La Ronde
Vírenie
Režie:
Max OphülsKamera:
Christian MatrasHudba:
Oscar StrausHrají:
Anton Walbrook, Simone Signoret, Serge Reggiani, Simone Simon, Danielle Darrieux, Fernand Gravey, Odette Joyeux, Jean-Louis Barrault, Isa Miranda (více)Obsahy(1)
Rej je adaptací dramatu Arthura Schnitlera, která se dodnes objevuje na našich jevištích. Vídeň na přelomu devatenáctého a dvacátého století, ve které autor roztáčí kolo setkání, lásek, touhy, erotiky a samozřejmě nekonečného zklamání. Ve filmu se objevuje řada věhlasných herců jako Gérard Philipe, Simone Signoretová, Danielle Darrieuxová, Jean-Louis Barrault a Serge Reggiani. A Ophüls kouzlí kamerou, světlem a stínem, gesty a hereckým uměním ty nezapomenutelné chvíle, ve kterých každý člověk na okamžit ztratí hlavu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Různí lidé, různé druhy (fyzické) lásky a poučení či závěry žádné. Formálně naopak sametové, vytříbené, pikantní. Vždyť jde, mohu-li tak říci, o film z lásky k umění milovat/filmovat. Všechny ty mistrovské pohyby kamery, dlouhé záběry a vychýlené rakurzy jsou jako pohlazení po duši. Taktéž vyloženě úžasné jsou zcizující zásahy galantního vypravěče do struktury vyprávění. Ale dál už bohužel nic. Ophüls přesně takový, jakého jej znám z odborné literatury. Povrchní, chvilkový, přelétavý. Stejně jako postavy, o kterých vypráví. ()
Oscar 2 nominace: Scénář, Výprava ČB ()
Max Ophüls roztočil a Christian Matras kamerou natočil milostný kolotoč o několika dějstvích a žádné pointě. Fiktivní příběh o fiktivním příběhu. Hra na hru. Forma nad formu. Myšlenka žádná. Dobře nebo špatně? Être entre le zist et le zest. 70% ()
Velmi živá a nápaditá hříčka, překvapivá svojí otevřeností a nevázaností. Vtipné boření čtvrté stěny, manýristické každou vteřinu - film, který si užívá to, že je filmem. Ztrácí ve chvílích, kdy by měl být i příběhem a něco říkat, ale o tom to celé možná je. ()
..."...a rej se točí... " . . . "A probublává stále nová a nová vlna..." . . . :-) . . . A kdo na to ještě nepřišel - nejdůležitější je LÁSKA, láska k UMĚNÍ, umění MILOVAT... ! . . . Skvostný filmek, rozkošný kýč s nádherně dlouhými záběry okouzlujících ateliérových scenérií a živoucích >postaviček< v nich, které ve svých >černobílých< , přirozeně provázaných vlídně živoucích příbězích ve věčném reji jako na kolotoči hledají a prožívají ty nekonečné podoby a možnosti lásky i laškování, milování i milkování... Pohádka pro velké s vídeňským nádechem, nádhernými hereckými kreacemi a valčíkově vznášející se hudbou Oscara Strausse... - - - P.S. Až jsem si potom dlouze musel pospěvovat ono milé "...sédi mucha na stěně na stěně na stěně, sédi mucha na stěně, sedí a spí, sédí a spinunká, muška ta malinká, sédi mucha na stěně, sedí a spííí..." . . . :o))) ()
Těch skoro šedesát let je už dost znát, místy se Rej dost vleče, místo aby vířil... Ale pokud to snesete, dostane se vám úžasného diváckého zážitku. "Cenzůra..." ()
Arthur Schnitzler vytvářel obzvlášť znechucující podobenství „divadla života“. Je v tom kus zapáchající staré Vídně, hodně misogynství a taky dost odvahy – dodnes z toho lze cítit tu kritiku, pro znechucení nad živočichopisem mě napadly Fassbinderovy Satansbraten. Zfilmované La ronde je příšerně staré – je to kinematografie třicátých let ve své vrcholné podobě – stylizace do roku 1900 (a vtíravá hudba Oscara Strausse – víte, že má v Brně nadaci?) tomu napomáhají. Nicméně pár zajímavých zrcadel při snímání (zas ten Fassbinder – měl rád Ophulse?), pár dlouhých jízd napříč ateliéry, doslovení schnitzlerovských zcizováků, řada francouzských hvězd zamlada a dá se to skousnout. *** se znechuceným obdivem – tady začínala avantgarda. ()
Po technické a herecké stránce skvostné převedení staromilské divadelní hry se zajímavou narativní strukturou, jejíž náplň však příliš mnoho neříká a i na svou dobu působí poněkud zatuchle. ()
Skvostně natočená adaptace divadelní hry. Láska, láska, láska...jak okouzlující je a kolik má podob. I když jde v podstatě o jednoduchý děj, přesto byl pro mě tento film s vybranou francouzštinou lahůdkou. Kdybych měl některou část vypíchnout, pak by to byla jednoznačně scéna rozhovoru manžela s nevěrnou manželkou před spaním. ()
Zvláštní film, který mě překvapil sexuální otevřeností. Jedná se o sérii různě propojených milostných povídek, které spojují témata jako je touha. To vše v Ophülsovském vizuálně naprosto podmanivém kabátu. Bohužel nějak v tom nenacházím víc ()
ocenenia : MFF Benátky 1950 - Najlepší scenár (Jacques Natanson, Max Ophüls); Najlepšia výprava (Jean d'Eaubonne) ◘◘◘◘ BAFTA 1951 - Najlepší film ()
Moj druhy Max Ophuls po Vendetta, ktora je taktiez z roku 195. Film je adaptaciou divadelnej hry - rezisersky je to podstatne lepsie ako Vendetta, mna doteraz - hoci je to rok 1950 - zaujima ten mix stretnuti, roznych lasok, erotiky, sklamani ... fajne, moc fajne , prosim viac takychto rezisersky vycibrenych filmov : 81 % ()
V dnesni terminologii by jsme tento film nazvali "Povidkovym filmem o lasce ve vsech jejich podobach". Ve sve dobe neovykla mikropribehova forma, ktera ale neztratila nic ze sve zabavnosti a za tech devadesat pet minut nestaci nudit. ()
Předchůdce filmů typu Paříži, miluji tě – mozaika příběhů, které se jemně proplétají, bez začátku, bez konce a bez celkové pointy. Přehlídka hereckých ikon francouzské nejstarší školy v dobách jejich mládí je příjemná – potěšil mě především přelétavý vojáček Serge Reggianiho a koketní komorná Simone Simon – příliš mi ale neseděly vídeňské kulisy, vídeňský soundtrack a divadelní aranžmá. Opěvovaná obrazová stránka mi v tomto případě připadá poněkud přeceněná a roztomile prkenný part Gérarda Philipa v závěru snímku mi sice přivodil lehký úsměv, pocit uspokojení jako po velkém filmovém zážitku se ale nedostavil. ()
Vynikající Schnitzlerova hra, vynikající ztvárnění pro film. Dostal mě už první záběr, mynýristicky, hitchcockovsky dlouhý, obsáhle pokryývající téměř tři sta šedesát stupňů a několk prostředí i časů. Studio, nasvětlení, dekorace, kulisy, všechno je s úsměvem přiznané, "ano, tohle je divadlo", a tvůrci si to můžou dovolit, protože postavy, jejich vztahy a situace jsou přesně odpozorovány ze života. Hořký smích, sladký smutek, to v sobě má tenhle velký film, a taky to v citlivém divákovi pořád ještě dokáže vyvolat. ()
Zvláštní kaleidoskop nejrůznějších milostných dobrodružství a eskapád lidí z širokého spektra společnosti dohromady pospojovaný násilně iritující postavou vypravěče. Zajímavé a krásné ženy versus nudní muži (v to zahrnuji i Gérarda Philipa, kvůli kterému jsem se na film hlavně díval). Celkový dojem více než rozpačitý. ()
http://www.youtube.com/watch?v=VLV6juE67lM&feature=related Film o tom, že človek sa pohybuje v kruhu. Sociálna kritika je tu zjavná. ()
Ve filmu zazněly výborné repliky o ženách, opakující se popěvek je velmi chytlavý, líbila se mi postava vypravěče, který navozuje jakoby snouvou iluzi a roztáčí kolo příběhů, spíše jsem očekával něco jiného...... ()
Mistrovské ve všech ohledech. ()