami rozmýšľal aj nad vyšším hodnotením, čiže tesne po dopozeraní by to bolo za štyri, deň po už len za tri a pol. 70% (16.06.2020)

Velice solidní kriminální drama. Líbilo se mi, že se detektivní duo neskládalo z nějakých supermanů, ale případu se ujal docela obyčejný starý prostatik a mladý dlouhán. Ani jeden mi nebyl zpočátku sympatický, ale na oba se dalo zvyknout, což se mi naštěstí podařilo. Oba pánové byli zarytí introverti, takže se mluví tak akorát. Tempíčko panovalo velice pozvolné a trošku jsem se vyděsil, když zhruba v polovině začal snímku docházet benzin. Motor se však celkem rychle podařilo opět nahodit a já si tak mohl vychutnat luxusní druhou polovinu. Snímek zpracovává totálně tuctové téma, které je ovšem i ve 107. variaci stále zajímavé a dokáže znovu a stále oslovovat diváky. Závěr je nečekaně poměrně emotivní a slečně v kufru by jistě nejeden divák věřil, že všechny její otvory byly nedávno prozkoumány. Přesto bych si k závěru výtku neodpustil. Nebylo úplně snadné poznat z několika vteřinového záběru na obličej v pláštěnce s kapucí, že se jedná o pana hlídače, který se všeho všudy zjevil letmo před kamerou přibližně dvakrát. Tvůrcům se podařilo nám naservírovat moc chutnou atmosféru, která v průběhu stopáže velice pěkně houstla. Trošku jsem se před zhlédnutím obával, že by to nemusel být úplně můj šálek čaje. Nakonec jsem více než spokojen. S přimhouřeným okem nemám se čtyřmi hvězdičkami problém. Viděno v rámci 5hvězdičkové výzvy. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (25.09.2016)

Dostala mě. Ta pomalá, depresivní, tíživá atmosféra. Temný případ na španělský způsob, chcete-li a zároveň i konec Frankova režimu, který je cítit všude kolem. Herecky výborné a až ke konci velmi napínavé. Pro mě rozhodně asi největší překvapení roku 2015. (14.02.2015)

V tomto snímku, který se odehrává začátkem osmdesátých let v malém městečku kdesi v prdelákově Pyrenejského poloostrova, kde nic není takové jaké se zdá být se setkáme se dvěma nesourodými policajty, kteří jsou přiděleni z hlavního španělského města Madrid do této končiny, aby vyšetřili zmizení dvou mladistvích, promiskuitních sester. Nejprve se setkají s místními obyvateli, kteří neříkají to, co by měli říkat a nechávají si pravdu pro sebe a tak se tyto dva renegáti španělské policie rozhodnou vyjet kousek za město, kde se můžou kochat rozmanitostí místní fauny a flory a také velkým množstvím opuštěných holobaráků. Poté, co najdou krásně naranžovaná těla dvou místních poletuch, tak začíná souboj s časem než sériový vrah udeří znovu... Zároveň se dozvídáme něco z minulosti těchto dvou policejních floutků a také rozdílných praktik jejich vyšetřování, což se jim málem stane osudné. Dál už nebudu popisovat děj této kriminálky, abych neprozradil pointu tohoto příběhu, ale mile mě překvapilo, že i na jihu Evropy jsou schopni konkurovat svou atmosférou a promakaným příběhem svým bratrancům a sestřenicím z amerického kontinentu a taktéž s neméně povedenými mrazivými příběhy ze severu Evropy. Tvůrci zachovali ráz napínavého příběhu, který má spád a překvapivé zvraty a navíc tomu dodali tajemnost místního pro mě zcela neznámého prostředí a mentalitu lidí, která se určitě odlišuje od zbytku Evropy svou živočišností. Pro mě neznámí herci, vcelku originální námět i když někdo to přirovnává k americkému kriminálnímu seriálu Temný případ (2014), tak se plete, protože to je úplně něco jiného i ten způsob vyprávění je úplně jinej a já dávám za originální punc tohoto příběhu s místním koloritem pro mě neznámých lokalit zasloužených 90%. (28.05.2021)

Atmosférická lahůdka ze Španěl. Kriminálka, která se nezažírá pod kůži hloubkovými psychoprofily zúčastněných, ale výborně vykreslenou retroatmosférou osmdesátých let v postfrankistickém Španělsku. Samozřejmě jsem nic z toho nezažil, ale takhle nějak to určitě bylo, minimálně do té doby než uvidím něco jinýho. Vražedné běsnění psychopatovo se nijak překvapivě nakonec ukázalo jako méně podstatné než ona nelehká doba, ve které minulost hraje prim. Bavila mě nikdy nesložená "střípková mozaika" charakterů obou hlavních hrdinů a z atmosféry jsem hýkal nadšením. Onen kriminální příběh mě už bavil méně, vyjma tedy jeho vyvrcholení, deštivé zúčtování bylo přímo fantástico! Čtyři. (18.07.2015)

Kvalitná detektívka s ponurou atmosférou a muzikou, natočená vo výbornom prostredí. Raúl Arévalo ma zaujal už vo filme Azuloscurocasinegro a tu bol ešte lepší. (06.04.2015)

Film mi připomínal vaření kaše. Zpočátku to je takové mlíko o ničem, ale postupně s bodem varu všudypřítomného horka a vražd atmosféra houstne. Perfektně psychologicky zpracovaný snímek, který si nehraje na postupné vyškrtávání podezřelých s přibývajícími důkazy. Nicméně konec má schopnost vyrazit dech. (13.09.2015)